K Roku české hudby přináší Plzeňská filharmonie mimořádné hudební dílo – Svatební košile Antonína Dvořáka. Filharmonici je budou hrát pod taktovkou svého šéfdirigenta Tomáše Braunera se sólisty sopranistkou Janou Šrejmou Kačírkovou, tenoristou Richardem Samkem a barytonistou Martinem Gurbalem spolu s Pražským filharmonickým sborem, jehož sbormistrem je Lukáš Vasilek. Svatební košile, v Anglii uvedeny pod názvem e Spectre’s Bride – Duchova nevěsta, se tak vrací do Plzně, kde byly uvedeny vůbec poprvé. Dvořák je psal pro hudební festival v Birminghamu a před provedením v Anglii byla kantáta hrána právě v Plzni, 28. a 29. března 1885 ve Waldekově sále (dnes Alfa na Americké třídě) za řízení samotného autora. Sopránové sólo přednesla primadona plzeňské opery Berta Schmidt-Smetanová, tenorový part zpíval Alois Schmidt, clen Hlaholu, jako basista vystoupil pražský host Hugo Krtička. Sborové části nastudoval plzeňský Hlahol pod vedením Matěje Slezáka, spoluúčinkoval orchestr 35. pěšího pluku doplněný o nadané amatéry. Zmiňovaná tělesa mela na svou dobu vynikající úroveň a Dvořák s nimi spolupracoval již při plzeňském uvedení oratoria Stabat Mater v roce 1884.
Uvedení kantáty Svatební košile, resp. Duchova nevěsta v Birminghamu 27. srpna 1885 se stalo Dvořákovým triumfem. Dílo sklidilo obrovský úspěch, dobové kritiky je označily za „nejoriginálnější a nejvýznamnější skladbu, jež byla dosud provedena na birminghamských slavnostech…“ za „ výtvor génia, jenž teprve tímto dílem dospěl k jádru svého umění.“ Přitom vznik kantáty spadá do období, kdy se skladatelská sláva Antonína Dvořáka již rozšířila po domácích úspěších i do zahraničí. Právě po triumfálním přijetí oratoria Stabat Mater v Anglii v roce 1883 následovala objednávka na velké vokálně instrumentální dílo pro hudební festival v Birminghamu. Pro dosažení zaručeného úspěchu u anglického publika doporučoval vydavatel Alfred Littelton Dvořákovi biblický námět, ten však zpočátku uvažoval spíše o tématu historickém. Nakonec jej oslovil temný svět balad Karla Jaromíra Erbena, k nimž se znovu kompozičně vrátil v 90. letech, kdy podle Kytice vytvořil čtveřici symfonických básní. Tehdy také formuloval svůj vztah k námětu: „Jeho (Erbenovy) básně vyjadřují skutečně naše národní cítění a to se snažím zachovat. Všichni milujeme tu formu, mluví nám přímo k srdci.“ Antonín Dvořák formu podmínil stavbou balady a povahou textu; epické části svěřil sólovému barytonu nevěstou (soprán) a ženichem (tenor) jsou zpracovány jako duety, monology jako árie. Předlohy s dramatickým dějem, nabízející mnohotvárné možnosti vykreslení jednotlivých scén a jednajících osob, se Dvořák chopil s neobyčejnou chutí. Vedle fantastičnosti námětu a jazykové krásy jej jako hluboce věřícího člověka jistě zaujal i závěrečný očistný moment, v němž dojde ke spasení toho, jenž se obrátí k Bohu.
Mistrovské dílo Antonína Dvořáka si můžete poslechnout v podání plzeňských filharmoniků již tento čtvrtek od 19 hodin. Jako významní hosté přijedou do Plzně na provedení kantáty i potomci Antonína Dvořáka včetně jeho vnuka, rovněž Antonína. „Velmi se na provedení těším, Svatební košile považuji za mimořádné dílo, které by si zasloužila větší popularitu,“ říká Antonín Dvořák.
Ilustrační foto: Archiv redakce (Jana Šrejma Kačírková, Antonín Dvořák)
