Takový formát muzikálová Plzeň dosud nezažila. Muzikál Six, napůl divadelní představení, napůl poprockový koncert, zachvátil západočeskou metropoli novým divadelním šílenstvím. Zdejší proslavení muzikáloví „ultras“ půjdou nejspíš mnohokrát za sebou.
Král Jindřich VIII. se zapsal do anglické historie nejen jako politik, ale rovněž jako „majitel“ šesti manželek. Z dnešního pohledu zcela nekorektní označení přesně vystihuje, jak se svými ženami zacházel. S jednou se rozvedl a jeden sňatek zrušil, další z žen zemřela a dvou se zkrátka zbavil tak, že je nechal popravit. Jak to s manželkami krále v muzikálu i ve skutečnosti bylo, se dozvíte v pečlivě zpracovaném programu Pavla Bára. Takže jen pro základní orientaci, neb základkovský dějepis už řada z nás zapomněla:
První ženou Jindřicha VIII. se stala nejmladší dcera španělského krále Ferdinanda Aragonského Kateřina. Po mnoha potratech a tragických porodech dala králi dceru Marii. Jindřich chtěl mužského potomka, proto byla vypovězena ze dvora a sňatek anulován. V muzikálu jí patří hit „Mám dost“.
V roce 1533 Kateřinu Aragonskou střídá Anna Boleynová z bohatého anglického šlechtického rodu. Krátce po korunovaci porodila dceru Alžbětu. Svazek provázela řada nevěr. Následně byla Anna obviněna z cizoložství a krvesmilstva a v květnu 1536 sťata mečem. Charakterizuje ji ironická píseň „Mám hlavu svou“.
Pouhý den po popravě předchozí manželky se Jindřich zasnoubil s Janou Seymourovou. Byla mírná a poddajná, král jí zřejmě opravdu miloval. Dala mu konečně syna, pozdějšího krále Eduarda VI. Dvanáct dní po porodu zemřela. Zpívá píseň „Jsem skálou tvou“.
Několik let po smrti Jany se Jindřich poohlížel po nové ženě. Na základě zkresleného portrétu a díky přímluvě přátel zvolil Annu Klenskou z německého šlechtického rodu. Nová nápadnice jej nepřitahovala a několikrát dokonce prohlásil, že páchne. Nenaplněné manželství bylo zrušeno a Anna získala jako odškodné značný majetek, který si užívala i po smrti manžela. V muzikálu zpívá výrazné hity „Haus von Holbein a Jsi šmejd.“
Následně se už unavený a nemocný Jindřich VIII. zamiloval do o dvaatřicet let mladší Kateřiny Howardové. Mladá královna byla nařčena z nemanželských pletek, nejprve odeslána do kláštera a nakonec obviněna z cizoložství. V roce 1542 byla i s údajným milencem popravena v londýnském Toweru. V Six zpívá „Vím, co všechno chceš“.
Poslední ženou Jindřicha VIII. se stala Kateřina Parrová. Třetí z Kateřin, dvojnásobná vdova, se musela Jindřichovi podrobit, vzdát se milence a slíbit pokoru králi. Až po Jindřichově smrti se počtvrté vdala za svého dlouholetého přítele Thomase Seymoura. V muzikálu zpívá píseň „Já nechci lásku tvou“.
Celý muzikál je koncipovaný jako ryze ženská show, takže příchod krále Jindřicha rozhodně nečekejte. Dámy se zde ve formátu ne nepodobném dnešním talentovým soutěžím přetahují, která ve svazku s králem víc trpěla a zasluhuje si největší pozornost. Velká show, režírovaná Danielou Špinar, bývalým šéfem činohry Národního divadla, nese všechny rysy typické pro tuto režisérku. Je to představení s doslova explodující energií. Diváci se tak, zřejmě vůbec poprvé v hledišti tradicemi opředeného Velkého divadla, chovají spíše jako na sportovním utkání, než na divadelním představení. Už od první opony vítají zpěvačky frenetickým potleskem, pískáním a skandováním. Tleskají i v průběhu opravdu dobře napsaných chytlavých hitů (Toby Marlow a Lucy Moss). Celé představení má jedinečnou atmosféru, takže drobná textová zaváhání či intonační nedostatky prostě tolerujete . Šestici hereček doprovází opět ryze ženská čtyřčlenná kapela v tradičním složení klávesy, kytara, basová kytara a bicí, která v hudebním nastudování Vojtěcha Adamčíka hraje jednu vypalovačku za druhou opravdu skvěle. Klobouk dolů, na tohle bude Plzeň dlouho vzpomínat.
Trochu horší je to s kostýmy, které navrhla Linda Boráros. Jsou samozřejmě v duchu inscenace lehce bizarní (klidně by mohly být i výstřednější), ale bohužel nepříliš slušivé. Výjimkou jsou stříbřité šaty Kateřiny Parrové a zlatavý korzet s dobře padnoucími kalhotami Kateřiny Aragonské. Mezi nimi působí v tradiční rudé barvě oděná Jana Seymourová trochu jako zjevení z jiného světa. žluté body Anny Boleynové a opravdu nehezké růžové šatičky Kateřiny Howardové jejich představitelkám nesluší, ač jsou velmi pohledné. V porovnání s verzí na West Endu se kostýmování drží hodně při zemi, dojem nenapraví ani lackové šaty Anny Klenské. Scéna Marka Cpina plně koresponduje ve své jednoduchosti se zvoleným inscenačním ztvárněním. Tohle představení je více o světlech, zpěvu a ironii, než o kulisách v pozadí.
Šestice královen ztvárněná v Plzni celkem čtrnácti interpretkami z řad nejlepších plzeňských muzikálových hvězd i hostujících star podává vesměs výborné pěvecké výkony a své role si opravdu užívají. Přesto mám pocit, že obsazení typově není ideální – tyhle dámy jednoznačně ano, ale role by měly být, alespoň podle mého názoru, proházeny jinak. Týká se to zejména Soni Hanzlíčkové, Charlotty Režné, Lucie Pragerové a Natálie Dvořákové. Se svými protiúkoly bojovaly statečně, ale nemohu se ubránit dojmu, že v jiné z úloh by se prostě cítily lépe. Každopádně je představení „kolektivním dílem“, každá ze zpěvaček tu zpívá obvykle jednu píseň plus spoustu vokálů, takže vypíchnout jeden dva výkony není snadné. Osobně bych na piedestal představení postavil Vendulu Příhodovou, která nádhernou interpretací písně „Jsem skálou tvou“ vehnala i „sportovně“ naladěnému publiku slzy do očí. Dále mne pěvecky i herecky zaujaly Leona Černá Stříbrná, Ivana Korolová nebo Natálie Grossová.
Za povedený považuji i překlad Pavla Bára a Lumíra Olšovského. Byť se v něm řada těžko přeložitelných dvojsmyslů v montypythonovském stylu ztratila, písničky jsou chytlavé a zpěvné. Snad jen opakovaná provolání „Plzeňáci jste tady“ jsou opravdu otravná. Six nabízí nový formát, který plzeňské publikum přijalo, strhující atmosféru poprockového koncertu a velmi dobré pěvecké i taneční výkony (choreografii tvořil spolu s režisérkou Pavel Klimenda). Holky z kapely prostě válí! V kontrastu s tříhodinovými romantickými muzikály je tato osmdesátiminutová show osvěžujícím vánkem na české muzikálové scéně.
