Nedávné dny trávil náš redakční tým trochu netradičně v hledišti Státní opery Praha. Nejprve jsme navštívili jednu z repríz nové inscenace Vivat opereta! a o den později sledovali velmi inspirativní Burzu mladých zpěváků.
Státní opera v Praze, která v minulosti několikrát měnila název i zřizovatele /Nové německé divadlo, Velká opera 5.května, Smetanovo divadlo…/ má v uvádění operetních titulů dlouhou tradici. Vždyť se tu konala například pražská premiéra světoznámé Hraběnky Maricy v roce 1924 či tu osobně Franz Lehár nastudoval tehdejší inscenace svých operet Božský manžel a Muž se třemi ženami. Zatím naposledy vstoupila lehká múza do reprezentativních prostor tohoto operního domu v roce 1991, kdy zde Straussova Netopýra v němčině nastudoval Peter Lauscher. Tuto inscenaci později přestudoval režisér Martin Otava a je v repertoáru SOP do dneška /většinou se uvádí v silvestrovské sérii představení/. Nyní Netopýra doplnil, a zanedlouho asi v repertoáru nahradí, scénický pořad Vivat opereta!
Režisér Petr Kracik poněkud neobvykle zařadil do jednoho večera tři části různých operet – první jednání z Kálmánovy Hraběnky Maricy, druhé a třetí ze Země úsměvů Franze Lehára a slavnou plesovou scénu z Netopýra, která tvoří prostřední díl operety. Všechny tři tituly před časem uvedl v Hudebním divadle Karlín. V zásadě lze na jeho koncepci přistoupit, byť jsou tato díla svým zpracováním dosti odlišná. Vznikl tak jakýsi slepenec, cosi mezi kostýmovaným koncertem a plnohodnotným repertoárovým titulem. Sám Petr Kracik v programu mimo jiné ke své režijní koncepci uvádí:
„Volným pojítkem mezi jednotlivými částmi je vztah muže a ženy, jenž tvoří základní osu každé opravdové operety. Navíc, protože jde o společný projekt opery a baletu, jsem myslel na to, aby vybrané ukázky v sobě nesly výrazný taneční potenciál. Kladu důraz na imaginativnost, na rozpohybování, na zpěv. Nechtěl jsem z večera dělat pouhou koncertantní záležitost, koláž sestříhaných pěveckých a tanečních čísel. Pokusil jsem se o vytvoření tří velkých dramatických situací, tří operetních klipů, chcete-li. Aby představení bylo odvážné, artistní, nezatížené dějem, a přitom, aby v něm zůstalo to podstatné – zpěv, tanec, výpravnost…“
Režisérova myšlenka je jistě zajímavá, ale v divadelní praxi dost těžko realizovatelná. Inscenaci chybí výraznější propojovací prvek, kterým by mohla být kupříkladu nějaká dějová figura. Za vysloveně nešťastnou považuji skutečnost, kdy hudební čísla zní v německém originálu /a českém a anglickém titulkování/ a dialogy v češtině /s německými a anglickými titulky/. Domnívám se, že režisér by si měl vždy vybrat, zda bude inscenovat celý děj v původním jazyce nebo v češtině, i s přihlédnutím na cílovou skupinu diváků. Dvoujazyčná verze působí velmi nepřirozeně a evokovala mi dávný zážitek z jakési reprízy Carmen v Plzni, kdy představitelka titulní role zpívala polsky, další ze sólistů francouzsky a zbytek účinkujících česky.
Zatímco z Hraběnky Maricy a Země úsměvů jsem si odnášel dost rozporuplný pocit, plesová scéna z Netopýra zařazená na závěr programu můj dojem výrazně vylepšila. Pokud úvodní sekvence příliš poznamenala útržkovitost, v závěru jsme se konečně dočkali avizovaného plnokrevného výkonu, pravé operety v tom dobrém slova smyslu. Finále dobře zazpívané, slušně zahrané a naprosto famózně zatančené /choreografie Pavel Ďumbala/. Zejména Císařský valčík v provedení Rebeccy King, Viktora Kociana a výborného baletního sboru patřil k zážitkům, které je běžně možné vidět v operetě ve Vídni a Budapešti. K plusům představení přidávám i velmi zajímavou scénu Petera Čaneckého, jehož výtvarné pojetí není příliš složité, ale dostatečně imaginativní, barvité a neokoukané, s dobrým prostorovým řešením pro rozsáhlou choreografii. Výpravné kostýmy Josefa Jelínka korespondovaly s představou, že opereta je podívaná vystavěná i na vizuálním efektu.
Sólistické obsazení má povětšinou trojí alternaci. Představitele hlavních rolí pocházející jak z řad „domácích“ pěvců /sem počítám sólisty a stálé hosty SOP, jako je Simona Procházková, Oldřich Kříž, Jitka Svobodová, Dagmar Vaňkátová, Tomáš Černý, Jana Sibera nebo Aleš Briscein/ a hostů z ostatních českých scén /Radka Sehnoutková, Rafael Alvarez, Pavlína Senič/ doplňuje jediný čistokrevný operetní specialista Karel Bláha. Ukázalo se, že předchozí operetní nebo muzikálová zkušenost je jednoznačnou výhodou. Proto nejvíce zaujala Radka Sehnoutková, Aleš Briscein, Tomáš Bartůněk a už zmíněný Karel Bláha. Právě zmínění umělci v operetě často proklamovanou myšlenku propojení slova, zpěvu a tance dokázali nejlépe naplnit. V hlavní trojroli Maricy-Lízy-Rosalindy jsem viděl Simonu Procházkovou, kterou mám v živé paměti zejména jako skvělou Violettu, Mimi a Paminu. Pěvecké operetní party jistě zvládla s přehledem, ovšem v dialozích působila poněkud nepřirozeně a často jí v mluveném slově nebylo rozumět. Opět se prokázalo, jak je klasicko operetní žánr interpretačně těžký a že jej v našich operních vodách na slušné úrovni zvládá pouze několik osobností.
Ve velmi dobrém světle se ve světě operetních melodií představil orchestr SOP řízený dirigentem Pavlem Šnajdrem. A opět – kvalitní operní těleso nemusí automaticky zahrát operetu ideálně, neboť její interpretace vyžaduje určitou lehkost, vášeň i nadhled. Orchestr se představil s patřičným leskem již během introdukce z Maricy, sólisty doprovázel spolehlivě a citlivě, takže bez zásadních nedostatků proplul až k znamenité interpretaci Císařského valčíku.
Inscenace Vivat opereta! není bez chyb a rozhodně by jí prospělo alespoň nějaké dramaturgické směřování a snad i více vtipu. Možná řadu diváků napadla stejná myšlenka jako mně – nebylo by vlastně lepší, některou z těch operet nastudovat celou?? Přesto převažuje pozitivní dojem, protože jsme viděli představení roztančené, výpravné a hlavně solidně odzpívané. Po delší době si mohou Pražané operetní zpěv vychutnat bez použití mikroportů a dalšího technického „vylepšování“, což považuji za úplně nejdůležitější. Dlouhý potlesk i vyprodané hlediště je důkazem, že opereta patří i do 21.století.
Zhlédnuté obsazení – 1.repríza Vivat opereta! v neděli 5.dubna ve 14h:
Hraběnka Marica
Marica: Procházková, S.
Manja: Kalivodová, A.
Tassilo: Briscein, A.
Štěpán: Bláha, K.
Župan: Moravec, J.
Populescu: Bartůněk, T.
Csakos: Janota, D.
Země úsměvů
Líza: Procházková, S.
Mi: Sehnoutková, R.
Su-Čong: Briscein, A.
Gustav: Moravec, J.
Čang: Bartůněk, T.
Eunuch: Janota, D.
Netopýr
Rosalinda: Procházková, S.
Orlofski: Kalivodová, A.
Adéla: Sehnoutková, R.
Ida: Pešinová, G.
Eisenstein: Briscein, A.
Dr. Falke: Bláha, K.
Frank: Bartůněk, T.
Foto: SOP – Vasil Stanko
