Hlavní dívčí roli v muzikálu Cesta kolem světa, jejíž představitelka je však nucena po většinu času skrývat ženský půvab pod mužským převlekem, hraje s gustem, půvabem i bravurou mladičká Soňa Borková. Jako sólistka nastoupila do angažmá v DJKT v březnu minulého roku a již v květnu se představila v hlavní roli muzikálu Hledá se muž. Zn.: Bohatý! Jako Velma Kellyová vstoupila do Chicaga, jako Princezna Rose Marie do Vévodkyně z Chicaga, vzápětí nastudovala hlavní roli v muzikálu Sliby – chyby, tentokrát již bez alternace. Následoval Spamalot, kde se objevuje ‚jen‘ v tzv. company, ve skupině Jezerních dívek, a již zmíněná Cesta.
Jaká byla vaše cesta první celou sezonou, kam jste se během ní posunula, co jste získala?
Celý ten rok byl moc zajímavý vzhledem k příležitostem, které jsem tady získala. Vlastně si ani nejsem jistá, zda by se mi někde jinde dostalo tolik šancí. Na té cestě divadelní sezónou jsem potkala spoustu pozoruhodných osobností, myslím tím kromě kolegů z divadla například i hudebníky z orchestru, jehož důležitost jsem si mohla naplno uvědomit. Ale jestli jsem během té cesty učinila nějaký pokrok je velice těžké hodnotit, protože rok je velice krátká doba. Až se mě zeptáte třeba za pět let, tak možná bude o čem bilancovat, ale teď? To, jestli se člověk posune nebo neposune, by měl navíc hodnotit někdo jiný, například divák, nebo režisér. Už sama soustavná a soustředěná práce v profesionálním divadle je velkým posunem vzhledem k předchozím zkušenostem ze školy, byť i při studiích jsem prošla nějakou divadelní praxí. Je samozřejmé, že se mám neustále co učit, proto každý nový úkol vítám s radostí.
Muselo to být ale hodně náročné, když kromě toho, že jste šla z jedné velké role do druhé jste ještě vstoupila do dalších inscenací, dokonce v tak těžké roli, jako je Velma v Chicagu.
Musím se přiznat, že jsem měla dost velké obavy jestli tuto roli vůbec zvládnu naplnit. Měla jsem sice celé prázdniny na nastudování, ale během nich jsem ještě psala diplomovou práci a učila se na státnice, které se nakonec konaly čtyři dny před mojí premiérou Velmy. Navíc jsem souběžně zkoušela roli Fran v muzikálu Sliby – chyby, takže toho v jednu chvíli opravdu nebylo málo. Ale tenhle úkol byl pro mě výzvou a sám o sobě motivací.
Velma, to je splněný sen. Když jsem studovala, byla to pro mě role, o jaké si člověk podvědomě sní a v duchu se smiřuje s tím, že se to asi nikdy nemůže povést. A pak si představte, že najednou, vlastně hned po skončení školy se to podaří! Jsem za to opravdu moc ráda a užívám si to.
Pro mne je radost pozorovat vás i ve Spamalotu. Přestože tam nemáte sólovou roli, je vidět, že ani tady nepolevujete ve výkonu.
Vůbec nebylo od věci, že jsem ve Spamalotu zainteresovaná jakoby pasivněji. Trochu jsem si odpočinula a mohla zkoušení pozorovat z druhé stránky, víc sledovat kolegy a něčemu se přiučit. Samozřejmě že i tady se snažím jít do toho naplno, neboť ‚není malých rolí‘…
Proslulého cestujícího džentlmena Philease Fogga doprovázíte na pouti kolem světa jako Jeanne Umberto, ovšem převlečená za sluhu Passepartouta. Co jste si vyzkoušela na téhle roli, v čem se pro vás od ostatních liší?
Asi v tom, že se v ní člověk může víc vydovádět, protože se pohybuje v poloze ženy i muže. Není to moje první kalhotková role, hrála jsem už Violu – Cesaria ve Večeru tříkrálovém, v našem absolventském projektu na JAMU. A vím, že i tenkrát jsem řešila stejné věci jako během téhle inscenace: jak se chovat, jaký pohyb pro tu roli zvolit, jaké gesto, jestli opravdu stylizovat hlas nebo ne –
Cesta kolem světa přináší další zajímavou zkušenost, protože písně jsou napsané pro ženský hlas, nejsou transponované někam o oktávu níž, abych celou dobu mohla být v linii chlapa. A teď jak to vyřešit – jestli mluvit mužským hlasem a v písni pak přeskočit do ženského – to byla otázka.
Že umíte hrát, zpívat a tančit, to se vzhledem k vašemu absolutoriu předpokládalo a také jste to už mnohokrát dokázala. Ale akrobacie v Cestě kolem světa – to je ještě něco navíc. Natrénovala jste ji speciálně pro tento účel?
Nevím nevím, jestli bych se naučila za měsíc chodit po rukou! Ve skutečnosti jsem to začala trénovat, už když jsem byla maličká. Sestra měla pro tento účel velice příhodný pokoj, dlouhý a s lustrem zavěšeným tak vysoko, že jsem pod ním klidně mohla udělat stojku. To mě hrozně bavilo a brzy jsem se pokusila o první krůčky po rukou – nejprve dva, další týden tři, příští měsíc už čtyři – byla jsem šťastná, jak mi to jde. Pak jsem týden netrénovala a musela začít zase od nuly. Ale je zajímavé, že vždycky lidi tohle nejvíc zaujme – mě to těší.
Takže samotrénink. S nadsázkou se dá říct, že tady někde se nachází počátek vaší cesty za divadelní slávou, ještě dávno před hereckou školou. Ale řekněte, když teď putujete na jevišti kolem světa, po takových štacích jako Amerika, Indie, Paříž – na kterém místě byste se chtěla zastavit a prodlít, navštívit ho i ve skutečnosti?
Vůbec nejradši bych procestovala celý svět – asi není třeba vysvětlovat, proč zůstává jen u toho přání. Je hezké, že se mi to momentálně daří aspoň na jevišti, když už ne v reálném životě. Nezbývá, než se s tím zatím spokojit.
Poslední dobou se navíc nechávám překvapovat zajímavými místy tady v Čechách. Například nedávno jsem objevila jeden zatopený lom u Domažlic, kde si připadám jako někde na řecké pláži. Takových krásných míst je v Čechách určitě mnoho, skoro mám pocit, že se dá kolem světa cestovat i v České republice.
Koho byste si vybrala jako doprovod na svých cestách?
Tak například mojí labradorskou fenku Tesinku, po které se mi trochu stýská, když jsem v Plzni. Ta je ale momentálně nemocná, takže mě místo cesty kolem světa čekají spíš cesty k panu veterináři.
Foto:
1) Pavel Křivánek: Cesta kolem světa za 80 dní – jako sluha Passepartout
2) Josef Hrubý: Cesta kolem světa za 80 dní – už jako Jeanne Umberto s Bronislavem Kotišem
3) Pavel Křivánek: Hledá se muž. Zn.: Bohatý – jako Millie Dillmountová
4) Pavel Křivánek: Sliby chyby – v roli Fran Kubelikové
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
