Horečka sobotní noci, foto: jef a Tino Kratochvilové
Stalo se to opravdu v sobotu, na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Na scéně Christopha Weyerse, které dominovala konstrukce Brooklynského mostu přes záliv Hudson, se odehrál příběh Johna Travolty, tentokrát v provedení Kristiána Pekara. Ale podívejme se na to dění postupně:
Britská hudební skupina Bee Gees byla kolem roku 1970 na vrcholu hudebních žebříčků. Jejich disko hudba se stala populární po celém světě. Důkazem toho je i cena Grammy v roce 1978. Popularita se však potvrzuje filmovou produkcí. Muzikál režiséra Johna Badhama, v němž se v hlavní roli objevil John Travolta, odstartoval zpěvákovu hvězdnou kariéru a Travolta se stal idolem milionů fanynek po celém světě.
Divadelní verze ve shodě s filmem vypráví příběh brooklynského mladíka Tonyho Manera. Jeho jediným zájmem je místní diskotéka, ve které se cítí při svých tanečních kreacích, obdivován dívkami, jako doma. Je to místo zapomenutí na běžné starosti prodavače v obchodě s barvami, je to únik od starostí s tátou opilcem, mámou náboženskou fanatičkou, je to únik od skutečnosti do světa disko hudby.
Jevištní adaptace filmového hitu měla světovou premiéru v roce 1998 v londýnském Palladium Theater a hrála se zde přes dva roky. Následovalo broadwayské uvedení s více než pěti stovkami repríz. Kritika přijímala a často i dnes přijímá „Horečku“ zdrženlivě. Přece jenom, libreto je dost prázdné, až kýčovitě opakující se problémy mladíka s rodinou, zběsilou láskou k hudebním rytmům, dost povrchním pohledem na touhy mladých lidí. Ano, to libreto opravdu není perlou tvůrčích schopností. Autoři první verze muzikálu, Robert Stigwood (vlastně objevitel tří bratrů – The Bee Gees) a textař Bill Oakes si asi byli vědomi jediné slabosti díla. Souhlasili s novou verzí, kterou upravil Ryan McBryde a právě takto dotvořené dílo slaví úspěchy na světových jevištích. Česká premiéra se konala v roce 2014 v pražském Divadle Kalich. Ta brněnská je původní, jiná, v předladu a úpravě režiséra Stanislava Moši. Ta se stala Horečkou sobotní noci právě tady a teď.
Horečka sobotní noci, foto: jef a Tino Kratochvilové
Orchestr v diriguje Tomáš Küfhaber (alternuje Ema Mikešková) a na rozdíl od běžného uvádění v malém nástrojovém obsazení, zde zní naplno hudba asi třiceti nástrojů. Je vhodné konstatovat, že celý hudební doprovod muzikálu zní čistě, kultivovaně, někdy až akademicky. V původním hudebním doprovodu skupiny Bee Gees objevíme občas nástrojový nesoulad (hra kytar), který v orchestru Městského divadla prostě nemůže zaznít.
Scéna (Christoph Weyers) i kostýmy (Andrea Kučerová) přesně mapují onu módu zvonových kalhot a lehkých triček, uvázaných do uzlíku nad pupkem. A k tomu přidejme tanec ansámblu. Pod vedením choreografa Igora Barberiče jsme svědky neuvěřitelné souhry a energie, kterou je tento muzikál naplněn. Lze konstatovat, že jsou to právě taneční kreace celého ansámblu, které dávají hudbě skupiny Bee Gees ten pravý lesk, atmosféru brooklinského horečného tančení.
Máme tady pak sóla. Johny Travolta je prý nepřekonatelný. To je možná pravda, ale Kristian Pekar pojal svou roli Tonyho po svém (jistě i díky režii a choreografii) a stal se onomu nedosažitelnému Travoltovi důstojným partnerem vokálně, v herectví i v pohybu (alternuje Marco Salvadori – asi bude dobré vidět i tohoto herce, absolventa JAMU, který je mistrem ve společenském tanci, stepařem i saxofonistou).
Zde je potřebné se trochu zastavit: Ve své době se Travoltovy „kopulační“ pohyby zdály starší generaci sprosté a vulgární a mládež přiváděly do transu (podobně jako pohyby Michaela Jacksona). V dnešní době medializace všeho, co je spojené se sexualitou, jsou ony pohyby už trochu směšné. Proto bylo správné, že brněnská inscenace není plna oněch „starých manýrů“ a řeší zobrazení sexuality po svém. Mnohem zdrženlivěji, s vnitřním napětím.
Horečka sobotní noci, foto: jef a Tino Kratochvilové
V roli Stephanie zářila na premiéře Svetlana Janotová. Opravdu zářila. Zpěvem, herectvím i ladným a svůdným pohybem (alternuje ji Ivana Vaňková). Zase by stálo za to vidět i ji. Porovnávat asi nelze, obě přední umělkyně divadla mají svůj osobitý výraz. Je bezvadné, že v tomto ansámblu je tolik osobností, ze kterých lze vybírat.
Všichni sólisté výborně zpívají, hrají, tančí. Zaujala třeba postava Glorie v podání Viktorie Matušovové plným až mystickým hlasem, a stejně tak Monty Aleše Slaniny. Mimochodem, kostýmy těchto dvou disko bohů byly skutečně vtipné, tady se kostymérka Andrea Kučerová opravdu vyřádila.
Že tady nemohu vyjmenovat všechny pohybové, herecké a zpěvácké výkony, má jednoduchý důvod. Ať bychom se zastavili u kteréhokoli z interpretů, vždy by bylo nutné opakovat chválu.
Na závěr ještě připomínka k režii. Ředitel divadla Stanislav Moša zraje jako víno. Když skokem porovnáme jeho první muzikálové režie, třeba tu autorskou, Sny svatojánských nocí, anebo slavnou West Side Story s dnešními režiemi, vidíme onen režijní minimalismus, schopnost díky malým detailům dosáhnout na jasný a zřetelný výklad. Žádná velká gesta, žádná zbytečná popisnost. Přesnost ve vedení herců a scén či schopnost dotvořit závěrečnou tečku v podobě efektní scény company. Tato souhra minimalismu a efektu je stále dokonalejší. Na závěr nezbývá než konstatovat, že Hudební scéna Městského divadla v Brně má další zasloužený „Kasa Stück“.
Horečka sobotní noci, foto: jef a Tino Kratochvilové
.
