Další titul z klenotnice klasické operety, Vídeňskou krev Johanna Strausse mladšího, uvede v premiéře Slezské divadlo v Opavě tuto neděli 13. prosince. Na vídeňské krvi začal pracovat sám proslavený král valčíků, ale posléze byla hudebně poskládána z jeho starších prací. Sám Strauss dal ke konci svého života souhlas k použití hudby ze starších operet pro tvorbu nového díla na text Victora Léona a Lea Steina. Aranžmá a instrumentaci svěřil dirigentovi Adolfu Müllerovi. Premiéra se konala 26. 10. 1899 ve vídeňském divadle Carltheater a Johann Strauss se premiéry již nedožil. První uvedení velký úspěch nemělo, ale nové nastudování v roce 1905 v Divadle na Vídeňce přineslo značný úspěch a 133 vyprodaných repríz.
Pro pořádek uveďme, že Johann Strauss ml. (1825-1899), člen rozvětvené rodiny vídeňských hudebníků, napsal za svého života okolo 500 skladeb. Patřily mezi ně polky, valčíky, pochody, operety a jedna neúspěšná opera, kterou považoval za největší propadák své tvorby. Zato na operetním nebi sklízel Strauss úspěchy přímo kolosální. Napsal jich celkem 15, nedokončená Vídeňská krev je jeho šestnáctou operetou. Jejich výčet začíná titulem Indigo a 40 loupežníků (1871), následuje Karneval v Římě (1873), Netopýr (1874), Caglistro, slavný kouzelník (1875), Princ Metuzalém (1877), Hra na slepou bábu (1878), Královnin krajkový šátek (1880), Veselá vojna (1881), Noc v Benátkách (1883), Cikánský baron (1885), Simplicius (1887), Kněžna Ninetta (1893), Jabuka (1894), Waldmeister (1895) a Bohyně rozumu (1897). Největšího úspěchu dosáhl s Netopýrem a Cikánským baronem. Jeho operní pokus nese název Rytíř Pásmán.
Příběh Vídeňské krve se odehrává ve Vídni na počátku 19. století, v době konání kongresu národů. Hlavním hrdinou operety je vyslanec tehdy skutečně existujícího malého knížectví Reuss-Schleiz-Greiz, záletný hrabě Zedlau, který se oženil s Vídeňačkou, s níž momentálně pro neshody nežije, pořídil si milenku, tanečnici Franciscu Cagliari, a touží po dobrodružství s další mladou dívkou. Tou je švadlenka jeho zákonité manželky a zároveň přítelkyně jeho komorníka. Do tohoto mnohoúhelníku se zamotají vyslanec a otec tanečnice. Pokud se v klasickém operetním příběhu přestáváte orientovat, na jevišti vás zcela určitě pobaví. Komedie se záměnou některých hlavních postav nabízí bohatství melodií, veseloherní náboj, komiku a bezstarostnou pohodu kořeněnou lehkomyslností. Opereta je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší všechny příznivce tohoto stále oblíbeného divadelního žánru.
V Opavě se nastudování Vídeňské krve pohostinsky ujal zkušený plzeňský operní pěvec a dramaturg Zbyněk Brabec, který se po dokončení studia režie začíná výrazněji uplatňovat i jako hlavní inscenátor. V Plzni například nastudoval opery Španělská hodinka, Sestra Angelika a Panna orleánská. Před pěti lety sám na plzeňském jevišti vystupoval jako hrabě Zedlau v jedné z hlavních rolí Vídeňské krve. Paradoxně ve svém profilu uvádí, že jako host dosud vystoupil na všech českých operních scénách kromě Opavy, kde nyní získal nabídku režijní spolupráce.
Johann Strauss: VÍDEŇSKÁ KREV
Dirigent: Damiano Binetti
Režie: Zbyněk Brabec j.h.
Libreto: Victor León a Leo Stein
Překlad: Mojmír Weimann
Úprava: Zbyněk Brabec
Choreografie: Jiří Kyselák j.h.
Sbormistr: Kremena Pešakova
Scéna: Martin Víšek j.h.
Kostýmy: Eliška Ondráčková j.h.
Osoby a obsazení:
Kníže Ypsheim – Gindelbach: Dalibor Hrda, Peter Soós
Hrabě Zedlau: Michal Pavel Vojta, Josef Moravec j.h.
Gabriela, jeho žena: Katarína Jorda Kramolišová, Olga Procházková
Hrabě Bitowski: Emanuel Křenek j.h., Martin Táborský j.h.
Františka Cagliari, tanečnice: Ilona Kaplová, Tereza Kavecká
Kagler, její otec: Vladimír Němec j.h., Evžen Trupar j.h.
Pepi Pleiningerová: Šárka Maršálová, Zdenka Mervová
Josef , komorník: Petr Mrcek, Zdeněk Kapl
a další
Foto:
1) Tomáš Ruta – Vídeňská krev, Slezské divadlo Opava
2) Dobová podobizna Johanna Strausse ml.
3) Marta Kolafová – režisér Zbyněk Brabec jako hrabě Zedlau, Vídeňská krev, DJKT Plzeň 2005
