Divadlo Semafor uvedlo včera v premiéře novou inscenaci s názvem Čochtanův divotvorný hrnec. Představení je složeno ze scének, písniček a povídání o muzikálu Divotvorný hrnec a připomíná první broadwayský muzikál, který Voskovec a Werich přivezli roku 1947 do Evropy. Výtečně ho přeložili, upravili a opatřili českými pohádkovými reáliemi, Jan Werich pak osobně skvěle sehrál roli vodníka Čochtana ze Zlaté stoky u Třeboně. V roce 2015 tuto komedii upravil po semaforsku pamětník Jiří Suchý a proložil ji vzpomínáním na dobu jejího prvního uvedení a na osobnost Jana Wericha. Spolu s Jitkou Molavcovou se ujali rolí Čochtana a Belindy. Do hry na muzikál dále zapojili výrazné osobnosti české hudební a muzikálové scény – Michala Malátného, kterého střídá David Kraus, Vlastimila Harapese, Jiřího Štědroně, Lucii Černíkovou, Ivanku Korolovou, kterou alternuje Karolina Gudasová, neschází ani trio dívek s instrumenty, dobře zavedené v řadě semaforských her, dále Petr Macháček a Lukáš Kunst v alternaci s Pavlem Kolbanem. Všichni jsou režírováni věhlasným Jiřím Menzelem.
Divotvorný hrnec byl historicky prvním americkým muzikálem uvedeným v Čechách a zároveň v kontinentální Evropě. Česká jeviště neopustil od té doby prakticky nikdy. Adaptace původní „Finianovy duhy“ byla posledním společným dílem tvůrců Osvobozeného divadla uvedená v divadle V + W ve Vodičkově ulici v paláci U Nováků. Následně přešla na mnoho let do repertoáru karlínské zpěvohry. Adaptace slavné dvojice Voskovec + Werich, uvedená poprvé 6. března 1948 pod názvem Divotvorný hrnec, je s původním dějem v podobná, až na podstatný fakt, že Werich si „pro sebe“ přeměnil skřítka Oga v třeboňského vodníka Čochtana a z Irů se stali pravověrní Jihočeši. O okamžitý úspěch Hrnce se u nás zasloužila nejen chytlavá hudba Burtona Lanea, jehož písničky „S čertem si hrát“, „Tam za tou duhou“ či „Ten, kdo nemá rád“ v přebásnění Jiřího Voskovce provázejí už celé generace, ale také nesmrtelné Čochtanovy vyprávěnky.
Autorsky k textu přistoupil nyní i Jiří Suchý:
„Ten originál, jak se hrál v roce 1948, už by dneska zněl, zvlášť v Semaforu, dost podivně, poněvadž se to tam hemží družstevníky a odboráři. Tak jsem si říkal, že to musím udělat tak, aby to u našich diváků obstálo,“ poznamenal Suchý v Českém rozhlase.
