Plzeňská filharmonie provede za řízení svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho tento týdne hned dvakrát koncert, který spojí zpěv, sólový hudební nástroj a ryze symfonickou hudbu. Otevře jej dílo rumunského skladatele György Sándora Ligetiho Concert Romanesc; následovat bude Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce Benjamina Brittena, v níž se jako sólisté představí tenorista Jan Šrejma a hornistka Zuzana Rzounková, sólohornistka Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Po přestávce zazní Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“ Ludviga van Beethovena. Poprvé provedou filharmonikové koncert v Plzni v Měšťanské besedě ve čtvrtek 16. 2. a v pátek 17. 2. v Klatovech.
Politicky nekorektní koncert aneb zakázané disonance György Ligetiho
György Sándor Ligeti (1923-2006) je považován za jednoho z nejvýznamnějších avantgardních skladatelů druhé poloviny 20. století. Z Rumunska emigroval v roce 1956 do Rakouska, kde mohl plně a svobodně komponovat, experimentoval i s elektronickou hudbou, ale vrátil se k hudbě instrumentální, v jeho dílech se objevuje technika, kterou nazval mikropolyfónie, v pozdějších polyrytmika. Jeho hudba byla použita jako soundtracky k filmům, například S. Kubricka 2001: Vesmírná Odysea. Od roku 1973 působil jako profesor kompozice na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku. Concert Romanesc se smyčcovými a dechovými sóly napsal v roce 1951, Skladba se rozvíjí se ve čtyřech krátkých větách, které se hrají po sobě bezu přerušení Andantino, Allegro vivace, Adagio ma non troppo a Molto vivace. Je založen na velkém počtu rumunských lidových písní, přesto se v době komunistického totalitního režimu skladba ukázala jako „politicky nekorektní“ kvůli některým zakázaným disonancím a po budapešťské premiéře byl koncert ihned zakázán. Dnes je pro posluchače nepochopitelné, že drobné tonální vtipy mohly být prohlášeny za podvratné a že vůbec mohl státní aparát díla zakazovat. Uvedena byla až o mnoho desetiletí později.
Kouzlo tajemných nocí pro tenor a lesní roh Benjamina Brittena
Benjamin Britten (1913-1976) – anglický skladatel, dirigent, klavírista je charakterizován jako „klasik 20.století“, jindy jako „revoluční konzervativec“. Během celé své umělecké kariéry totiž objevoval originální způsoby, jak přetvořit nejjednodušší harmonické myšlenky, žití tradiční tonality u něj bylo neustále živé. Je autorem oper, baletů, orchestrálních a vokálně-instrumentálních děl. Nejvíce jeho děl je vokálních. V Serenádě pro tenor, lesní roh a smyčce je zhudebnil šest básní o noci od šesti anglických básníků. Vznikla v roce 1943 z popudu hornisty Dennise Braina a ve stejném roce měla premiéru v londýnské Wigmore Hall. Pěveckého sólového partu se ujal Peter Pears, skladatelův celoživotní přítel. Originální písňový cyklus oplývá působivou melodikou a vynalézavou harmonií.
Nesmrtelná Beethovenova Osudová
„Osudovou“ Ludwiga van Beethovena (1770–1827), jednu z nejslavnějších symfonií světové klasické hudby není třeba podrobněji představovat. Úvodní motiv zná i ten, kdo se klasickou hudbou nezabývá. Beethoven jej použil i v jiných svých dílech. A do povědomí vstoupil i tím, že byl znělkou britské rozhlasové stanice BBC v osudových letech druhé světové války. Beethovena Symfonie č. 5 měla premiéru v Divadle na Vídeňce v roce 1808. Zabývat se jí začal již na podzim 1803, z té doby pocházejí první náčrtky k tomuto dílu, pracoval na ní po celé následující roky, současně však promýšlel několik dalších skladeb najednou, takže motivy „Osudové“ najdeme i v jiných dílech – ve Čtvrtém klavírním koncertu, Houslovém koncertu, opeře Fidelio nebo v Šesté symfonii. Symfonii věnoval Beethoven svým dvěma mecenášům – hraběti Razumovskému a Lobkovicovi. Zajímavostí je, že přívlastek „Osudová“ nepřisoudil své symfonii Beethoven. Jeho autor znám není, ale uchytil se dokonale.
