Země úsměvů, Severočeské divadlo
Loňská divadelní sezona nebyla pro operetu šťastná. Česká divadla jich nastudovala jen pět, většinou notoricky známých. Letos se opět blýská na lepší časy. DJKT Plzeň uvedlo Offenbachův Pařížský život, opavské Slezské divadlo chystá Cikánského barona a Jihočeské divadlo raritní Mikádo Gilberta a Sullivana. V pátek 3. března také proběhla premiéra Lehárovy Země úsměvů v Severočeském divadle v Ústí nad Labem.
Země úsměvů, jedna z nejúspěšnějších pozdních operet, se na ústecké jeviště vrací po sedmnácti letech. Pod režijním vedením slovenské režisérky Andrey Hlinkové, dirigentskou taktovkou zkušeného Miloše Formáčka a v choreografii Vladimíra Gončarova vystupují jak hvězdy domácího souboru – Jaroslav Kovacs, Radek Krejčí, Tomáš Christian Brázda, Ivan Zelycz, Hana Koubová nebo Martin Matoušek, tak zvučná jména hostujících umělců jako Tereza Mátlová, Gabriela Kopperová, Monika Sommerová, Martin Šrejma či Viktória Ballánová.
Franz Lehár, pokračovatel vídeňských operetních mistrů, jako byl Johann Strauss ml., Franz von Suppé a Karl Millöcker, proslul jako skladatel “operet v moll”. Tím, že jeho poslední operetní díla nekončila happy-endem, v podstatě předznamenal muzikálovou vlnu, která vynesla, alespoň v Americe, nový divadelně hudební žánr na vrchol popularity ještě za jeho života. Zatímco ze skladatelova prvního období zábavných operet se nejlépe prosadila Veselá vdova a Hrabě Luxemburg, později sklízel úspěchy s vážnější Giudittou a Zemí úsměvů (v originále Das Land des Lächelns). Tu sám považoval za vrchol svého díla: “ „Tato opereta je mým nejzdařilejším dílem, které jsem dosud napsal. Z hlediska divadelního působení převýší Veselou vdovu. Toto dílo je korunou mé celoživotní práce,“ prohlásil kdysi.
I Lehár podlehl ve 20. letech minulého století obrovské módě všeho orientálního, od vykládaných stolečků přes lampióny až po inspiraci uměleckými tématy. Romantická opereta, bohatá na melodie plné citu a jemné erotiky, je operetou s idealizovaným pohledem na exotickou Čínu. Poprvé byla uvedena 9. února 1923 ve Vídni pod názvem Žlutá kazajka. Protože se nedočkal typického „lehárovského“ úspěchu, byla stažena z repertoáru. Skladatel se obrátil na dvojici libretistů Ludwiga Herzera a Fritze Löhnera-Bedu, aby původní libreto Victora Leóna přepracovali. Ti téma lásky čínského prince Su-Čonga k Evropance Líze přepsali ve vábivý příběh se slzavým koncem, který se dočkal bouřlivého přijetí už během své premiéry v přepychovém berlínském divadle Metropol v říjnu 1929 a od té doby se na světová jeviště pravidelně vrací.
Země úsměvů má svým zpracováním i hudební náročností velmi blízko k opeře. Vypjaté pěvecké party jsou proto často obsazovány významnými operními pěvci. Důkazem může nejen vídeňská premiéra s legendárními Jarmilou Novotnou a Richardem Tauberem v hlavních rolích, ale také televizní a rozhlasová nahrávka, kterou vydal v roce 1986 Supraphon. Pod taktovkou Libora Peška tehdy hlavní party nazpívali Gabriela Beňačková, Miroslav Dvorský a Jiřina Marková.
Země úsměvů, Severočeské divadlo
Foto: Severočeské divadlo Ústí nad Labem
