Je dobře, že se kabaret, specifická forma hudebního divadla, vrací na naše scény. Prapůvodně žánr pařížských kaváren i na české jeviště určitě patří, byť u nás nikdy nedosáhl takové popularity, jako ve francouzsky a německy mluvících zemích. Ten úplně první se jmenoval Chat Noir (Černý kocour) a vznikl v metropoli nad Seinou v roce 1881. Program se skládal z jednotlivých hudebních, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů a typickým znakem byl konferenciér, který celou produkci uváděl. Kabaretní písně bývají označovány termínem kuplety. Lehčí kabaret s převažujícím hudebním programem se nazývá šantán. Vrcholné období českého kabaretu spadá do konce 1. světové války a prvních poválečných let. Jeho úplně nejslavnějším představitelem je pražská Červená sedma (1910 – 1922). Na tradice kabaretu navázaly některé satirické scény v 60. letech 20. století, například Večerní Brno nebo Rokoko a později další divadélka malých forem.
I dnes, je-li kabaret uváděn vkusně, má šanci oslovit současného diváka. Důkazem jsou nové produkce, které u nás vznikly, z nichž můžeme jmenovat alespoň brněnské Divadlo šansonu nebo plzeňské kabaretní divadlo Pluto. Sem tam ovšem tento žánr zavítá i do kamenných divadel, resp. jejich klubových scén. Naposled do Městského divadla ve Zlíně, kde uvedl 20. prosince slovenský režisér Jakub Nvota komorní muzikálek (či spíše kabaret) SRDCE KRÁSNÉ SLIVOVICE PLNÉ!, s podtitulem „Paříž má absinth, zlínské divadlo slivovicu.“
„Kabaret, který vznikl přímo pro Městské divadlo Zlín, napsal režisér Jakub Nvota společně s mladou herečkou zlínského divadla Michaelou Doleželovou, která v sobě ukrývá také talent autorky divadelních her,“ vysvětluje dramaturg Vladimír Fekar. „V klubu uvidíme s kabaretní lehkostí příběh textaře písní, který v láhvích slivovice, jimiž se s obklopuje, objevuje svou múzu, svou minulost, své lásky, ale ne každá slivovice mu chutná stejně. Ústředního hrdinu – textaře ztvární Zdeněk Lambor a jeho zralejší a moudřejší alter ago Pavel Leicman. Žádný kabaret se neobejde bez něhy ženského pohlaví, které budou reprezentovat Petra Domžalová, Tamara Komínková, Romana Julinová a Jana Tomečková. Překvapení přinese postava Ivana Řeháka,“ pokračuje Fekar. Autorem hudby je David Rotter, na klavír zahraje Richard Dvořák. Roli malíře ztělesní zlínský básník a výtvarník Jaroslav Kovanda.
Zlínské Divadélko v klubu se vždy promění – ne snad přímo v krčmu – ale zcela jistě v místo, kde se bude zpívat, hrát a bavit. A protože v pařížských šantánech, kde má kabaret své kořeny, bylo zvykem popíjet při tomto typu zábavy absinth, dostala se slivovice, místní typický krajový mok, i do názvu pořadu. Ten je však určen všem, co mají srdce otevřená.
Foto: Městské divadlo Zlín
