Billboardy na Fantoma Opery nemůžete v Moskvě minout. Všimnete si jich hned na letišti Šeremeťjevo, reklama je i v Aeroexpresu z letiště do centra města. Když jsem plánoval svojí cestu do Moskvy, samozřejmě jsem měl v úmyslu navštívit i nějaké divadelní představení. Bohužel Moskevská opereta v době prázdnin nehraje, doufal jsem tedy, že se dostanu do legendárního Velkého divadla (Bolšoj těátr), případně jinam, nejlépe na klasický ruský balet. „Bolšoj“ bohužel nevyšel, byť jsem se velmi snažil sehnat nějaký lístek těsně před představením, jak radily nejrůznější turistické publikace. Hrála se zbrusu nová, právě premiérovaná Bizetova Carmen, takže žádné vstupenky prostě nezbyly.
V Rusku se slavný kus Andrewa Lloyda Webbera uvádí pod názvem Přízrak Opery. Že bych se dostal v Moskvě na světový muzikál, jsem zprvu nedoufal. Vše ale proběhlo až neuvěřitelně lehce. Vybral jsem si termín hned na následující den, v centrálním předprodeji vstupenek, který má v centru Moskvy stánky na každém rohu, zvolil cenovou kategorii a za deset minut jsem odcházel se vstupenkou za 1980 Rublů (cca 850 Kč) v kapse. Zbývalo jich jen nemnoho, ale vybrat se dalo.
„Přízrak Opery“ se v Moskvě hraje v divadle DMD, které se nachází hned nad stanicí metra Frunzenskaja. Jedná se o bývalý Moskevský palác mládeže, který byl přestavěn na moderní muzikálové divadlo a hrála se zde už řada světových titulů, například Cats nebo Mamma Mia, Fantoma Opery tady pak 3. října tohoto roku vystřídá Zpívání v dešti. Divadlo DMD nabízí zázemí pro více než 1.600 diváků. Monstrózní už je samotný foyer divadla s mnoha bary a několika prodejnami divadelních suvenýrů. Vstupuje se samozřejmě přes bezpečnostní rám. Rusové se, jak se zdá, z atentátu během představení muzikálu Nord-Ost v divadle na Dubrovce v roce 2002 náležitě poučili… Překvapivě interiér divadla nepůsobí „nedivadelně“, na rozdíl od pražského Kongresového centra. Samotný sál je výborně členěný, a co je hlavní, perfektně nazvučený. Všude jsou prodavači občerstvení, kteří před začátkem představení dokonce prochází řadami – moroženoje, šampaňskoje, krasnoje víno i bělije víno si může vzít přímo na své místo. Nebo se před představením nechat vyfotografovat u loga muzikálu, o přestávce pak s představiteli hlavních rolí. Byznys je byznys, v Americe stejně jako v Rusku. Poněkud komicky působí v azbuce fonetický přepis jména slavného autora – jako bychom u nás na plakáty psali „Endrju Lojd Vébr“.
Hned v úvodu musím přiznat, že jsem pražskou produkci Fantoma Opery dosud neviděl, pro náš magazín představení recenzovala naše spolupracovnice Vladimíra Holišová. Producent pražské verze Fantoma Opery dr. František Janeček se rozhodl členy muzikálové poroty Cen Thálie ignorovat, což v konečném důsledku znamenalo, že komise byla nucena ve své většině od hodnocení umělců v tomto muzikálu upustit. Zaznamenal jsem reakce, zda to není k hercům a jejich výkonům nefér. Možná je, ovšem pokud se produkce jako jediná v ČR rozhodla, že je jí bližší zisk z prodeje 2 × 10 vstupenek na kteroukoli ze stovky repríz, než „nějaká cena“, jedná se výhradně o její volbu. Nepochybuji, že čeští protagonisté za svými zahraničními kolegy nezaostávají a že dr. Janeček snad tentokrát investoval i do odpovídající výpravy. Na druhou stranu vidět jeden z nejslavnějších muzikálů světa v prostředí tak odpudivém, jaké skýtá GoJa Music Hall, bych si snad ani nepřál…
Moskevská show je na rozdíl od pražské inscenace originální replikou londýnské verze. Režisérem ruského Fantoma je Arthur Masella, častý spolupracovník Harolda Prince. Muzikál The Phantom of the Opera podle původní režie nastudoval v mnoha zemích a městech světa. Na svém kontě má i spoustu svých vlastních režií muzikálů a oper. Inscenoval například Sweet Charity, Šumaře na střeše, Muže z La Manchy, Sweeneyho Todda, Company, ale také Candida, Bohému, Sedláka kavalíra, Komedianty nebo známou hru Johna Steinbecka O myších a lidech. Je tedy samozřejmostí, že moskevskou repliku Fantoma Opery vystavěl do všech detailů bezchybně, byť nemohl nic nového vymýšlet. Šlo tedy zejména o mistrovskou práci s ruskými herci, přivyknutí si na překlad (Alexej Ivaščenko) a implantování všech scén do nového prostoru. Iluze je naprosto dokonalá, londýnskou scénu a dekorativní kostýmy dle mého soudu v non replikách zatím nikdo nepřekonal. Z mezinárodního týmu v Moskvě pracovali mj. Patricia Merrin (choreografie), Jonathan Allen (scénografie), Sam Flemingová (kostýmní supervize) či David Caddick (hudební supervize). Všichni samozřejmě měli své ruské asistenty. Přítomnost těchto osobností zaručila nejen skvělou úroveň produkce, ale zároveň posloužila jako „prodloužená ruka“ držitelům licenčních práv. Výsledkem je strhující podívaná po všech stránkách. O kvalitách ruských tanečníků snad nemusím hovořit, většina z nich by mohla rovnou na Broadway. Tvrdý dril a klasická ruská škola přináší skvělou techniku i přesnost v pohybu a ve výrazu. Nejvíce mne však překvapilo naprosto dokonalé nazvučení celého sálu, které muselo patřil k docela tvrdým oříškům. S tak dobrou prací zvukařů jsem se v Praze dosud nesetkal, dokonce bych řekl, že zvuk byl lepší než v některých londýnských a vídeňských sálech. Scéna, kdy se Fantomův hlas ozývá z mnoha různých míst v divadle, byla fascinující.
Orchestr je umístěn klasicky v orchestřišti před (a pod) jevištěm. Reprízu 15. července řídila dirigentka Miriam Barskaja. Mimochodem, právě Barskaja se v roce 2003 podílela na hudebním nastudování muzikálu Nord-Ost při obnovené premiéře po zmíněném teroristickém útoku v divadle na Dubrovce. V předchozích letech dirigovala například ruské verze muzikálů Cats, Mamma Mia, Zorro, Chicago nebo Za zvuků hudby. Často vystupuje s orchestry ve Francii a Velké Británii a nahrála ruské provedení muzikálu Kráska a zvíře na CD (Alan Menken, Howard Ashman, Linda Woolverton). Sólisty, sbor i orchestr Fantoma Opery vedla velmi zkušeně, srozumitelnými a přesnými gesty.
Vesměs jsem měl štěstí na hlavní obsazení větších rolí. Erika, tajemného Fantoma, zpívá velkým hlasem Dmitrij Ermak. Celý part zvládá s jakoby samozřejmou lehkostí, herecky střídá bravurně romantickou polohu s démonickými momenty. V závěru představení se přesvědčivě mění v životního rozervance, který se nachází v bezvýchodné situaci. Podobně suverénní je Christine v podání Jeleny Bachtijarové. Nejenže skvěle vypadá, samozřejmě výborně zpívá i tančí. Pěvkyně má řadu zkušeností z klasické i moderní opery (Kouzelné flétna, Figarova svatba, Tři Pintové) i muzikálu (Kleopatra, Pinocchio). Vyzařuje z ní něha, odhodlání i pokora. Náročnou a mnohdy problematickou roli zamilovaného Raula opatřil výrazným tenorem Jevgenij Zajcev. Zejména jeho notoricky známý duet s Christine sklidil dlouhý potlesk na otevřené scéně. Zamilovaný pár byl ve všech polohách zcela uvěřitelný, Raul nevypadal vyumělkovaně, jako v jiných inscenacích. Podobně autentickou postavou je Irina Samojlova v karikované postavě subrety Carlotty Guidicelli. I zde se projevilo výborné režijní vedení, Samojlova je skutečně komediální figurou se všemi směšnými manýry. I vídeňské představitelce, kterou jsem kdysi v této roli viděl, sebezesměšňující nadhled chyběl. Madame Giry, úsečná a chladná žena, jež zná jako jediná fantomovu identitu, v moskevském provedení tak trochu připomíná záhadnou Mrs. Danvers z Živé a mrtvé Daphne du Maurierové (Rebecca).
Fantom Opery v Moskvě nabízí vše, co od velkolepého a léty prověřeného titulu očekáváte: Skvělou show, bezchybný zvuk a zejména neuvěřitelně barevné velké hlasy. Velkooperní pozlátko, zosobněné zejména slavnou maškarní scénou a nácvikem Erikovy opery Don Giovanni, i velmi intimní a dramatické momenty. Trochu zhýčkané a snobské obecenstvo nepředvedlo v prakticky vyprodaném sále žádný standing ovation, pouze čtyři opony a kvapný odchod z hlediště. Jiný kraj, jiný mrav. V Čechách by se takovým výkonům tleskalo čtvrt hodiny!
Foto:
1, 4, 5) Oficiální snímky ruské produkce The Phantom of the Opera
2, 3, 6, 7, 8) Autor článku
