Muzikálovou inscenaci Tajný deník Adriana Molea uvede v premiéře už 11. února brněnské Divadlo na Orlí. Hudebně-dramatická laboratoř Janáčkovy akademie múzických umění v Brně připravila titul podle proslulé knihy Sue Townsendové. Úsměvný příběh o nástrahách dospívání s dobovými hity osmdesátých let je opatřený novými originálními písňovými texty. Studenty muzikálového herectví z Divadelní fakulty JAMU jako režisér i choreograf vedl Martin Pacek. „Kultovní kniha nás kdysi oslovila, je to skutečně hluboká studnice krásného anglického, trošku černého humoru,“ komentoval režisér výběr titulu, který dramatizoval Miroslav Hanuš.
Humornou sondou do světa zadumaného puberťáka, který se rozhodl být intelektuálem, se autorka už před časem trefila do černého. Během měsíce roku 1982 stanul Tajný deník Adriana Molea v čele žebříčku nejprodávanějších knih a v jediném roce se ho prodalo přes milion výtisků. Mimořádně populární předloha podle inscenátorů však zdaleka není jen příběhem pro teenagery. „Je mnohem víc pro ty, kteří už mají svoji pubertu za sebou a s nostalgií (nebo i s menším odporem) na ni vzpomínají. Je tedy i pro rodiče, kteří už si svá leta utrpení s puberťákem prožili,“ říká na adresu publika nové inscenace dramaturg Miroslav Ondra.
Retro muzikálovou komedii z „osmdesátek“ v Brně doprovodí živá pětičlenná kapela. Miroslav Hanuš vybral do celého příběhu několik dobových šlágrů, které obdařil velmi vtipnými českými texty a které doplňují děj příběhu. „Jen jedna píseň nám tam chyběla, proto ji dramaturg Ondra doplnil a napsal český text. Je to píseň babičky v závěru inscenace,“ sdělil režisér Pacek. Na publikum čeká celkem třináct někdejších hitů a diváci se můžou těšit na songy Lady In Black od Uriah Heep, Without You kterou nazpívala mimo jiných i Maiah Caray, či píseň Words od Bee Gees.
Tajný deník Adriana Molea představuje podle Luboše Marečka z brněnské JAMU pro tuzemské divadelníky velmi oblíbenou matérii. Doposud vzniklo pět českých inscenací o tomto mladém intelektuálovi. „Před námi to ovšem hrála především činoherní a loutková divadla. My jsme divadlo muzikálové a i v tomto pohledu bude naše verze nová,“ poznamenal dramaturg Ondra. Diváka navíc čeká studentská produkce a postavy (i ty dospělé a nejdospělejší) hrají právě studenti, tedy lidé, kteří mají svoji pubertu teprve nedávno za sebou. „Řekl bych, že někteří jí teprve právě nyní procházejí,“ doplnil v žertu režisér.
Kapela v čele s autorem hudebního nastudování Tomášem Küfhaberem vsadila na zvuk písní z doby před třiceti lety. Také Packova choreografie vychází z pohybové estetiky 80. let, která by se nám pohledem dnešní doby mohla zdát již trošku přitažená za vlasy. Stejně to platí o scénickém a kostýmním vybavení inscenace. „Snažíme se být opravdu retro. Žádné velké posuny do současnosti. Barevně i stylově zůstáváme v osmdesátých letech,“ posla dramaturg Ondra. Dodal, že režie chtěla adepty muzikálu naučit mnoho věcí. Je to především práce na postavě, která jim nemusí být úplně blízká. „Jsou tam postavy nadutého čtyřicátníka, úzkostlivé matky, energické babičky či devětaosmdesátiletého drsného válečného invalidy. Dále bylo pro mladé herce důležité vyzkoušet si přesné hraní v žánru. Používat komediální střihy, prvky situační komiky, ovšem s nádechem anglické lehkosti,“ uzavřel režisér.