REŽISÉR ROMAN MELUZÍN UVEDL GENERAČNÍ VÝPOVĚĎ SE SKVĚLÝMI SÓLISTY
Trochu naivní příběh o klukovi z Chicaga, který se postaví mocnému reverendovi maloměsta Bomont, jenž po tragické nehodě zakázal ve městě tančit, spatřil světlo světa v roce 1984, kdy jej na stříbrné plátno přivedl režisér Herbert Ross. Námět jako stvořený pro muzikál se na Broadwayi objevil až po čtrnácti letech, kdy textař a scénárista Dean Pitchford přizval ke spolupráci libretistu Waltera Bobbieho a hudebního skladatele Toma Snowa. Společně napsali taneční muzikál typu Pomády, Fame nebo Flashdance, který postupně dobyl New York (1998 a 2005) i Londýn (2006). U nás byl uveden poprvé ve studentské produkci JAMU Brno loni v říjnu při příležitosti otevření nového Divadla na Orlí. V sobotu 25. května se Footloose s podtitulem Tanec není zločin představil v premiéře také návštěvníkům Divadla J.K. Tyla v Plzni. Na scéně Komorního divadla jej nastudoval šéf muzikálového souboru Roman Meluzín.
Pokusím se plzeňskou inscenaci s brněnskou nesrovnávat, neboť se v mnoha aspektech liší. Už velikostí jeviště, zkušenostmi herců, ale také přebásněním, které překladatelka Pavlína Hoggard pro Plzeň revidovala. Hraje se verze s několika přidanými písněmi jiných autorů, z nichž nejznámější je hit Jima Steinmana (mj. autora světoznámého muzikálu Ples upírů) Holding Out for a Hero, který u nás proslavila pod názvem Vítr Lucie Vondráčková. Kdesi jsem četl, že Footloose je „veselým muzikálem o mládí“. Tak bych jej rozhodně necharakterizoval, byť je v něm parádních tanečních čísel přehršel. Předpokládám, že i režisér Roman Meluzín v látce hledal spíš určitou generační zpověď a souboj mezi nevázanou radostí a rigidní morálkou. Pro titul zvolil správný čas – kdy jinde jej hrát, než nyní, kdy soubor disponuje silnou skupinou mladých sólistů. A ti musí prokázat, že dokáží své postavy v hyperdynamické choreografii Anety Antošové nejen utancovat, ale také uhrát.
V hlavní roli Rena McCormacka se představil Aleš Kohout. Při správném režijním a choreografickém vedení inscenátoři v téhle úloze udělají hvězdu téměř z kohokoli. Kohout výborně zpíval, zatančil na hranici svých možností, snad jen při stěžejní závěrečné řeči před městskou radou byl zatím trochu nejistý. Nelehkou úlohu reverendovy zpupné dcery Ariel zahrála tanečně i herecky brilantní Petra Vraspírová, výkon Jozefa Hruškociho v roli jejího původního kluka, místního tvrďáka Chucka Cranstona, nelze objektivně hodnotit, neboť premiéru odehrál se zraněním o berlích. Absolutorium zaslouží Martin Hubeňák, jenž se z roztomile nešikovného burana proměnil v lamače dívčích srdcí ve vděčné úloze dobrosrdečného Willarda Hewitta. Jeho partnerkou se stala temperamentní Eva Marešová (Rusty) coby tahounka skupiny místních dívek. A pak je tu samozřejmě veledůležitá postava reverenda Moora. Zde se srovnání s Brnem neubráním – plzeňský Jiří Untermüller se těžko může rovnat zjevem až démonickému Dušanu Vitázkovi, nicméně postavu reverenda, jíž opatřil větší lidskostí a moudrostí až werichovskou, solidně uhrál. Velmi přesvědčivá byla Stanislava Topinková Fořtová v roli jeho manželky Vivian, správným šoumenem je Petr Šudoma jako rocker Bob. Rej na scéně dotváří celá řada postav a postaviček, jež dávají muzikálu patřičnou šťávu a životadárnou energii. Právě v temperamentních scénách byli mladí umělci excelentní, intimní vztahy a dialogy zatím rozehrávali s jistými rozpaky.
PŘÍBĚH I HUDBA SE LÍBÍ VŠEM GENERACÍM
Jako scénograf v Plzni debutuje známý výtvarník Michal Světlík. Krom čtyř sloupů a diskokoule vsadil téměř výhradně na projekce, takže si publikum občas připadalo jako v kině. Zatímco prostředí rockových klubů či kazatelny navodil velmi sugestivně, park, jakýsi kostelík či ilustrativní nápisy „sen“, „láska“, „duše“ či „vítězství“ jen podtrhovaly naivitu příběhu. Kamila Vodochodská oblékla účinkující stylově, dobře odlišila školní a volnočasové prostředí, s jedinou výjimkou nevýrazného kostýmování drsného „kamiónkáře“ Chucka, který bývá obvykle ustrojen do černé kůže. Obrovskou zásluhu na zdárném průběhu představení má dirigent Pavel Kantořík (alt. Jiří Petrdlík), který přestože z provozních důvodů převzal taktovku týden před premiérou, dovedl muzikálový orchestr k velmi dobrému výkonu.
Plzeňský Footloose nabízí divákům navýsost profesionální taneční show, představení je doslova nabité pozitivní energií. I proto sklidila premiéra bouřlivý aplaus. Je to muzikál s mladými, o mladých, ale pěknými písničkami, srozumitelným příběhem a skvělou choreografií potěší diváky všech generací.
PLZEŇSKÝ DENÍK ZE DNE 1. ČERVNA 2013
Foto: Pavel Křivánek, DJKT Plzeň
