Brno je zvláštní město. Je to takové velké jihomoravské maloměsto, kde se skoro všichni z jedné branže znají a mají se rádi. Platí to o i milovnících divadla. O těch, co divadlo dělají i o těch, co ho navštěvují. Platí to o konkrétním divadle, o tom Městském na Lidické ulici. Má své herce, dalo by se říct stálice, mezi které patří Zdena Herfortová, jež se vůbec nestydí za to, že oslavuje sedmdesátku – naopak, klidně se může tím chlubit, protože by jí její věk skutečně nikdo nehádal.
Její teatrografie je bohatá. Má za sebou víc než 150 zajímavých postav. Od absolutoria JAMU přes velké role v brněnském Národním divadle až na ty, které odehrála od roku 1990 v Městském divadle. A když se herečky na tiskovce ptali, má-li ještě nějakou roli vysněnou roli, řekla s úsměvem: „Jsem jedna z těch šťastných hereček, protože si mne role vždycky našly.“ Herfortová je přitom stejně dobrá v dramatických činoherních postavách jako v moderním muzikálu. Je neuvěřitelně pohybově nadaná s espritem komičky, umí se však vcítit do rolí životem zkoušených žen, umí dojmout, umí vytvářet dramatické napětí. A především – umí své řemeslo. Před několika dny jsme jí viděli v nádherném muzikálu My Fair Lady (ze Zelňáku), který měl svou tří stou reprízu. Ano, je to parádní číslo, hodné oslavy. 300 repríz. V Brně!
Známá divadelní hra Bernarda Showa Pygmalion byla proměněna na ještě známější muzikál autorů A.J. Lernera a F. Loewa. Autoři úpravy Stanislav Moša v dramaturgii Tomáše Steinera se nebáli pustit do věčně sporného problému: Květinářka Líza Doolittlová mluví londýnským dialektem spodiny. Argotem. Jak to převést do češtiny? Brno má svůj známý starý a vymírající dialekt, který byl směsicí češtiny, němčiny a ještě čehosi, no řekněme, že místního argotu. Ten je pro nebrňana skoro nesrozumitelný. Jmenuje se hantec. A právě tak mluví v tom muzikálu Líza, její taťka a kumpáni z konkrétního tržiště, z brněnského „Zelňáku“.
My Fair Lady (ze Zelňáku) za ta léta od premiéry v září 1999 hrála hezká řada brněnských herců. Jenom tu Lízu, kolik jich hrálo. Dnes si vzpomínám na Alena Antalovou, Jitku Čvančarovou, Petru Jungmanovou, dodnes roli alternuje Markéta Sedláčková s Radkou Coufalovou. No a vracíme se k paní Herfortové, ta zahrála všech tři sta repríz sama, bez alternace a nikdy nebyla nemocná, nikdy roli paní Hradské nemuseli alternovat… Takže milá paní Herfortová, už „móžete ject zadara šalinů do štatlu“, jenom si mosíte vybavit na dopravním podniku „takové glejt, že je vám už sedmdesát, tak ušetříte bakule. Šalina je pro vás zadara“. Blahopřejeme paní Herfortové, blahopřejeme k vydařené třísté repríze, blahopřejeme divadlu, ve kterém vládne dobrá atmosféra.
Foto: Jef Kratochvil, MdB
