Františka Drse si pamatuji ještě jako dětský návštěvník operních představení Divadla J. K. Tyla v Plzni. Vidím ho, jak sedí u pultu koncertního mistra. A později, když se chopil dirigentské taktovky, jak přichází k pultu, potřásá si rukou se svým nástupcem a dává první dobu. Taktovku už nezvedne, housle svým smyčcem nerozezní. František Drs v sobotu 2. listopadu 2019 zemřel. Byl zcela přirozenou vůdčí osobností, která si své postavení získávala automaticky stejně jako přízeň lidí, s nimiž se setkával. V Divadle J. K. Tyla od roku 1974 prožil v angažmá dvacet tři let. Ale dirigoval zde ještě nedávno – v roce 2014 tu nastudoval Verdiho Aidu, vracel se pak za dirigentský pult na vybraná představení i v minulé sezóně, letos na jaře v Novém divadle řídil představení Veselé vdovy.
Právě v Divadle J. K. Tyla zanechal tento rodák z Kutné Hory nesmazatelnou stopu. Do povědomí Plzeňanů se hluboce zapsal nejen jako vynikající houslista, když zde nastoupil na post koncertního mistra operního orchestru, ale posléze i jako dirigent. Taktovky se chopil v osmdesátých letech, zprvu dirigoval balety, později řídil orchestr při operních představeních a jeho prvním samostatným operním titulem byla v roce 1987 Humperdinckova Perníková chaloupka. V roce 2003 se stal dirigentem komorního orchestru ND v Praze, v letech 2000 – 2011 byl dirigentem Stání opery Praha, byl rovněž dirigentem pražského Národního divadla. Působil také v Hudebním divadle v Karlíně, kde rozšířil svůj repertoár i o operetní díla a muzikály, například Zpívání v dešti, Zvonokosy nebo jediné české provedení Sound of Music. Spolupracoval s celou řadou symfonických a komorních orchestrů v České republice i v zahraničí. Rovněž s našimi předními umělci v oblasti vážné hudby, ale také hudby populární, například s Helenou Vondráčkovou a Lucií Bílou. I když žil v Plzni a dirigoval na pražských scénách, nezměnil se jeho vztah k rodné Kutné Hoře. Proto v roce 1995 založili s manželkou, dlouholetou sólistkou DJKT Karolinou Hromádkovou, mezinárodní hudební festival ´Operní týden Kutná Hora´. Město si bylo vědomo velkého přínosu, který festival pro jeho zviditelnění měl. A František Drs se v roce 2016 stal jeho čestným občanem.
Za 42 let své profesionální hudební dráhy dirigoval na pět desítek operních děl, dvacet baletů. Ať však dirigoval operu, operetu, nebo muzikál, jeho dirigáty měly vždy jednu věc společnou – citlivou spolupráci orchestru se sólisty. Bylo to zcela markantní na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, jejíž finálová kola s Karlovarským symfonickým orchestrem řídil. Pro soutěž byl díky svým bohatým zkušenostem a laskavému přístupu k soutěžícím pěvcům velkou oporou. „Přiznám se, že pro mě je nejsilnější pocit na soutěži souvztažnost se zpěváky,“ svěřil se v jednom z rozhovorů, které jsem měla to štěstí s ním vést. „Ta skutečnost, že u dirigentského pultu nejsem sám za sebe, ale za ně, za soutěžící. Jsme s orchestrem na jejich straně. Snažíme se je maximálně podporovat, fandíme jim, držíme jim palce. Jsme s nimi na jedné lodi. Mám pocit, že jsme na jedné straně a porota sedí proti nám všem. Nervozita u soutěžících hraje velkou roli a je na nás, abychom jim dali pocit jistoty a klidu,“ řekl mi František Drs. A to bylo přesně ono – jestliže existoval člověk, který zcela bezděčně vyzařoval pohodu, optimismus, klid a neotřesitelnou jistotu, že všechno dobře dopadne, pak to byl právě on. Jeho nadhled, jeho ryzí muzikantství a hlavně on sám nám bude velmi chybět.
Kondolenční kniha bude k dispozici od středy 6. listopadu do neděle 10. listopadu vždy hodinu před představením ve vestibulu Velkého divadla.
