Náš rozhovor se uskutečnil v den, kdy měl v Divadle Na Prádle premiéru muzikál Rent. Do kavárny přišel na smluvený čas, přesto se hned po svém příchodu omlouval za pětiminutové zpoždění, nabídl tykání a zajímal se, na co mě může pozvat. V tomto sympatickém mladíkovi se skrývá opravdový gentleman. Tomáš Vaněk, absolvent pražské DAMU, získává zkušenosti nejen na divadelních prknech, ale například i před filmovou kamerou či v dabingu. Chtěl by se naučit hrát na kytaru a saxofon a miluje divadlo. Miluje ho tak, že nikdy ani chvíli nepřemýšlel nad tím, že by mohl dělat něco jiného. Naše povídání se točilo především kolem zmíněného muzikálu Rent, kde získal roli Marka Cohena. Od samého začátku na něm bylo vidět, jak je vděčný a šťastný, že dostal příležitost zahrát si právě tuhle roli.
Máš před sebou premiéru muzikálu Rent, který je v České republice uvedený premiérově. Jaké jsou tvá očekávání?
Doufám, že se nám podaří zlomit předsudky, které dnes stále spousta lidí má ohledně témat, jako je například AIDS nebo homosexualita. Snad návštěvníkům s prehistorickými názory otevřeme oči a donutíme je, aby se v nich něco pohnulo a na celou problematiku nahlíželi jinak. Ale samozřejmě všichni primárně věříme v to, že se nám podaří dostat Rent do povědomí lidí a že si získá své publikum.
Na Slovensku se Rent uvádí od letošního ledna už podruhé. V Česku se jedná o první uvedení. Proč si myslíš, že dosud po tomhle muzikálu nikdo nesáhl, když je ve světě kultovním dílem?
Myslím si, že je to hodně složité v tom, že témata, která se v Rentu objevují, jsou vyloženě americká. Samozřejmě, děj se točí kolem lásky a vztahů, které jsou na celém světě stejné a každý s nimi má větší či menší zkušenosti, ale přece jen se tam vyskytuje spousta typicky amerických odkazů a detailů (tíha života v New Yorku, dost odlišná od toho pražského; newyorské kluby, z nichž některé už dnes ani neexistují; americké výrobky, které tu neznáme…), jimž tady spousta lidí nerozumí, přitom jsou pro celý příběh poměrně zásadní. Tím pádem si nejsem jistý, jestli je z tohoto hlediska Rent pro lidi poutavý, ne každé dílo se dá přenést. Na druhou stranu, je to muzikál geniálně napsaný po hudební stránce a přes všechno, co jsem jmenoval, zbývá pořád spousta věcí, které musí pochopit každý, protože jsou srozumitelné celému světu.
Jste skupina českých herců, ale nejen představení samo, ale i celý zkušební proces včetně komunikace s režisérem probíhají v angličtině. Byl to pro tebe problém?
Já anglicky daleko víc rozumím, než umím mluvit, takže ve chvíli, kdy jsem měl potřebu vyjádřit hlubší myšlenky, než jen základní komunikaci, jestli na jeviště přijít zprava nebo zleva, tak to byl pro mě problém. Zabíralo to daleko víc času a častokrát jsem žádal o překlad lidi, kteří angličtinu ovládají mnohem líp než já. Ale je zajímavé, že málokdy si nechávám překládat, co někdo říká mě, protože skutečně rozumím. Jen v tom mluvení mám trochu blok. Mezi mými kolegy je spousta těch, kteří umí anglicky výborně, pak jsou tam takoví, kteří anglicky neuměli vůbec a museli se učit teprve během zkoušení. Ale myslím si, že to všichni do této chvíle zvládli. Samostatnou kapitolou je ovšem newyorský přízvuk. Netvrdím, že pokud na představení přijde rodilý Američan, že přízvuk neuslyší. Přesto jsme se ho snažili odstranit, a snad se to z velké části povedlo. Navíc přízvuky, kterými mluví jednotlivé postavy, se střídají. Každý je z jiné části Ameriky, tak mluví trochu jinak, konkrétně já, jako Mark, mám židovské kořeny a vyrůstal jsem v židovské rodině, takže má angličtina se taky musí trochu odlišovat. V tom je to složitější. Nejvíc nám ale šlo o to, aby naší angličtině vůbec bylo rozumět.
Co může takové dílo staré bezmála dvacet let ještě přinést nového?
Některé věci platily před tisíci lety, platí dnes a budou platit i v budoucnu. Proto se do dneška hraje třeba spousta Shakespearových her. Ten člověk absolutně vystihl a jednoduše popsal základní lidské povahy, které poznal ve své době. Ty povahy jsou stejné dnes a stejné taky zůstanou. Rent je v tomhle dost podobný. Objevují se tam problémy, které sice přetvářejí formu v různých časech, ale otázky života a smrti jsou s lidstvem nerozlučně spjaté. Vždy budou existovat outsideři, nespravedlnost a také láska.
V čem podle tebe spočívá největší poselství Rentu?
V jedné písničce se zpívá „No day but today.“ To je poselství Rentu. Nepřemýšlet nad tím, co bylo, nebo co bude zítra, ale žít ten život teď. Žít přítomností. Vzhledem k tomu, kolik máme času na této planetě, co s ním máme dělat? Rent měří čas, který vám zbývá.
Slovo Rent může mít spoustu významů. Pro většinu lidí značí pouze nájem, materiální věc a finanční zátěž. Ale například Collins s Angelem ho berou jako „půjčku lásky,“ jak se zpívá ve slovenském překladu Milana Malinovského. Co slovo Rent znamená pro Marka?
Mark doslova říká, že nemá emoce, pouze si je pronajímá. Nechce příliš nést odpovědnost za své city, a tak si je přímo nepřipouští, drží si vnitřní odstup, a když už to nevydrží, jakoby si tu emoci na chvíli pronajal, jen na malou chvíli, aby ji vzápětí mohl opustit.
Jaký je vlastně Mark Cohen?
Strašně komplikovaná osoba, pro sebe i ostatní. Hodně uzavřený, málokdy jde se svými problémy na veřejnost. Daleko víc se dozvídáme o ostatních postavách, jen o Markovi nevíme pořád nic. Je to určitě taky dané tím, že právě on vypráví celý příběh, a proto tedy hlavně o všech ostatních, jen o sobě moc ne. Vyrůstal v židovské rodině, ale svým kořenům se snaží vzdalovat, s rodiči spíše nekomunikuje. Vím, že je schopen velké lásky, ale zdá se, že velmi výjimečně. Nedokáže se vyrovnat se zklamáním z ní. Nechce přijmout fakt, že už má jeho bývala přítelkyně někoho jiného, …vlastně nějakou jinou. Na druhou stranu je schopen se pro mnohé rozkrájet, velmi dobře umí naslouchat a pomoci, když o to někdo stojí. A v neposlední řadě žije pro své umělecké ambice a film, na němž pracuje.
A co má společného s Tomášem Vaňkem?
Vážíme zhruba stejně, máme stejný střih vlasů, barvu očí, stejný nos… Jsme si vlastně docela podobní. (smích) Ale kromě těch fyzických vlastností toho máme podle mě společného docela dost. Já o sobě taky málokomu vyprávím jen tak na potkání. Nejsem ten typ, který by za někým přišel a hned mu začal povídat, co ho štve nebo z čeho má obrovskou radost. Nikomu se necpu. To máme s Markem asi docela společné. On toho o sobě taky moc neříká a hodně často myslí dřív na ostatní, než na sebe. Sám jsem prožíval situaci, kdy jsem byl zamilovaný do jedné dívky tak, že bylo velice těžké se smířit s faktem, že má prostě už někoho jiného. To je docela zásadní téma, které Mark řeší…
Když jsi šel na konkurz, ucházel ses jen o roli Marka?
Ano, já jsem chtěl jen Marka. (smích) Jsem si vědom svých limitů a předpokladů pro určité role a už když jsem šel na konkurz, tak jsem věděl, že zkoušení bude poměrně krátké a náročné. Neviděl jsem příliš ideálně variantu, že bych měl v tak šibeničním termínu vytvářet postavu, která mi není příliš blízká, jako je třeba Roger – i když spoustu věcí z Rogera taky určitě mám.
Markovým snem je natočit dokumentární film o životě svých přátel. Chce ukázat, že i nemocní lidé mohou být šťastní a užívat si života. Jaký sen máš ty?
Můj sen se mi v tuhle chvíli plní. Chci dělat to, co mě baví. Možná to zní trošku jako klišé, ale skutečně tomu tak je. Povolání herce jsem si vysnil už jako malý. Zkoušel jsem se dostat i na konzervatoř, tam mě nevzali, tak jsem začal studovat průmyslovku. Tehdy mi bylo jedno, co budu dělat, po neúspěchu u přijímaček jsem byl zhrzený. Už tehdy jsem ale věděl, že potom budu zkoušet DAMU, kam mě naštěstí vzali. Takže já si svůj sen plním tím, že hraju. Ne moc, ani málo, hraju tak akorát, abych se uživil. Dělám na krásných věcech, a když to takhle zůstane, tak budu jen spokojený.
Co bylo pro Tebe na zkoušení Rentu nejtěžší?
Asi ta angličtina. Jako herec musím být totiž schopný přemýšlet, a pokud to v angličtině nedokážu, tak je to problém. Musel jsem si zvyknout na to, že musím v cizím jazyce nejen mluvit, ale i myslet, aby přechody mezi tím, kdy mluvím a kdy jen pozoruji, nebyly moc násilné. A protože to není moje mateřština, šlo to velice těžko. Doteď mám noční můry, kdyby mi nedej bože vypadlo nějaké slovo, někde jsem se ztratil nebo něco zapomněl. Vím, že v tom případě bych absolutně neměl šanci improvizace.
V Rentu je poměrně zásadním problémem, že hlavní hrdinové nemají z čeho platit nájem. Ty pocházíš z Mladé Boleslavi, když jsi nastoupil na DAMU, musel ses přestěhovat do Prahy. Nastala někdy situace, kdy jsi horko těžko sháněl peníze na bydlení?
První čtyři roky mého studia jsem bydlel na koleji a měl jsem dost velké štěstí, že za mě kolejné platili rodiče. Poslední rok už to tak není, ale zatím jsem si vždycky peníze nějakým způsobem našel. Zaplať pánbůh. Do dneška nevím, jak je to možné, ale každý měsíc jsem na nájem měl. Peníze vždycky přišly, i když zrovna žádná práce nebyla. Kolikrát se stane, že třeba dva měsíce nevydělám nic, ale vždycky když potřebuju, tak se nějakým zázrakem finance objeví. Ale to je riziko, pokud je člověk „na volné noze“ a nemá extra velké jméno. Samozřejmě, je velice těžké se tímhle způsobem uživit, ale dá se to. Někdy člověk musí makat od rána do večera a od večera do rána, ale já jsem si doposud nikdy nevydělal peníze jinak než herectvím. A na to jsem hrdý. I když se jiné práci nevyhýbám, a občas si vyzkouším různé činnosti, nechci za to peníze.
Vyhovuje ti být „na volné noze“ nebo bys rád někam do angažmá?
Kdyby mi angažmá někdo nabídl, asi o tom budu uvažovat. To se zatím ale nestalo, a já to teď ani nevyhledávám. Je určitě dobré, mít svoje stálé místo, i když zase je pak člověk svým způsobem omezený. Bez angažmá je herec všude jen hostem, ale má možnost většího výběru, kterou vlastně musí mít. Všechno má svoje pro a proti. Způsob, kterým momentálně žiju, mi vyhovuje, a dávám věcem volným průběh.
Myslíš, že má Rent vůbec nějakou šanci se na české muzikálové scéně udržet?
Doufám v to. Ale tady v Praze je ten problém, že jsou muzikály většinou postavené na velkých zpěváckých jménech. Jeden z nejkrásnějších světových titulů, který se tady uváděl před pár lety, Kočky, těch jmen moc neměl. A přestože jeho propagace byla poměrně dobrá, tak bohužel po nemnoha reprízách skončil dost neblaze, a to v dluzích. Já nechci nic prorokovat, ale strašně bych si přál, aby si u nás Rent našel své publikum, protože je to nádherné dílo, které má co dát. Nevěřím tomu, že se tady bude uvádět spoustu let jako na Broadwayi, ale sním o tom. Bylo by to krásné.
Vystudoval jsi činoherní herectví na DAMU, v současné době se ale objevuješ převážně v muzikálech. O studiu muzikálového herectví jsi neuvažoval?
Uvažoval. Dokonce jsem absolvoval pár různých workshopů s Radkem Balašem a rok před tím, než jsem se hlásil na DAMU, jsem přemýšlel nad studiem muzikálového herectví na JAMU. Jenže zrovna ten rok, kdy jsem končil střední školu, se neotvíral ročník. Tím pádem to pro mě bylo vyřešené a já jsem si podal přihlášku na činohru do Prahy. Vzali mě a já jsem za to strašně rád, určitě to tak bylo správně.
Když jsme u toho muzikálového působení. V divadle Na Jezerce účinkuješ v muzikálu Já, Francois Villon, který se točí kolem osudu velkého básníka. Co ty a poezie, jaký máte vztah?
Moc rád poezii čtu, ale nejsem tvůrce, což mě dost mrzí. Tolikrát bych chtěl něco napsat, ale nejde to. Ač tu vlastnost nesnáším, tak v tomhle případě závidím lidem, kteří to umí. Kdysi jsem se pokoušel něco napsat, ale v životě bych si netroufl s tím vyjít na veřejnost. Ale mám rád třeba prokleté básníky, zrovna Villona, z českých například Holana nebo Seiferta. Nevyhledávám ale veřejné recitování. Mám pocit, že poezie je hodně osobní a niterná záležitost a že je důležité si ji číst pro sebe a vnímat ji vnitřně.
Co tě na tomto muzikálu nejvíc baví?
Je toho spousta. Pro mě byla obrovsky cenná příležitost na tomto projektu pracovat. Nikdy před tím jsem nepotkal tak úžasnou partu lidí, jako právě u Villona. Vzato od lidí ze zákulisí přes produkční dvojčata, režiséra Balaše a jeho ženu, hudebního skladatele Ondru Brzobohatého až po nás, herce, kteří v tom účinkujeme a vzájemně se milujeme i nenávidíme. Villon je pro mě něco tak krásného, že to dodnes nedovedu vyjádřit slovy. Přestože to vždycky nebylo snadné, tak bych si přál, aby mě v životě ještě jednou něco takového potkalo.
V čem vidíš Villonovu nejsilnější stránku a naopak slabost?
Já to vlastně nepovažuju za slabost, jen svět kolem něj je tak nastavený, ale on je v dospělosti jako dítě, navíc geniální. A právě díky tomu naráží na spoustu věcí, které jeho okolí vnímá jako nepřijatelné. A v čem je nejsilnější? Možná právě v tom samém.
Ty v muzikálu ztvárňuješ mimo jiné postavu Regniéra, jednoho z Villonových přátel. Byla to opravdu reálná osobnost nebo je pouze smyšlenou postavou?
Jsou historické soudní záznamy, že nějaký Regnier de Montigny ve Villonově blízkosti pobýval, především na šibenici si mohli být velmi blízcí, možná měli oprátky zrovna vedle sebe. (smích) Oba byli totiž zapleteni do různých podvodů, zlodějen a snad i vražd, stali se členy skupiny tzv. Coquillardů. O širším Regnierově významu v životě Villona se můžeme jen dohadovat a dávat prostor fantazii, asi jako pan Hubač, když psal tento muzikál.
Účinkuješ také v divadle Semafor v muzikálu Sedmero havranů. Představení je na motivy pohádky Boženy Němcové. Je opravdu pro děti, nebo je spíš určeno starším divákům?
Spíš než pohádka to je asi horor. Ale ona už to tak Božena Němcová napsala. Jedna z nejznámějších verzí, filmová pohádka z roku 1993, kterou režíroval Ludvík Ráža, taky není pro nejmenší děti. V tom příběhu matka prokleje svých sedm synů, je tam zlá sestra, která se snaží zavraždit dítě, které porodí Bohdanka princovi a ten ji následně odvrhne. Myslím, že to není nic, čím by se měli zabývat nejmenší diváci. Navíc je v představení spousta sexuálních symbolů, které jsou sice krásně udělané, nijak vulgárně, přesto se tohle dílo doporučuje až návštěvníkům starším dvanácti let. Zase ale na druhou stranu, proč by děti nemohly přijít? Možná je dobré ukázat jim rovnou, jak to chodí.
Máš rád pohádky? A která je tvoje nejoblíbenější?
Mám je moc rád a moc rád bych si i v nějaké zahrál. A která je moje nejoblíbenější? Asi S čerty nejsou žerty, tu úplně miluju.
V muzikálu hraješ prince. Chtěl jsi jím někdy být?
Ne, nikdy. Vlastně mě docela překvapilo, když mi to skladatel Pavel Trojan nabídnul. Já jsem většinou obsazovaný do rolí takových těch „vtipných intelektuálů“ a najednou princ… Ale byla to pro mě příjemná změna.
A jaké je být chvíli princem, po kterém všechny ženy touží?
On ten můj Princ není úplně typický hrdina na bílém koni (smích). Je to zcela obyčejný kluk, který žije pouze se svou sestrou. Navíc je na ni citově silně vázaný, a celou dobu řeší, jak se toho pouta zbavit a najít si konečně dívku, která by ho měla ráda i jinak… Ale je fakt, že ve chvíli, kdy potká Bohdanku, okamžitě se do sebe zamilují a to je jednak trochu zábavné a určitě příjemné. Já sám nejsem typ, který věří v lásku na první pohled.
Máš zkušenosti i před filmovou kamerou. Spousta českých herců se spíše než vystupování na divadelních prknech věnuje natáčení filmů. Co bys primárně chtěl dělat ty?
Já bych bez divadla určitě žít nemohl, zároveň bych ale rád pokračoval v rolích filmových, pokud to jen trošku půjde. Film je zajímavé odvětví herectví, které mě láká a baví. Do dneška jsem neměl žádnou hlavní roli, přestože se mi párkrát podařilo třeba i z menší role udělat větší. Snad není neskromné to takhle říct. (smích) Ale doufám, že mě nějaká filmová budoucnost čeká. Rozhodně se tomu nevyhýbám, právě naopak, snažím se tomu jít naproti. Vyzkoušel jsem si snad všechny oblasti, ve kterých se herec může uplatnit – divadlo, film, televizi, dabing. A každá mě něčím přitahuje.
Ve filmu Gympl sis zahrál roli třídního šprta. Co ty jako student? Byl jsi taky šprt nebo spíš „flákač“?
Šprt určitě ne, ale vždycky jsem byl hodně zvědavý. Nikdy jsem se neučil zvlášť špatně, i když na střední jsem měl trošku problémy, protože mě prostě nebavila. Co se učení týče, býval jsem spíš průměr. Ale taky jak v čem. Kupodivu v Gymplu jsem hrál geniálního matematika, ale v reálu jsem z tohoto předmětu měl vždycky nejhorší známky. (smích)
Jak vzpomínáš na léta strávená na střední škole?
Dneska už celkem v pohodě, ale tenkrát jsem nebyl zrovna nejšťastnější. Přiznám se, že kdybych už v té době nedělal divadlo a neměl jsem to do divadla z průmyslovky pár kroků přes ulici, nevím, jak bych na to vzpomínal. Divadlo byla jedna z mála věcí, které mě v té době držely nad vodou. Je docela smutné, že to říkám, hrozně rád bych teď konstatoval, že na střední školu rád vzpomínám a do dneška se stýkám se spoustou lidí, ale bohužel to tak není. Soudržnost a skvělý kolektiv jsem si užil až na DAMU. Ročník, který přijmou, není velký, takže člověk má možnost poznat své spolužáky tak, jako nikde jinde. Musí spolu neustále pracovat, pracovat s emocemi, trávit dohromady obrovskou spoustu času, kolikrát od rána do noci. Já ty lidi už vnímám ne jako svoje kamarády, ale jako součást rodiny.
Chtěl bys dělat hlavně vystudovanou činohru nebo tě víc naplňuje hudební divadlo?
Mám hodně rád muzikál. Miluju hudbu a divadlo s ní spojené. Ale stejně jako v činohře, i v muzikálu jsou mé ambice dělat hlavně na dobrých věcech, kterých já si budu vážit a za kterými si budu stát. Neříkám, že člověk občas nemusí dělat něco pro peníze, nějak se živit musí. Ale jsem rád, že mi zatím vychází pracovat na projektech, o kterých si myslím, že jsou dobré a že stojí za to, abych se na nich podílel. Nechci se propůjčovat nějakým vyloženě komerčním záležitostem, jejichž jediným cílem je vydělat na tom. Ale je pravda, že už jsem rok nehrál v žádném činoherním představení a to jsem vystudovaný činoherec, tak bych byl rád, kdyby se něco naskytlo. Vypadá to, že od nové sezóny snad,… ale ještě o tom nechci mluvit.
Máš nějakou vysněnou roli, co by sis chtěl zahrát?
Asi ne. Mám sice spoustu oblíbených divadelních žánrů, ale asi žádnou konkrétní vysněnou roli. Teď bych si třeba rád zahrál v nějaké komedii, možná černé nebo absurdní. Mám totiž hrozně rád tento typ humoru. Asi je to i tím, že můj život je často tak absurdní… (smích). Mám pocit, že skutečně vím, o čem to je.
V Rentu jsi teď získal výbornou praxi v angličtině. Láká tě vyzkoušet si i nějaký projekt v zahraničí?
Já teď angličtinu nechci hodně dlouho vidět. (smích) Možná na to časem dojde, možná o tom začnu uvažovat. Ale vím, že bych se v jazyce musel ještě hodně zlepšit, abych mohl někam vycestovat za prací herce.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu krásných rolí.
Ilustrační foto:
1) Archiv Tomáše Vaňka
2) Logo muzikálu Rent
3) Divadlo Disk
4) Divadlo Semafor (Sedmero havranů)
5, 6) Divadlo Na Jezerce (Já, Francois Villon)
7) Film Gympl
