Williamovy sonety
Oslavy 400. výročí úmrtí Williama Shakespeara si divadelními představeními, koncerty či výstavami připomínají jeho milovníci po celém světě právě teď. V jeho rodišti v Stratfordu nad Avonou totiž v roce 1616 velký dramatik a básník zemřel. Městské divadlo Brno si zmíněné výročí připomnělo opravdu důstojně. V komponovaném večeru hudby a slova s názvem Williamovy sonety se představil na jevišti činoherní scény orchestr MDB pod taktovkou Dana Kalouska. Hrál bezchybně s ohromným citem pro atmosféru večera. Výběrem symfonických suit Sergeje Prokofjeva v úvodu večera, až po kompozici Zdeňka Merty, Shakespeare´s RAPsody, v závěru večera. Opravdu byla radost orchestr poslouchat.
Úvod však patřil Zdeňku Junákovi, který přečetl dopis Jana Wericha Shakespearovi. Byl napsán původně do bulletinu hry Falstaff, kterou Jan Werich bohužel nedokončil. Mimo jiného tam píše: „Zalíbilo se mi velmi v Jindřichu Čtvrtém. Po mnoho let jsem si hrál s představou, že Falstaff, tak jak jste ho zhmotnil do lojové koule plné dětských rozmarů a stařeckých choutek, by si zasloužil více pozornosti dnešního diváka. Že by mu polechtal bránici a ponoukl jej k přemýšlení. A náš divák má obojího velice velmi zapotřebí. Tím více, čím méně má času – na rozdíl od diváka ve Vašem divadle“. Junák tedy v úvodu přečetl moudrý dopis a tak uvedl vznosnou i veselou i atmosféru večera. Po Prokofjevovi se střídali umělci divadla. Recitace sonetů, zpívání písní z muzikálu Zdeňka Merty a Stanislava Moši Sny svatojánských nocí. Viktória Matušovová, Jiří Mach, Lukáš Janota i Aleš Slanina. Recitoval Michal Isteník i Vojtěch Blahuta. Všichni protagonisté ukázali svou všestrannost, umění recitace – to není zrovna žánr, se kterým se v divadle často setkávají i schopnost náročného zpívání – s tím se v tomto divadle setkávají stále. Michal Isteník v sobě nezapřel ve svém výstupu kouzelný smysl pro humor a korunu všemu dala balkónová scéna, kterou režisér večera Igor Ondříček pojal jako rychlý sled replik velkého dramatika v podání devíti Julií (tou poslední byl Jan Mazák) a deseti Romeů. Od expresivní deklamace po romantické až srdcervoucí projevy ukázali herci všechny možné formy slavné balkónové scény, a byla u toho nebetyčná legrace. W.S. by byl určitě spokojen, vždyť nejednou ve svých dílech přesvědčil, že měl vzácný smysl pro humor.
Závěr večera patřil hudebnímu skladateli Zdeňku Mertovi. Byl totiž osloven rapery, Jamesem Coleem a Otou Klempířem, aby pro ně zkomponoval koncertní dílo. Tak vznikl opravdu nezvyklý tva, Shakespesare´s RAPsody, crossoverová kompozice pro dva rapery, soprán a tenor. Šlo o dílo, které se pohybovalo PŘES žánry. Symfonický koncert, ve kterém se rapuje za zvuků bicích, je opravdu netradiční skladbou. K tomu soprán Michaely Jančaříkové a tenor Dušana Vitázka. Na plátně se promítaly Shakespearovy sonety v českých překladech a rapeři i pěvci je deklamovali v angličtině. Sonety jako rap, sonety jako krásné zpívání. Opravdu zajímavá kombinace.
Poslední koncert i celý večer byl v závěru odměněn spokojenými diváky dlouhým potleskem vestoje. Pocta Shakespearovi byla v Městském divadle v Brně důstojná i veselá a svým obsahem a novými nápady zároveň objevná.
Williamovy sonety
Foto: jef a Tino Kratochvilové
