Setkání s Daliborem Janotou byla vždycky nezapomenutelná. Operetní bard, operní pěvec a hudební publicista byl divadelníkem tělem a duší. Když vyprávěl o svých uměleckých osudech, nebylo to ´obyčejné´ vyprávění, ale všechno, co říkal, nač vzpomínal, také znovu prožíval a hrál – s gesty, mimikou, bezprostřední komikou. Ať jsme vedli rozhovor nebo si jen povídali, vždycky to byl zážitek a zpětně jsem si uvědomovala, že se mi dostalo výsady zhlédnout unikátní soukromé divadlo. Povídání prokládal operetními i operními melodiemi, každé setkání s ním bylo zábavným oživením, vybočením z ustáleného běhu věcí, osvěžením, které rozežene všechny mraky a mráčky. Zpráva, že se už nebude nikdy opakovat, byla velmi nečekaná.
Jako Plzeňačka jsem Dalibora Janotu zažila při jeho rolích v Divadle J. K. Tyla, svoji kariéru však začal v Ostravě, kde se narodil a studoval zpěv na zdejší konzervatoři. V Teplicích se už jako sólista operety seznámil se svojí ženou Soňou, rovněž sólistkou souboru. Jako sólista působil následně v Opavě, od roku 1984 byl angažován do operního sboru Národního divadla. Kromě plzeňského hostování jej znali i diváci v Severočeském divadle v Ústí nad Labem a Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Během své kariéry ztvárnil na 130 rolí, poslední přišla v roce 2018 v DJKT v Plzni, kde hrál Čokoládového krále, otce hlavní hrdinky v hudební veselohře Ralpha Benatzkeho Okouzlující slečna.
Nejen, že vystupoval na jevišti, ale také režíroval – pro Městské divadlo Karlovy Vary Straussova Netopýra a scény z Kálmánovy Čardášové princezny a Hraběnky Marici. Ve Státní opeře Praha vedl archiv notových materiálů, později také v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Celoživotní zájem o hudební divadlo a hluboké znalosti jej přivedly také k publicistické činnosti. Mimo jiné byl spoluautorem Malé encyklopedie české opery (1999) a autorem významné publikace – průvodce operetní tvorbou Česká a světová opereta (2020). O ní a svém životě s operetou hovořil v rámci pořadu Plzeňského literárního festivalu Zlatý věk operety v češtině ještě téhož covidového roku na podzim, kdy se vystoupení musela přesouvat do on-line prostoru.
Dalibor Janota tehdy nejen přibližoval vývoj operetního žánru, dotkl se řady kuriozit spojených s překlady operetních libret. Také neodolatelně zpíval Célesténa z Hervého Mam´zelle Nitouche, své oblíbené operety, která ho však po celou jeho profesní kariéry míjela. A znovu si zavzpomínal a zazpíval před publikum, nikoliv už skrytým, ale přítomným, ve výstavní síni Masné krámy v Plzni na pořadu Herecká setkání v prosinci 2021. Že právě tento aplaus bude posledním, tehdy nikdo z přítomných netušil. Ani, že publikace o historii operety, kterou tehdy podepisoval, jeho publikační činnost definitivně uzavře.
Ve svých knihách zanechal Dalibor Janota svůj odkaz. A jejich prostřednictvím se tak před námi vždycky otevřou kapitoly z divadelních dějin a vyvstane znovu optimistická a živelná osobnost tohoto divadelníka tělem i duší.
foto Peggy Kýrová 
foto Nico Dostál 
foto P. Burkhard
