V hlavní ženské roli muzikálu Hledá se muž. Zn.: Bohatý! se jako Millie Dillmountová poprvé na plzeňských prknech představila studentka oboru muzikálového herectví na brněnské JAMU, Soňa Borková, která je od března tohoto roku novou posilou souboru muzikálu a operety DJKT v Plzni. Nyní studuje klíčovou ženskou postavu v připravované inscenaci muzikálu Sliby – chyby a zároveň se připravuje na vstup do již dříve uvedených inscenací: představí se jako Velma Kellyová v muzikálu Chicago a jako Princezna Rose Marie v Kálmánově operetě Vévodkyně z Chicaga. Zejména úloha Velmy je svojí hereckou i pohybovou náročností považována za muzikálovou vysokou školu – Soňa Borková v ní nyní nahradí populární Zuzanu Krištofovou – Kolářovou, která za ni po právu získala Cenu Thálie, ale nyní kvůli těhotenství přerušuje dočasně uměleckou kariéru.
Studujete muzikálové herectví, ale do Plzně jste přišla i se zkušenosti mimo hudební divadlo.
“Je to pravda, ve druhém ročníku na JAMU jsem měla možnost zahrát si v Divadle U stolu v činohře Třetí trest, takže mé první setkání s profesionálním divadlem přineslo i dost vážné téma. Jednalo se o tanečně-činoherní roli, lékařku, která položí několik otázek, a tyto činoherní obrazy byly spojeny tancem ilustrujícím děj. Další zkušeností byla účast na absolventském projektu mé kamarádky a spolubydlící. V její režii jsem ve hře Prapodivuhodná ženská vytvořila alegorickou postavu, která se sice také částečně vyjadřovala zpěvem, přesto šlo spíše o činohru.
Kromě divadla zpívám také v mladé jazzové kapele orientované na autorskou tvorbu. Jedná se o zhudebněné básně Ivana Wernische. Hrajeme jazzrock, jazzfunk, chansony…”
Zvládáte finiš ve studiu při zápřahu v Plzni a dalších závazcích?
“Pokud není na Jižní spojce velká kolona, tak to jde zvládnout. Věděla jsem, že to bude náročné, a s tím jsem do toho šla. Těším se, až se to nejhorší přežene a já se budu moci zaměřit na jedno divadlo.”
Co vás v samotném závěru vysokoškolského studia ještě čeká?
“Naštěstí se absolventský festival trefil do pauzy mezi premiérou Hledá se muž… a začátkem zkoušek dalšího titulu, Sliby – chyby. Teď už jsme všechna ta školní představení ´doderniérovali´ a mě čeká už jen obhajoba diplomky a státnice.”
Mohu se zeptat na téma vaší diplomky?
“To mi poskytla právě školní inscenace Večera tříkrálového a má absolventská role v ní, Viola.
Pokus inscenovat Shakespeara jako muzikál je sám o sobě hoden zamyšlení – o tom budu psát. Chci se poohlédnout za naší prací a určitě se dotknu i obecností, pravidel muzikálu. Ten náš byl v mnoha směrech pojatý dost netradičně. Například s uplatněním zpěvů a-capella, což znamená, že podkres sólových písní tvořily jenom naše hlasy, které jsme ve studiu nahrávali téměř tři měsíce a docela intenzivně. Netypická pro muzikál byla i téměř prázdná scéna – pouze s jednou vázou, růžemi a kordy, inspirovaná alžbětinskou dobou, kloubení renezančních a novodobých prvků jak v kostýmech, tak v hudbě, krásné hudbě. Napsala ji naše profesorka na JAMU paní Dada Klementová, která složila písně pod inspirací našich povah.”
Jaký rozdíl pociťujete mezi prací v generačním studentském divadle a ve vyzrálém profesionálním souboru?
“Největší rozdíl pociťuji v honoráři! Ale vážně – moc velký rozdíl v tom nevidím. Cítím to tak, že skoro vždy se sejde parta lidí, kteří chtějí většinou vytvořit něco, co nějakým způsobem hovoří k divákovi. Cíl je asi všude stejný, i když je pravda, že ve studentském divadle jsme občas dostávali úkoly i nad rámec svých možností, abychom se na tom co nejvíc naučili.”
Co je na studentském životě na umělecké škole nejhezčí?
“Nevím, jestli vás napadá bohémský život a mejdany… Těch vzhledem k časově náročnému studiu opravdu moc nebylo. I když ani o tohle jsem se neochudila, protože to ke studentskému životu patří. Ale co je nejhezčí? Zřejmě ta možnost vyjádřit svoje touhy, pocity, myšlenky právě skrze divadlo, hudbu a tanec. Nejhezčí je asi ta svoboda v povinnosti a to, že povinnost je pro vás zároveň radostí a seberealizací.”
Z jakých důvodů jste se rozhodla pro angažmá v Plzni?
“Ke své hanbě se přiznám, že jsem plzeňské divadlo do té doby tolik neznala, od Brna je přece jen hodně daleko, ale vždycky jsem o něm slýchala mluvit jako o scéně s vynikající úrovní. A když mi pan šéf nabídl angažmá, lidé na škole, kterých si vážím, mi to doporučili jako výbornou příležitost, jak se rozvíjet. Je to šance dělat to, co jsem si přála, a ráda budu pracovat i na tom, abych si zasloužila svoje místo v souboru vedle lidí, od kterých se mám určitě co učit.”
Která role představovala váš „křest ohněm“?
“Samozřejmě Millie! Toužila jsem v ní obstát, abych nezklamala sama sebe a hlavně ty, kteří mě poctili svou důvěrou, ale i proto, že když jsem na festivalu v Brně před třemi lety viděla pražskou inscenaci tohoto titulu, moc mě nadchl. A hlavní role v muzikálu, který vás nadchne, to je splnění snu a zároveň odpovědnost. Právě proto, že mám ráda jazz, chtěla jsem si ty swingové a dixielandové melodie opravdu užít a potom kromě skvělé hudby je Millie taky moc hezká role na přivítanou.
Jako test vlastních schopností a sil jsem ale doposud brala většinu rolí. Vzpomínám si na začátek roku, že jsem zkoušela dvě velké role naráz, Violu ve Večeru tříkrálovém ve studiu Marta a Lucii v muzikálu Městského divadla Brno Peklo, což bylo chvílemi opravdu peklo ale samozřejmě také velká zkušenost.”
Hned v prvním kuse v Plzni jste se setkala se třemi nositeli Ceny Thálie – nesvazovalo vás to?
“To by přece člověka mělo spíše motivovat, ne? Oni jsou navíc všichni velmi vstřícní. Snažila jsem se nepřipouštět si pochybnosti tohoto směru. Myslím, že mám štěstí na přátelské lidi, to je základ pro to, aby člověk mohl dělat práci s radostí. A Plzeň je navíc krásné město.”
Máte něco z Milliiny cílevědomosti? –
“Možná mám s Millie pár společných rysů, ale bohatého muže nehledám. I když…”
… proč ne?
“To byla legrace!”
„Peníze sice nečiní člověka šťastným, ale neobyčejně ho uklidňují,“ – napsal tuším Remarque. Ale ještě k dané otázce: vstupem do „reálného“ života v neznámých končinách jste v sobě musela v sobě vybudit leckteré možná netušené schopnosti. Už jen pohybovat se téměř denně mezi Brnem a Plzní, jak vás to postihlo v závěru sezony, muselo být hodně náročné.
“No, někdy jsem si sedla do auta a na jízdu se vyloženě těšila, jindy jsem se trošku bála, abych například neztratila koncentraci – po zkoušce, v novém divadle, plná dojmů… A nebo po jednom z posledních představení se spolužáky, také plná dojmů…”
Millie přijede do New Yorku a aby v něm obstála, radikálně se odstřihne od svého předchozího života. Když jste se upsala Plzni, nemusela jste také zahodit nějaký pomyslný klíč? Od něčeho se odstřihnout, něco oželet ?
“V Brně mám pár dobrých kamarádů a spousta známých – a najednou jsme hrozně daleko. Ale víte co, to je také zkouška. S těmi opravdovými si k sobě cestu při dnešních možnostech stejně určitě najdeme. Práce je pro mě důležitá a já sem za ni moc ráda. Vlastně jsem ani nečekala, že by se po škole něco takového mohlo stát, přestěhovat se 300 km… Ale pak přišla nabídka a tak jsem si řekla „proč ne?“
Jak se zžíváte s další hlavní rolí v připravovaném muzikálu Sliby – chyby? Fran Kubeliková je rovněž zapletená se šéfem – není to postava ze stejného kadlubu jako Millie?
“Neřekla bych. Millie je bezstarostná, větší dračice. I když určitě má svoje útrapy, tolik je neřeší. Fran sice také prožívá různé vzestupy a pády, ale jinak je dost rozdílná, mnohem uzavřenější. Zatím intenzivně hledám svoji polohu pro tuto roli, nechám se překvapit – nejen sama sebou. Těším se, jak se Fran a celý muzikál bude formovat v další týmové spolupráci.”
Ať se vám v Plzni daří a přejeme vám, abyste svou druhou premiéru tady narozdíl od té první absolvovala ve zdraví a bez horečky!
Foto:
1) Jef Kratochvil: MdB, Peklo (Soňa Borková a Petr Gazdík)
2) Portrétní fotografie
3) Pavel Křivánek: DJKT Plzeň, Hledá se muž…(Soňa Borková)
4) Jef Kratochvil: MdB, Peklo (Svetlana Slováková a Soňa Borková)
5) Pavel Křivánek: DJKT Plzeň, Hledá se muž… (Soňa Borková a Radek Štědronský Shejbal)
