Ve věku požehnaných pětaosmdesáti let zemřel včera, na státní svátek, legendární muzikant Ferdinand Havlík, klarinetista, kapelník a skladatel, vůdčí hudební osobnost Divadla Semafor.
Ač se Ferdinand Havlík narodil 17. června 1928 v Brně, jeho téměř celý umělecký život je spojován s pražským Semaforem, kde působil jako klarinetista, hudební aranžér, skladatel, dirigent a občas i jako herec. Havlík odjakživa inklinoval k jazzu a swingu, miloval Bennyho Goodmana, Glenna Millera nebo Louise Armstronga. Začínal jako muzikant v pražském hotelu Jalta, klubu Reduta nebo hudební kavárně Vltava. Po předčasné smrti Jiřího Šlitra se stal osobností, která určovala další hudební směřování Semaforu, kde však působil už od roku 1959. Scénu opustil jen nakrátko v roce 1967. Jeho orchestr hraje v drtivé většině klasických semaforských hitů a kapelníkova klarinetová sóla znějí v takových šlágrech, jako jsou Pramínek vlasů, Hluboká vráska nebo Píseň o rose. Napsal hudbu nejen k nezapomenutelné semaforské Kytici, která se hrála i v mnoha dalších hudebních divadlech, ale také k dalším hrám, jako byl Sladký život blázna Vincka, Smutek bláznivých panen, Zuzana v lázni či Doktor Johann Faust. Ještě v roce 1995 složil hudbu k představení Víkend s Krausovou, pak Semafor opustil a vystupoval se svou skupinou Swing Band. Naposledy se objevil v Semaforu před pěti lety, když slavil osmdesátku.
Úspěšné působení v divadle otevřelo Ferdinandu Havlíkovi dveře také do světa filmu. Poprvé se objevil ve snímku Letiště nepřijímá (1959), dále například v povídkovém filmu Mučedníci lásky (1966), nahrál hudbu ke kultovním snímkům Miloše Formana Černý Petr (1966) a Lásky jedné plavovlásky (1965). Zapomenout pochopitelně nesmíme ani na klenot české kinematografie, legendární hudební komedii Kdyby 1000 klarinetů z roku 1964, v níž se zbraně proměňují v hudební nástroje. V rozhlase Havlík nahrál řadu hitů Evy Pilarové, Waldemara Matušky, Jitky Molavcové, Karla Gotta a dalších interpretů.
„Pan Havlík zemřel v noci ze sedmadvacátého na osmadvacátého října,” sdělil médiím asistent ředitele Semaforu Václav Dvořák a dodal, že měl Ferdinand Havlík vleklé zdravotní potíže, problémy s páteří, trpěl závratěmi a nedávno prodělal komplikovaný zápal plic. Obtížně se pohyboval a prakticky už nemohl pracovat. Jeho hudební odkaz je však nesmírně bohatý. Orchestr Ferdinanda Havlíka bude už navždy patřit k legendám pražského hudebního života.
Ilustrační foto: Archiv autora
