Taneční muzikál o Edith Piaf stále láká. I v Brně

Edith – vrabčák z předměstí je už divadelní legendou

Edith – vrabčák z předměstí. Jeden z nejúspěšnějších hudebně tanečních projektů českého polistopadového divadla. Když měl 27. května roku 2000 v Plzni tento taneční muzikál premiéru, nikdo ještě netušil, že se zrovna zrodilo nejúspěšnější baletní představení Divadla J.K. Tyla všech dob. Edith se hrála nepřetržitě před vyprodaným hledištěm Komorního divadla přes deset let, po krátké přestávce se vrátila a předloni se dokonce inscenace přestěhovala na scénu Nového divadla. Počet repríz překročil 170.

Osudy slavné francouzské šansoniérky převedl do jevištní podoby přední český choreograf Libor Vaculík, autor libreta i režisér inscenace. Muzikál mapuje strastiplnou životní cestu Edith Piaf od prvních písniček v pařížských ulicích přes slavné kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství přes bouřlivé mládí po zralý věk ve světě show-businessu. Zachycuje její osudové lásky i souboj s alkoholem, drogami, dopravními nehodami i nemocí, které nakonec předčasně podlehla. Vzlety a pády Edith Piaf se staly impulzem k hledání nové formy vyjádření. Vznikl tak “taneční muzikál” – divadelní forma v českém divadle nová a unikátní. V inscenaci zaznívají nejslavnější a nejkrásnější šansony Edith Piaf, ale také původní hudba Petra Maláska s texty Václava Kopty. O titulní roli se netradičně dělí zpěvačka a tanečnice, přičemž tento znak se později stává pro Vaculíkovu tvorbu typickým. Další zpívající postavou je Vypravěč, ostatní role jsou taneční.

Po triumfu v Plzni po Vrabčákovi sáhla i další divadla v Čechách. Úspěch sklízí hra všude, ale kultem se stala zejména v Plzni. Většinu uvedení provází doslova strhující výkon Radky Fišarové v titulní úloze Edith – zpěvačky. Ta si postupně osudy pařížské šansoniérky zamilovala, na jejích písních postavila repertoár, vydala CD… Balet Národního divadla v Brně má Edith na repertoáru už také dvanáct let. Premiéra se odehrála 22. května 2004 v Mahenově divadle. Zpívá, jak jinak, Radka Fišarová (původně v alternaci se Zdenkou Trvalcovou), tančí shodou okolností odchovankyně plzeňského baletu, držitelka Ceny Thálie za rok 2009 Ivona Jeličová (alternuje Markéta Habalová).

V Plzni jsem Vaculíkovu Edith viděl mnohokrát, v Brně kdysi těsně po premiéře. Před prázdninami jsem využil svého pobytu na festivalu Divadelní svět Brno a zašel po více než deseti letech na reprízu do „Mahenky“. Zajímal mne především výkon Zbyňka Frice, neboť v Plzni Vypravěče po celá léta hraje a zpívá Ondřej Izdný. Jak Fric, tak Izdný postupně v roli „zrají“. Už to nejsou mladiství rebelové, jako před patnácti lety, ale spíš zkušení čtyřicátníci. Izdný ztratil pár vlasů, Fric přibral několik kil, ale charisma jim zůstalo. Zbyněk Fric je v porovnání s plzeňským Vypravěčem o poznání uhlazenější a k Edith soucitnější, jeho hlas je ale nosnější a zejména ve středních polohách krásně zabarvený. Zpívá lehce a je mu výborně rozumět. Podobně jako Izdný hraje na různé hudební nástroje.

Scéna výtvarníka Jana Duška se liší jen v detailech, které vyplynuly zejména ze skutečnosti, že v Brně se hraje na větším jevišti. Osvětlená Eiffelova věž jako pařížská dominanta samozřejmě zůstává a podobně jako v Plzni se stává dějištěm „živých“ vystoupení Edith Piaf. Trochu odlišně reagují diváci – zatímco v Plzni chodí na tento muzikál převážně opakovaně a detailně jej znají, Brňané se v ději orientují o něco hůře a velký aplaus zazněl až po představení a zejména po přídavku Radky Fišarové. Nejznámější hit Non, je ne regrette rien sklidil pověstný brněnský standing ovation. A zaslouženě – Radka Fišarová byla opravdu skvělá, i jako mladá Edith stále uvěřitelná, pěvecky i jazykově dokonalejší, než v začátcích produkce.

Baletní soubor ND Brno patří léta k české špičce, takže nepřekvapí, že tančil technicky bezchybně a s potřebnou „muzikálovou“ lehkostí. Ivona Jeličová i ostatní předváděli zároveň i dobré herecké a mnohdy až pantomimické výkony. Sice jsem v jejich řadách postrádal natolik jedinečnou figuru, jakou je v Plzni Jiří Žalud coby Starý elegán, ale možná je to i tím, že brněnský ansámbl neznám až tak dokonale.

Libor Vaculík vytvořil legendu, která počtem repríz v různých českých divadlech nenápadně konkuruje nejúspěšnějším muzikálovým projektům, jako jsou Dracula, Johanka z Arku, Kleopatra nebo Carmen. Spojení zpěvu, tance i hereckých výkonů zasáhlo publikum s obrovskou silou, která propojila novátorský přístup s nejlepší tradicí hudebního a pohybového divadla. Proto se Edith – vrabčák z předměstí stále líbí i v tak muzikálovém městě, jakým je Brno.

Psáno z 83. reprízy v Mahenově divadle.

Edith Brno 2