Francouzská Mamzelle Nitouche, brzo překřtěná na českou Nitušku, je nekorunovanou královnou tzv. malých operet. Přestože nabízí tradiční operetní kouzlo, nepotřebujete k jejímu provozování nutně čtyřicetičlenný orchestr, ba ani operně školené pěvce. Proto se do ní často pouštějí i činoherní soubory a mnohdy i různé herecké zájezdové produkce. A obvykle sklízí obrovský úspěch. Kdo by neznal písně o Célestinovi, který je vlastně Floridorem, zpěv klášterních chovanek, kuplet o olověném vojáčkovi nebo písničku o velikém bubnu….
Autorem tohoto roztomilého kousku je Florimond Hervé. Ten se však narodil 30. června 1825 s příjmením Rodger a svojí uměleckou dráhu skutečně započal jakožto varhaník v klášteře. Lákala ho však hudba živější a lehčí. Zbožné popěvky ho dlouho nebavily a tak se objevil coby zpěvák a později dirigent v pařížském Theatre du Palais Royal. Ve svých šestadvaceti letech už řídil vlastní orchestr ve vlastním divadle, Folies Concertantes. Už jako operetní skladatel se rozpomněl, že nejlepší příběhy píše sám život a na základě autobiografických zkušeností napsal ve spolupráci s Offenbachovým libretistou Meilhacem a dalším textařem Millaudem skutečnou perlu – Mamzelle Nitouche, která měla světovou premiéru v lednu 1883 v pařížském divadle Variétés. To už skladatel tvořil pod uměleckým pseudonymem Hervé. U nás se tato opereta poprvé objevila sedm let poté v Národním divadle, které tehdy hrálo i operety. Později se jí chopil sám „nituškolog“ Oldřich Nový, a nejenže si zahrál slavnou dvojroli Célestina – Floridora, ale opatřil jí i neuvěřitelně půvabným překladem, ve kterém se většinou hraje dodnes.
Po mnoha činoherních, operetních i operních divadlech se nyní Mamzelle Nitouche chopil Jiří Suchý a upravil jí pro potřeby „svého“ Semaforu po svém. Tak jako si pohrál s Erbenovou Kyticí či s Aristofanovou Lysistratou, podobně připravil vlastní pojetí slavné Hervého operety. Děj posouvá do dvacátých let minulého století, takže Hervého krásné melodie zazní v mírně jazzovém hávu. Oproti původní verzi operety tu bude dán nezanedbatelný prostor dvěma postavám: Abatyši (Jitka Molavcová) a Majorovi (Jiří Suchý).
Sám Jiří Suchý ke své úpravě uvádí:
„Dodal jsem této operetě druh humoru dobře zavedený v našem divadle, a nešlo tu jen o obohacení původních dialogů sem tam nějakým vtipem. Vzal jsem to z gruntu. Pozměnil jsem děj a vymyslel scénky, které byste v původním textu marně hledali. Je to třeba úzkostný sen majora Alfréda Chateau-Gibuse, rozhovory sestry Karoliny se škublístkem a vrátným v divadle v Pontarcy a vlastně celé finále. Možná, že toho bylo víc, ale zabral jsem se do té hry natolik, že už sám nerozeznám, co je ode mne a co od pánů Henriho Meilhace a Alberta Millauda. Smyslem těchto úprav bylo přiblížit krásu operety, napsané v devatenáctém století, vnímání současného, a dlužno přidat že i semaforského diváka.“
Florimond Hervé: MAMZELLE NITOUCHE
Libreto: Henry Meilhac a Albert Millaud
Překlad: Oldřich Nový
Úprava a song sestry Beaty: Jiří Suchý
Texty písní: Oldřich Nový, Jiří Suchý a Ondřej Suchý
Výprava: Jiří Suchý
Hudební nastudování: Jiří Svoboda
Osoby a obsazení:
Celestin: Michal Stejskal
Denisa: Vanda Hauserová
Představená kláštera: Jitka Molavcová
Major Chatteau-Gibus: Jiří Suchý
Fernand de Champlatreux: Václav Kopta
Sestra Beata: Olina Patková
Muž mnoha rolí: Jiří Štědroň
Corinna: Veronika Kubařová / Lucie Černíková
Voják: Martin Weigert
Chovanky / Girls: Petra Beoková, Karolína Gudasová, Lucie Chlumská, Eva Jedličková, Michaela Mrázková, Barbora Šedivá
Premiéra v Divadle Semafor 15. září od 19 hodin.
Ilustační foto: Plakát filmové verze operety Mamzelle Nitouche
