12. dubna se uzavřel neobyčejný život Jiřího Kusého. Kusý se narodil v roce 1948 v Pečkách ve středních Čechách, kde spolu s rodiči a bratrem prožil své dětství a mládí. Po maturitě pracoval jako výpravčí u ČSD, později na ředitelství metra v Praze a tajně se věnoval teologii. Později vystudoval zpěv na konzervatoři a byl členem Pražské zpěvohry. V roce 1984 se stal významným sólistou opery Divadla J. K. Tyla v Plzni.
První rolí, kterou Jiří Kusý jako zpěvák v Plzni nastudoval, byla partie Tausendmarka ve Smetanových Braniborech v Čechách. Po velkém úspěchu přišly další stěžejní role barytonového oboru – namátkou král Vladislav ve Smetanově Daliborovi, Bohuš i Adolf ve Dvořákově Jakobínovi, Sharpless v Pucciniho opeře Madama Butterfly, Figaro v Lazebníkovi sevillském, titulní role v Čajkovského Evženu Oněginovi nebo Paolo Albiani ve Verdiho Simonu Boccanegrovi. Jeho nejparádnější rolí se stal hrabě Luna z Verdiho Trubadúra. Tou se také v roce 1990 s plzeňským publikem za bouřlivého aplausu rozloučil. Nikdy se totiž nevzdal svého přání stát se knězem, v roce 1971 začal tajně studovat teologii a v roce 1985 přijal v Berlíně kněžské svěcení. Vysvětil jej tehdejší berlínský biskup, pozdější arcibiskup v Kolíně nad Rýnem, Joachim kardinál Meisner, blízký spolupracovník papeže Jana Pavla II. Po politickém převratu se tedy Jiří Kusý vzdal divadelní kariéry a věnoval se duchovní službě. Nejdříve působil jako kaplan v chrámu Panny Marie před Týnem v Praze, poté jako administrátor v Praze Liboci a nakonec jako farář ve farnosti u kostela sv. Václava v Praze Nuslích. V roce 2014 udělila městská část Praha 4 páteru Kusému čestné občanství.
Kontakt s plzeňským divadlem Jiří Kusý nikdy zcela neztratil. Rád se vracel každých pět let na vzpomínková představení bývalých členů DJKT, mnohdy na nich dokonce zazpíval. Naposledy v Plzni vystoupil v září roku 2014 v Masných krámech v Hereckých setkáních, kde oprášil dokonce operetní repertoár, následně si ještě přijel 25. října do Plzně prohlédnout novou divadelní budovu. Na svou pěveckou kariéru vzpomínal vždy s humorem a nadhledem:
“Doba, kterou jsem strávil v Plzni, byla krásná. Zažil jsem spoustu legrace jak na jevišti, tak se svými kolegy a kolegyněmi v divadelním klubu. O mém vysvěcení vědělo jen pár lidí. Ale skloubit operu s teologií nebylo vždy lehké – například jsem těžce nesl, když jsem na Velký pátek, kdy má křesťan rozjímat, musel zpívat komickou roli Figara v Lazebníkovi sevillském. Divadlo miluji, ale chci svůj život prožít, nejen hrát nějaké role,” řekl doslova Jiří Kusý. V dnešním světle se jeví jako paradox, že katolický duchovní dokonce zpíval operetní a muzikálové melodie s uměleckým souborem Albatros, který koncertoval zejména v lázeňských centrech.
Přesto o krátkodobém návratu na divadelní prkna Jiří Kusý několikrát mluvil, představoval si, že by mohl coby duchovní opět zpívat například krále Vladislava. Divadelní comeback ale nikdy neuskutečnil. Často byl naopak zván na koncertní pódia, kde interpretoval zejména Biblické písně Antonína Dvořáka. Poslední měsíce života Jiří Kusý strávil v pražské Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, kde po těžké nemoci vydechl naposledy 12. dubna 2016. Odešel člověk zcela mimořádného životního osudu – železničář, vynikající pěvec a lidský duchovní.
Foto: Pavel Křivánek a archiv DJKT Plzeň
1) Jiří Kusý s dirigentem Ivo Pavelkou a operetní subretou Evou Pavelkovou 25. října 2014 v Novém divadle v Plzni
2) Jiří Kusý jako Almaviva v opeře Figarova svatba (1988)
