Zvykli jsme si, že nejúspěšnější soubobé muzikálové produkce na Broadwayi či West Endu počítají množství repríz na tisíce. Začteme-li se potom do stránek České operetní kroniky Miroslava Šulce, čísla, ilustrující dobovou popularitu operet Járy Beneše, v tomto kontextu nijak neoslní. Jenže – jak praví klasik – “nic není veliké ani malé, ale ve srovnání.” A poměříme-li Prahu 30. let minulého století s dnešními mnohamilionovými supermetropolemi (New York, Londýn, Tokio, Soul…), nebudou se uvedená čísla vůbec jevit jako nicotná.
Benešova opereta Na tý louce zelený měla v nuselském Tylově divadle premiéru v červnu roku 1935 a dosáhla neuvěřitelných 464 repríz. Stala se prvotřídním bestselerem, nevynechalo ji ani jedno mimopražské divadlo a všude se stala doslova kasovním trhákem. Hrála se i v cizině, například v Rakousku, Německu nebo Bulharsku. Mimořádnou schopnost zkomponovat zaručené šlágry opíral Beneš, dnešními slovy hitmaker, o spolupráci s hvězdným kvartetem libretistů Tobis – Špilar – Mírovský – Rohan. Jejich “firma” doslova zachránila řadu divadel, nad nimiž se vznášel Damoklův meč úpadku. Pod vývěsním štítem této firmy se zrodila v roce 1936 neodolatelná Uličnice, o čtyři roky později tu vykvetla Růže z Argentiny, do jejíž exotické vůně se mísí odér českých luhů.
Příběh se odehrává na argentinském venkově, kde kolem zpustlého ranče a jeho půvabné, dosud neplnoleté dědičky, krouží proradný padouch, aby byl inkognito přemožen ušlechtilým a šarmantním zachráncem. Dvacet hudebních čísel obsahuje několik zvlášť podařených šlágrů, které se houfně šířily veřejností. Nějvětší oblibu si získaly svěží rytmy – duetové passo doble mladokomického páru Já si střádám do prasátka, polka Už, už, už se podzim blíží a Tigrův fox Já mám rád, než jdu spát, od děvčete políbení. Líbila se též serenáda Noc na La Plata a parodie na známou píseň Požalej.
Uvedením Benešovy Růže z Argentiny navazuje muzikálový a operetní soubor DJKT Plzeň na dramaturgickou linii české operetní tvorby, jakou představovala v repertoáru donedávna Benešova Uličnice (2008) či před časem Piskáčkův Tulák (2002). Oba kusy se hrály několik sezón před vyprodaným hledištěm. Na plzeňské scéně byla Růže z Argentiny uvedena poprvé v roce 1941, letos se jejího nastudování ujali režisér Martin Pacek, nový dirigent v Divadle J. K. Tyla Jan Rezek a choreografka Petra Parvoničová, scénu a kostýmy navrhla Lucie Loosová, o dramaturgii se postaral Jiří Untermüller. Výrazné role ztvární šest mladých sólistů souboru muzikálu a operety, kteří vstoupili do angažmá v Plzni před rokem.
Jára Beneš: RŮŽE Z ARGENTINY
Libreto: Tobis – Špilar – Mírovský – Rohan
Režie: Martin Pacek
Dirigent: Jan Rezek
Choreografie: Petra Parvoničová
Scéna a kostýmy: Lucie Loosová
Dramaturgie: Jiří Untermüler
Osoby a obsazení:
Don Ramon d´Alvarez: Jozef Hruškoci / Martin Hubeňák
Miss Dolores del Monte: Petra Vraspírová / Kristýna Bečvářová
Mrs. Vifginie Haverill: Venuše Dvořáková / Hana Spinethová
Cinto Nerez: Jiří Untermüller
Juanita: Jitka Cafourková / Eva Marešová
Johny Vopička: Aleš Kohout
Ředitel hotelu Quisissana: Radek Štědronský Shejbal
Seňor d´Alfonso: Bronislav Kotiš
Don Perez: Roman Krebs
Carmencita: Lucie Zvoníková
Boy: Evžen Engler
Premiéra na scéně Komorního divadla v Plzni 29. září 2012
Foto: Pavel Křivánek
