“Wie süße Musik ist der Klang der Bergen…” Neboli „Jak sladká je hudba, jež zní z hor…“ I tak by se dala přeložit slova, která zní v refrénu ústřední písně nejznámějšího díla Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. V Salzburgském Landestheater ožil tento příběh po 52 letech od své Broadwayské premiéry. Až po takhle dlouhé době se vyprávění konečně dostalo do města, kde se celý děj odehrává. Na místo, které se každému okamžitě vybaví, když se řekne „The Sound of Music“. Příběh novicky Marii má prý skutečné historické základy. Maria (která má sama občas problém s autoritami), dostává pověření starat se o sedm dětí kapitána von Trappa, vdovce, jenž si myslí, že nejdůležitějším prvkem výchovy je disciplína. Disciplína a řád. Jeho děti jsou pouhými roboty. Ve svém volném čase si nehrají, nýbrž mašírují a vlastní otec je ovládá písknutím na píšťalku. Teprve mladá a naivní Maria přinese do jejich domu nejen hudbu a lásku, ale ukáže, že svět může být zase krásný.
Návrat do rodného města muzikálu rozhodně prospěl. Zatímco samotný Salzburg je na každém rohu vybaven velkou žlutou cedulí s nápisem „Sound of Music Tour“, která láká turisty z Asie k projížďce autobusem kolem míst, která můžou znát z filmového zpracování z roku 1965, v divadle uvidíte rodinu von Trapp naprosto přirozenou, nekomerční, bez prvoplánového úmyslu vyždímat z návštěvníků peníze. Vždyť například studentský lístek před představením pořídíte už za šest euro! Složení publika je přitom rozmanité. Zatímco dámy a slečny v dirndlech (místní kroj, pozn. aut.) zaplňují především přízemí a první lóže, na balkoně se to hemží nejen Asiaty a studenty různých národností. Za jeden večer uslyšíte neuvěřitelné množství rozmanitých jazyků. A protože němčina, jazyk, ve kterém se představení odehrává, přece jen není přístupná všem, divadlo vybavilo populární muzikál zařízením, na němž se promítají titulky v anglickém jazyce. Příběh je sice návštěvníkům většinou notoricky známý, nicméně přesto je tahle vymoženost dobrým pomocníkem.
Nemůžu se ubránit srovnání populárního Sound of music s ještě populárnější Mary Poppins. Podobnost těchto dvou titulů je až zarážející. Oba příběhy spojuje nejen filmová představitelka titulní role, Julie Andrews, ale i příběh o vychovatelce, dětech a označení jako „muzikálu pro celou rodinu.“ Je velice těžké se při uvedení tak slavného díla z americké produkce vyvarovat sklouznutí ke kýčovitosti, jako se to velice často děje u „stále happy“ Mary Poppins. V Landestheater se to ovšem podařilo. Nejenže scéna není přehnaně velkolepá, jediným dominantním místem je hala domu Trappových s velkým schodištěm, případně zdi Nonnberského kláštera, ale k přirozenosti představení přispělo i vhodné obsazení rolí – hlavně představitelka Marii, Milica Jovanovic, je naprosto dechberoucí. Na autentičnosti určitě přidává také skutečnost, že se vše odehrává v Salzburgu. Inscenátoři myslím záměrně nepřistoupili k příliš popisnému nástinu prostředí, nýbrž to nechali na městě samotném. Kdyby se celý ansábl postavil před oponu, oblékl si místní kroje a odzpíval Sound of Music úplně bez kulis, mělo by představení i tak větší kouzlo, než na jakémkoliv jiném místě na světě. „Zvuk hor“ je slyšet z každého koutu divadla. Neuvěřitelně autenticky a tklivě působí jak pozitivní, tak především negativní chvíle. Části příběhu, ze kterých lze vycítit příchod války, jsou pro všechny obzvlášť uvěřitelné, chvílemi až nepříjemné. Když se při bouřce najednou během silného zahřmění promítne na velké plátno dobová fotografie Adolfa Hitlera, nebo když při závěrečném vystoupení na Salzburských Festspiele nad jevištěm visí hákový kříž, do sálu mezi diváky náhle vtrhnou jednotky SS a hlídají každý východ, není to úplně příjemný pocit. I takových let po válce člověk stále cítí, že se Anschluss Rakouska blíží a že doba, která má přijít, rozhodně nebude růžová. Nicméně tohle všechno k životu patří, člověk si musí uvědomovat i těžší chvíle a dívat se na realitu, ne na zkreslený obrázek ideálního světa.
Jak už jsem výše zmínila, hodně podstatnou stránkou představení jsou herecké výkony. Ačkoliv Salzburg není hlavním a největším městem Rakouska, divadlo, které se zde nachází, má evropskou úroveň, za kterou se nemusí stydět, a zdejší umělci nejsou jen maloměstskými hvězdami. Většina z nich sbírala zkušenosti na profesionálních scénách v Rakousku, Německu i Švýcarsku, Uwe Kröger ztvárnil dokonce roli Napoleona v Londýně. Tou největší hvězdou představení je ovšem Milica Jovanovic, v ústřední roli novicky Marie. Nebudu tady popisovat, jak výborný herecký výraz má a jak čistý a krásný je její hlas, bylo by to naprosto zbytečné. Upřímně, dlouho jsem neviděla někoho, jako je ona – jestli vůbec někdy. Drobná blondýnka vstoupila na jeviště a celé divadlo jí rázem patřilo. Bylo úplně jedno, jestli tam stála sama nebo měla kolem sebe početný soubor, stejně jste sledovali jen ji. Byla jedním slovem „unglaublich.“ Na první pohled nenápadná dívka, kterou byste na ulici snadno přehlédli. Na prknech, která znamenají svět, z ní ovšem čiší obrovské sebevědomí, energie a charisma. Přitom všem ale zůstává uvěřitelná, křehká a přirozená. Z těchto dvou protikladů dokáže získat jen to nejlepší. Vidět ji v divadle je zážitek, který se nezapomíná. Její herecký partner, Uwe Kröger, jenž ztvárnil postavu plukovníka von Trappa, je přesným opakem přirozené Milici. Má výraznou gestikulaci a sklony k přehrávání. Ač se možná budete chvílemi jeho přehnané artikulaci smát, jeho herecký projev se rozhodně nedá označit za špatný. Právě naopak. Kröger odhadne tu přesnou míru, aby přehrávání nepůsobilo nevkusně, ale aby to byla součást jeho samého. Bez občas nepřirozeného výrazu by to vlastně ani nebyl von Trapp.
Vše, co zaznít mělo, zaznělo. Salzburské divadlo není světově známé. Když by člověk uslyšel spojení „Muzikál a Rakousko“, napadne ho jako první Vídeň, samozřejmě. Sound of Music je ovšem důkazem, že i v menších městech můžou vznikat velké věci. Pokud vám Broadway nebo West End připadá moc daleko, proč nevyrazit zrovna do Salzburgu? Možná i proto, že zmíněný muzikál se u nás pod názvem za Zvuků hudby hrál jen jednou v nepříliš vydařené inscenaci Hudebního divadla Karlín.
Richard Rodgers – Oscar Hammerstein II.: The Sound of Music
Landestheater Salzburg
Musikalische Leitung: Peter Ewaldt / Stefan Müller
Inszenierung: Andreas Gergen / Christian Struppeck
Choreographie: Kim Duddy
Ausstattung: Court Watson
Kindercoach: Wolfgang Götz
Choreinstudierung: Stefan Müller
Foto: Christina Canaval, Landestheater Salzburg
