Vyslovíme – li jméno hudebního skladatele Oskara Nedbala, většině návštěvníků divadelních produkcí se zřejmě okamžitě vybaví jeho nejúspěšnější opereta Polská krev, případně ještě balety Z pohádky do pohádky nebo Pohádka o Honzovi. Táborský rodák Oskar Nedbal ovšem napsal operet celkem sedm, přičemž Vinobraní je jeho druhou nejúspěšnější, hned po legendární Polské krvi. Je s podivem, že narozdíl od ní se na česká jeviště v poslední době vrací velmi sporadicky. Patrně je to tím, že přestože po hudební stránce Vinobraní Polské krvi zdárně konkuruje, libreto je z dnešního pohledu inscenačně problematické. Možná proto si Severočeské divadlo opery a baletu pořídilo novou inscenační úpravu staršího překladu Karla Hašlera, pod kterou je Lucie Gančeva Vačkářová. Ta z Chorvatska na přelomu 19. a 20. století přemístila děj do barrandovských filmových ateliérů let svobody a radosti po druhé světové válce, kde se na pozadí natáčení filmu o Vinobraní setkávají dva různé světy a tento střet lehkovážného světa umělců zahleděných do své “geniality” s racionálním pohledem na život lidí mimo něj vyvolá mnoho komických situací. V nové úpravě se mění nejen místo a čas děje, ale také jména některých postav. Tradiční operetní reálie ovšem zůstávají zachovány.
Jak už jsem uvedl, Oskar Nedbal (1874 – 1930) napsal celkem sedm operet. Všechny zkomponoval na německá libreta a bylo spíše dílem náhody, že jeho první opereta Cudná Barbora měla premiéru v roce 1910 v pražském Vinohradském divadle. Vzápětí toto dílo uvedlo s úspěchem Raimundovo divadlo ve Vídni. Svým způsobem šlo o senzaci, spousta divadelních hodnostářů se přijela podívat, jak to dopadne, když slavný interpret Čajkovského, Dvořáka i Beethovena, přezdívaný “král violy”, napíše operetu. A dopadlo to výborně – další dílo už Nedbal zkomponoval přímo pro slavné Karlovo divadlo ve Vídni. Ano, jednalo se o Polskou krev, která zde měla premiéru 25. října 1913 za řízení samotného skladatele. Úspěch měla tak pronikavý, že ji kritici srovnávali s premiérou Pucciniho opery Děvče ze zlatého západu, kterou uvedla o den dříve Dvorní opera.
11. února 1916 nastudovalo Divadlo na Vídeňce další Nedbalovu operetu, Vinobraní. Libreto k ní napsal už proslavený Leo Stein s Josefem Wilhelmem. Děj umístili do Chorvatska v době oslav Vinobraní, což skladateli umožnilo inspirovat se jihoslovanským koloritem. Vedle něj ovšem uplatnil i polku, neopomenutelný valčík či svižný pochod. Ústřední postavou Vinobraní je mladá dívka Líza, jež přijme pozvání lehkovážného Bogdana a hodlá nastoupit na místo společnice neexistující hraběnky. Když se Bogdanovo dvoření změní v obtěžování, zastane se Lízy stárnoucí elegán Milan. Dívka se do něho zamiluje, načež on naopak opouští zpěvačku Julju. Na scéně se ovšem objevuje Milanův syn Nikola, který zná Lízu už z Vídně a začne o ni usilovat. Nedorozumění se záhy jako v každé dobré operetě vyjasní – Milan s Lízou se milují a Nikola nachází novou lásku…
Přestože premiéra zaznamenala famózní úspěch, popularitu Polské krve Vinobraní nikdy nepředčilo, podobně jako další skladatelovy operety Krásná Saskia, Erivan, Mamzelle Napoleon a Donna Gloria. Snad skladatel už nenašel tak inspirativní téma, jako v Puškinově Povídce Slečna selka, ze které příběh Polské krve vychází. Na konci sil a na základě pomluv a intrik finančně vyčerpaný Oskar Nedbal spáchal ráno na Štědrý den roku 1930 sebevraždu skokem z okna divadla v chorvatském Záhřebu. Ještě večer předtím zde řídil premiéru své Pohádky o Honzovi. Pohřben je na tamním hřbitově Mirogoj.
V Čechách se Vinobraní hrálo velmi často až do 80. let 20. století. V paměti zůstávají zejména krásné melodie jednotlivých hudebních čísel, jako Sladká dívko má, Proč na mě se všichni dívají, Vzdálenou chceš hvězdu mít nebo Má krásná vílo líbezná. V roce 1987 vydal Supraphon gramofonové album s melodiemi z Vinobraní za řízení legendárního dirigenta a propagátora operety Miroslava Homolky.
Ilustrační foto: SDOB Ústí nad Labem a archiv autora
Oskar Nedbal: VINOBRANÍ
libreto: Leo Stein a Julius Wilhelm
překlad: Karel Hašler
úprava: Lucie Gančeva Vačkářová
zpěvní texty: A. Holzinger
režie: Blažena Hončarivová
dirigent: Milan Kaňák
choreografie: Lucie Gančeva Vačkářová
scéna a kostýmy: Agneška Pátá – Oldáková
sbormistr: Milan Kaňák
Osoby a obsazení:
PAVEL FELDMAN, filmový režisér: Vladimír Štěpka
EDVARD LÁVKA, továrník: Jaroslav Kovacs
VILÉM LÁVKA, jeho syn: Martin Matoušek
SOFIE LÁVKOVÁ, Edvardova matka: Miroslava Kalašová
BOHDAN ZÁBRANSKÝ, realitní makléř: Petr Matuszek
JULIE GAIEROVÁ, operetní a filmová zpěvačka: Anna Klamo
LÍZA WEISSMÜLLEROVÁ: Eva Boháčková
IZABELA WEISSMÜLLEROVÁ, Lízina matka: Hana Koubová
LIBOR BÁRA, návrhář: Pavel Machát
SLAVOMÍR NEBESKÝ, poeta: Ivan Zelycz
SCHULTZ, ředitel Barr. ateliérů: Radek Krejčí
MARIE BIEGLEROVÁ, subreta: Jaroslava Moozová
KVIDO, komorník: Karel Fieweger
FRANCOIS, napověda: Tomáš Brázda
TRUDY: Jana Papíková
ÁDA ŘÍHOVÁ: Simona Christianová
SUBRETA II: Kateřina Chladová
KLAPKA: Jana Jandorová
Premiéra 18. května 2012 v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem
