Na 25. duben t. r. připadly pětapadesáté narozeniny šéfa muzikálového a operetního souboru Romana Meluzína. Jubileum je to zvláštní, jaksi polovičaté: abrahámoviny v nenávratnu, ale k nějakým úctyhodným kulatinám ještě hodně daleko. Jak ale napovídá numerická šifra v záhlaví, přiřadíme-li k výchozí cifře další klíčová čísla z oslavencova života, přinese tato hra zajímavé relace: šéfovské funkce se Roman Meluzín ujal v lednu 2000, s plzeňským divadlem je tudíž spjat plnou pětinou svého života; za sebou má 11 bohatě naplněných let a také 22 režií ve svém souboru. Jeho éra zahrnuje 3 světové premiéry (Mechanický pomeranč, Kristián 2, Ferdinand) a řadu premiér českých, mezi nimi např. první jevištní adaptaci Šakalích let, první profesionální uvedení legendárního muzikálu Juno a Avos či první českou verzi dnes již klasického Carouselu. Dvě interpretky získaly za výkon v jeho režii Cenu Thálie: Daniela Šinkorová za Sally Bowles v Kabaretu a Zuzana Kolářová za Velmu v Chicagu.
Jistě ne všechno se podařilo zcela podle představ; během let čelil Roman Meluzín mnohokrát kritice i nepochopení – jako ostatně každý, kdo se odhodlá měnit zavedené zvyklosti. Jubileum skýtá dobrou příležitost zeptat se Romana Meluzína na jeho vlastní, interní bilanci uplynulého období.
Již krátce po vašem nástupu lze v soupisu repertoárových titulů zaznamenat pozvolnou změnu kurzu v zaměření souboru. Jak si sám pro sebe hodnotíte současný stav?
Úsilí uvádět současné tituly nebo snažit se látky, které nejsou původně určené pro hudebně dramatický žánr, do tohoto žánru přetavit, evidentně nese ovoce a má výsledky. Fakt, že v Plzni skutečně pět let po premiéře na Broadwayi uvádíme Monty Python´s Spamalot, dokáže plně ocenit pouze ten, kdo pozorněji sleduje světovou muzikálovou scénu.
Myslím si, že tento zásadní počin nebyl zatím doceněn, ať už v kontextu vývoje hudebně-dramatického divadla u nás, či v kontextu plzeňského divadla a jeho vývoje v posledních 10–11 letech.
Co to znamená pro soubor?
Znamená to, že soubor prošel prověrkou světových titulů, že v ní obstál a vybudoval si takové renomé, že přední zahraniční agentury mu svěří tituly kalibru jako je Spamalot, Evita a další tituly, které máme už rozjednané, a na něž máme výluční práva. Soudím, že to je něco, co skutečně doceníme až z většího odstupu.
Jsou to fakta, která jsou produktem jistého divadelního myšlení. Na straně jedné straně stojí tituly a na straně druhé jevištní realizační praxe. A jestli páteř jevištního vidění tvoří moje režie, je to logické. Tak to má být, když šéf je režisér – přímo se tak podílím vlastně na polovině repertoáru. A v této souvislosti nemůžu opomenout své největší divadelní spojence, Petra Novotného a Radka Balaše. Ač každý používáme jiný slovník, mluvíme stejným divadelním jazykem. Svým vlastním způsobem směřujeme všichni tři k tomu, co považujeme za podstatné – a to je známá trojakost kvality tohoto divadla: zcela zásadně se vyhýbáme něčemu, co může být nazváno kostýmovaným koncertem. Velice si považuji toho, že věci, které děláme, jsou skutečně prokomponované záležitosti, že to nejsou žádné ´písničkály´, jejichž podstatným rysem je nahodilost: nahodilá je muzika i dění na scéně. Na našem jevišti mohou opravdu pracovat pouze herci, kteří vytvářejí dramatickou postavu v žánru, ve kterém se pohybujeme, a nikdo jiný.
To ovšem vůbec neznamená, že máme hotovo. Myslím si, že jsme teprve na začátku cesty.
Kam by ta cesta měla vést?
Pevně doufám, že nás dovede k titulům ještě současnějším, ještě hodnotnějším. A také k tomu, po čem toužím ze všeho nejvíc a co pro mě představuje vlastně nejzásadnější úkol: být producentem původního českého muzikálu, plně prokomponovaného, se skutečně promyšlenou, motivicky vystavěnou strukturou. Zatím se mi ho nedaří plnit, ne však z důvodu, že bych pro to nic nedělal. Ono totiž těch povolaných se zdá být mnoho, avšak vyvolených je opravdu málo. Jak jsem zjistil při zkušenostech s mnohými autory dneška, tak povědomí o tom, co doopravdy je muzikál nebo hudebně dramatický žánr, je kolikrát až tristně malé.
Pár úspěšných kroků v tomto směru máte přece jen už za sebou…
Jistě bychom měli zmínit alespoň fakt, že na základě našich výsledků a důvěry v naše směřování jsme navázali spolupráci se dvěma významnými současnými překladateli hudebně-dramatické literatury, bez nichž by český muzikál dnes těžko mohl existovat, Michalem Prostějovským a Adamem Novákem. Oba naši práci pravidelně sledují a podílejí se na našich tvůrčích plánech do budoucnosti. Velmi si toho jako soubor považujeme, a myslím si, že vzhledem k jejich zahraničnímu renomé je to významné i pro divadlo jako celek.
Foto: Pavel Křivánek
1) Roman Meluzín v palbě otázek
2, 4) Scény z muzikálu Monty Python’s Spamalot
3) Roman Meluzín v diskuzi s publicistou Vítězslavem Sladkým a tiskovou mluvčí DJKT Plzeň Evou Ichovou
