V minulém století bylo Brno doslova městem operety. Ovšem dnes je vše jinak.
Dovolím si citovat z webu www.opera+ z roku 2019, z pera Karly Hofmanové: „Jak je to vlastně s operetou dnes? Má smysl ji dnes hrát? Pro koho, koho to zajímá? Je to historický přežitý relikt? Nebo to je žánr, který stojí za to restaurovat a přivést na scénu? Bude dnes na to někdo chodit? Začátkem nového tisíciletí se vedla tato polemika na úrovni Města Brna, tedy zřizovatele, a hledaly se cesty, jak naložit se zábavním hudebním divadlem. Samozřejmě účelově, neboť se podařilo postavit a zprovoznit Hudební scénu Městského divadla a rekonstruovala se budova Reduty. Zněly otázky pro koho a proč. Zasáhla i ruka věčné rivality mezi divadelními žánry a také vidina finančních úspor. Převedení operetního souboru v Brně do svazku Městského divadla vedlo k postupnému útlumu činnosti. Závazek, že klasickou operetu bude jednou v sezoně uvádět operní soubor Národního divadla, se také po pár inscenacích vytratil.“
První opereta pod dlouhé době
3. února 2023 se objevilo na scéně Janáčkovy opery v Brně zcela nové výpravné nastudování slavné operety Franze Lehára Veselá vdova. V hledišti sedělo 1400 diváků a závěrečný potlesk ve stoje neměl konce. Takže? Má opereta v dnešní době své místo v repertoáru divadel? Může vstát z popela v éře muzikálů, které ovládly hudební divadlo? Nová Veselá vdova najednou zaktualizovala dávno odloženou otázku smyslu inscenování kdysi slavných divadelních kusů na současném jevišti. Přijdou další díla Strausse, Kálmána, Nedbala? Je Veselá vdova jen průzkumnou vlaštovkou, anebo jenom nějaké náhodné zpestření jinak konzervativního, i když mnohdy dramaturgicky a režijně zajímavého, zaměření Janáčovy opery v Brně na operu, balet a na klasické koncerty vážné hudby?
Ansámbl opery pod režijním vedením Magdaleny Švercové a Martina Packa prokázal, že nemožné je najednou možné. Věčným problémem i ve zkušených operetních souborech byly vždy nároky na vysokou profesionalitu interpretů. Činoherní herectví, vokální náročnost mnoha operetních kusů (zvlášť u Lehára!), pohyb na scéně, tanec mnoha žánrů. Všichni to známe. Často se tanec operetních interpretů nahrazoval „vložením“ tance souboru baletu, protože „opereťáci“ byli často v pohybech, stejně jako operní pěvci, dost nešikovní. Až nástup muzikálového žánru vyžádal univerzálnost interpretů. A dnes? Ve Veselé vdově se všichni protagonisté pohybovali jistě, nenuceně, zpěv a tanec se skloubily s činoherním herectvím zcela přirozeně. Klobouk dolu!
David Janošek vytvořil příjemnou náznakovou, až univerzální scénu, ve které si pohrál se světelným designem Přemysl Janda. Nádherné pestré kostýmy navrhla Zuzana Přidalová. Kostýmování nechyběl jemný humor, nadsázka, která k lehkému žánru jednoznačně patří.
Zvlášť zaujaly dialogy mluveného slova. Ty původní Victora Leona a Leo Steina nebyly v původním českém překladu ideální. Opereta své doby obecně měla největší slabinu v textech. Ale dramaturgyně Patricie Částková šťastně sáhla po kvalitním dramaturgovi Městského divadla v Brně, po Janu Šotkovském, který dal mluvenému slovu operety lehký současný jazyk a šarm, jaký k tomuto žánru patří.
Potlesk ve stoje
Závěrečný potlesk ve stoje, ze zadních řad hlediště zazněly ovace, které jako obyčejně obstarávají studenti, to vše dokazovalo, že operetu Veselá vdova čeká vítězné tažení po Brně. Bude diváky navštěvovaná, žádaná. A možná naznačí, že ten starý a nepochopitelně opomíjený žánr není úplně mrtev.
V roce 2016 se o opatrný pokus vzkřísit operetu pokusilo Městské divadlo v Brně, svéráznou a vtipnou inscenací Ferdinand, kd´E ste? autorů Karla Šípa a Zdenka Merty. Dramaturgie se však už k nějaké další operetě nevrátila. Možná škoda…Kdoví, jak se odrazí dnes úspěšná Veselá vdova v budoucím repertoáru brněnských divadel. Kdysi, ještě před rekonstrukcí Reduty, se právě tam hrávaly různé tituly hudebně dramatického žánru. Byť na malém jevišti, které nároky na hudební divadlo jenom těžce splňovalo. Hlavní zásluhu na tom měl tehdejší dramaturg, teoretik i praktik divadla, dr. Ivo Osolsobě (*1928 +2012), který věnoval velkou péči přípravě a studiu nejen klasických operet a odbornými pracemi rozšiřoval povědomí o tomto žánru.
Snad nám dnes chybí nějaký další Osolsobě, přestože erudovaných divadelních teoretiků je u nás dost. Operetu bohužel pokládají za mrtvý žánr, a to je škoda. Že stále žije, dokázala právě premiéra Veselé vdovy.
Ovšem co dál..? Divácký zájem by zde určitě byl. Co zájem divadel? Vstane opereta z popela? I mimo hlavní proud několika málo titulů?? Doufám, že ano.
