Psal se rok 1842, když Karel Jaromír Erben začal psát svojí nejslavnější básnickou sbírku Kytice. Obsahuje třináct balad (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba , Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně) a poprvé vyšla ještě nekompletní v roce 1853, doplněné vydání o osm let později.
Psal se rok 1970, když Jiří Suchý společně s hudebním skladatelem Ferdinandem Havlíkem dokončovali novou semaforskou hru Čarodějky. Měl to být jakýsi horror, ovšem míněný ne zcela vážně. Ve hře bylo zapotřebí oddělit dvě scény, odehrávající se ve dvou různých dnech. Jiří Suchý, autor libreta, přišel s nápadem, oddělit je jakýmsi malým strašidelným intermezzem. Vzpomněl si, jakou zvláštní hrůzou jej v dětství obestírala balada Svatební košile, kterou mu předčítala maminka z Erbenovy Kytice. A tehdy jej napadlo, že se pokusí napsat humornou verzi této balady, která za dobu své existence zapříčinila nejednu dětskou noční můru po večerním předčítání povinné školní četby (pro mladší ročníky – tehdy neexistoval internet, kde by se daly najít obsahy knih a tudíž se musely opravdu číst). Ferdinand Havlík souhlasil, téma ho okamžitě zaujalo.
Stalo se však cosi neočekávaného – zatímco Čarodějky byly diváky přijaty během premiéry v roce 1971 poměrně vlažně, intermezzu Svatební košile, s populárním zpěvákem Jiřím Helekalem v roli Umrlce a tehdy neznámou Jitkou Molavcovou v roli Panny, se dostává nadšeného a bouřlivého přijetí. Balada se stává zlatým hřebem představení. O rok později byla po sté repríze ze hry vyňata a nahrazena písní o Samsonovi a Dalile. Ke Svatební košili přidává Suchý s Havlíkem další balady v podobné úpravě, ujímá se jich režisér Jiří Císler a rodí se tak jedno z nejúspěšnějších představení Semaforu – Kytice, která v původním nastudování dosahuje počtu 596 repríz. Do domovského divadla se vrací ještě v letech 1991, 1993 a naposled v roce 2009 jako narozeninová inscenace k padesátému výročí Semaforu.
Kytice se ovšem rozletěla i do dalších divadel a její původní semaforská verze dokonce vyšla i na CD. Záznam několika představení z roku 1973 byl technicky upraven do optimální zvukové podoby a součástí tohoto 2CD je také obrazová stopa s kompletním libretem muzikálu. Semaforská Kytice je zkrátka klenotem, jehož třpyt září už více než 35 let. Nyní se jí v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích ujímá režisér a choreograf Martin Pacek, aby znovu dokázal, že i povinná školní četba se v přepracování tvůrců Divadla Semafor a v podobě velkého kapesního muzikálu může stát překvapivě znamenitou a hlavně inteligentní legrací. Inscenace vzniká jako společný projekt souborů opery a činohry. Nové aranže písní připravil pro budějovické divadlo skladatel, písničkář a kytarista Pavel Malhocký, který zároveň vystupuje v úloze Vypravěče. Jedná se přitom už o druhé nastudování Kytice v jihočeské metropoli, to první bylo uvedeno před šestnácti lety. V šesti částech muzikálu, Štědrém dnu, Polednici, Zlatém kolovratu, Vodníkovi, Svatebních košilích a Bludičce, se vystřídá v různých rolích na dvacet sólistů činohry za doprovodu orchestru a sboru opery Jihočeského divadla. Vedle činoherců našlo uplatnění ve větších rolích i několik pěvců operního ansámblu. Přestože slavnostní premiéra je naplánovaná na pátek 8. ledna, Kytice už během předpremiér bavila silvestrovské diváky.
K.J.Erben – Jiří Suchý – Ferdinand Havlík: KYTICE
Režie a choreografie: Martin Pacek
Hudební úprava: Pavel Malhocký
Hudební nastudování: Martin Peschík, Pavel Malhocký, Josef Sychra
Scéna a kostýmy: Samiha Maleh
Projekce: Jan Burian
Sbormistr: Josef Sychra
Sólo na pilu: Petr Dopita
V hlavních rolích vystupují:
Taťána Kupcová, Věra Hollá, Jan Dvořák, Roman Nevěčný, František Brantalík, Ondřej Veselý, Iva Hošpesová, Lenka Krčková, Romana Strnadová, Josef Průdek, Daniela Bambasová, Dagmar Volfová, Petr Dopita, Miloslav Veselý, Pavel Malhocký, Světlana Juránková a řada dalších.
Premiéra v pátek 8. ledna 2010 od 19:00 v historické budově Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
Foto: Petr Hasal, JD
