Již tento pátek, 19. února, se uskuteční na Velké scéně Městského divadla v Mostě premiéra slavného amerického muzikálu Cabaret. Diváky čeká silný příběh režírovaný Pavlem Ondruchem, notoricky známé písně zahraje naživo devítičlenný Kit-Kat Band. Inscenace nás zavede do sugestivního prostředí předválečného berlínského cabaretu, nad nímž se stahují černá mračna dějin. V hlavních rolích se představí William Valerián jako Clifford Bradshaw, Jakub Dostál coby Kabaretiér a LUCIA JAGERČÍKOVÁ v úloze zpěvačky Sally Bowles. Věčně rozesmátou rusovlásku jsme požádali o rozhovor.
Lucia, narodila jste se na jaře roku 1989. O tři roky později se v Praze uskutečnilo první muzikálové představení v soukromé produkci. Šlo o legendární Bídníky. Kdy jste se vy rozhodla, že budete hrát a zpívat? Pocházíte z muzikální rodiny?
LJ: “Já chtěla být lékařkou, takovou akční a zapálenou pro práci, jako byli lékaři v seriálu Pohotovost, jestli znáte. Ale pak jsem zjistila, že ve skutečnosti to tak vůbec není a realita jsou, ve většině případů, jen naštvaní a demotivovaní lékaři. No a pak… Ani nevím, chodila jsem na flétničku, pak na klarinet. Vzpomínám, že jsem trénovala doma na klarinet a děti z ulice (bylo jich tenkrát hodně moc) na mne křičely, ať už přestanu, že se to nedá poslouchat. Měly vlastně pravdu. Nepřestala jsem, ale cítila, že to nebude můj osud, tak jsem začala chodit na taneční a dramaťák, takový normální postup. 🙂 Rodiče ani nikdo z rodiny se tomu nikdy nevěnovali. Ale hodně mne milovali, takže i když jsme neměli moc peněz, vždy udělali, co šlo, abych mohla chodit na všechny kroužky, co jsem měla ráda.”
Konzervatoř jste vychodila na Slovensku, dále už jste studovala v Čechách, na brněnské JAMU. Říká se, že Slováci jsou temperamentnější a upřímnější, než my, Češi. Proč jste si vybrala Brno a jak se Vám v něm studovalo a žilo?
LJ: “Byla jsem tam jedno léto na Letní herecké škole a zamilovala jsi ho. Toužila jsem tam žít a musím říct, že jsem tam prožila zatím nejkrásnější období života. A poznala jsem i tady v Čechách spoustu temperamentních a upřímných lidí.”
Už tehdy jsem Vás viděl v právě otevřeném Divadle na Orlí ve třech studentských inscenacích – Footloose, Steel Pier a Pokrevní sestry. Vždy jste byla nepřehlédnutelná. Díky svým výkonům, ale i barvě vlasů. Je to pro herečku výhoda, nesplývat v davu?
LJ: “Děkuji. Je pravda, že když jsem byla mladší, občas mě zamrzelo, že nebudu asi nikdy hrát princezny a zpívat jemným zvonivým hláskem. Jednou jsem šla na kamerovky na pohádku, pečlivě jsem se připravila na jemno a snažila jsem se i na hezko… 🙂 Jak jsem tam přišla, tak paní co to tam vedla, říká “Ty jsi na tu ježibabu?” Tak tak.”
Zakrátko po obsazení do slovenské produkce Presgurvicova muzikálu Romeo a Julie jste hrála první velkou roli i v Čechách. Na Hluboké, v Divadle Zdeňka Pikla. Mladé komtese Adéle, která přijíždí z Ameriky, jste vtiskla velký temperament. Jak jste se k této roli dostala?
LJ: “To bylo tak. Já měla tenkrát přítele v Divadle Continuo, což bylo nedaleko Hluboké, kde jsme si pobývali v maringotce. Studovala jsem třetím rokem na JAMU, a viděli jsme se málo. Abych s ním mohla být celé léto, ale zároveň i pracovat, šla jsem na konkurz. A juchuu, vyšlo to.”
Nádvoří zámku Hluboká je mystické. Není ale pro herce problém vystupovat venku? Večery bývají chladné, časté jsou bouřky, pokud si pamatuji, propršela dokonce generálka…
LJ: “Já tyhle věci v tu dobu absolutně milovala. Bylo kouzelné, jak skoro nikdo neodešel i když pršelo, diváci vytáhli „pršiplášte“ a seděli dál.”
Pak přišly další příležitosti v Čechách – hrajete například v Antoinettě, teď vás čeká Madam de Montespan v Angelice Michala Davida. Dokonce učíte na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Vypadá to, že jste se v Praze usadila…
LJ: “Klidně bych se tady usadila. Ale jak víte, člověk míní, Pánbůh mění. Já se tady opravdu cítím jako doma. Česká kultura, jazyk, způsob herectví, vše mi učarovalo, a pokud mne tady budou ještě chtít, tak ráda zůstanu.”
Střídání češtiny a slovenštiny Vám problémy nedělá?
LJ: “Už menší, než na začátku. Ale když jsem hodně unavená, nebo když vyprávím zážitky ze Slovenska, tak začnu mluvit slovensky a ani si to neuvědomím.”
Dalším vaším „skoro domovem“ je Most. Ve zdejším Městském divadle hrajete velké role už ve Zpívání v dešti a v Postřižinách, teď přichází hlavní ženská postava v Kabaretu. Jak vaše spolupráce s tímto divadle začala?
LJ: “Během JAMU jsem tam napsala mail, a to jsem napsala asi do tří divadel. Dva roky se mi nikdo neozval, až pak najednou … Jsem tam ráda, je to úžasná zkušenost na tak obrovském jevišti.”
Role zpěvačky Sally Bowles je snem mnoha muzikálových hereček, často se za ní sbírají i různá ocenění. Jaká ta Vaše Sally bude?
LJ: “Nooo, myslím, že trochu vulgárnější a šílenější než jsem zatím viděla. 🙂 Ale laťka je opravdu vysoko. Celý výklad našeho Cabaretu je trochu tvrdší a perverznější. Snad tím poukážeme na zvrácenost oné doby třicátých let.”
Takže uvidíme Luciu v další, pro nás neznámé poloze?
LJ: “To určitě ano. Sally je opravdu úžasná role, snad ji nepokazím.”
Vraťme se ještě k Postřižinám. Tady se nabízí oblíbená otázka, zda máte raději činohru nebo muzikál?
LJ: “Když hraju Postřižiny, tak si říkám, já chci dělat už jen činohru. Ale pak začnu zkoušet něco muzikálového a říkám si, že bych bez muzikálu nechtěla být. Já se vždy nadchnu proto, co právě dělám.”
Dostáváte na jevišti také na zadek, jako ve filmu Magda Vášáryová? 🙂
LJ: “Ano, dostávám. I když se to dá dělat jen „jako,“ už jsem měla pár jelítek. Proto mám radši scénu, kde můžu exovat půllitr piva. Nealkoholického, samozřejmě…”
Divadlo, to nejsou jen představení, ale také zkoušky. Musíte zřejmě hodně času strávit cestováním mezi Prahou, Bratislavou a Mostem…
LJ: “Kdysi jsem cestovala moc ráda. Vždy jsem spolucestujícíc přesvědčila, ať se na nás do divadla přijedou podívat. Takže můj asi desetičlenný fanklub, to jsou z půlky právě spolucestující. 🙂 Ráda jsem si četla a spala, teď nějak nevím. Mám pocit, že bych mohla udělat spoustu práce, než sedět na zadku a přejíždět… Bylo by fajn, umět se teleportovat.”
Co dělá Lucia Jagerčíková, když zrovna nezkouší, nezpívá ani nevyučuje?
LJ: “Tento rok si ještě lehce doplňuji vzdělání, takže pořád píšu nějaké práce. Jinak pořád trénuju a hledám inspiraci pro role a učení. Nebo si snažím doplnit kulturní zážitky, takže nějaké koncerty a představení. Občas bikramjóga. Nic až tak zajímavého.”
Jste mladá, úspěšná a atraktivní. A herečka! 🙂 Zřejmě se kolem vás točí řada mužů…
LJ: “Hahaaa, a herečka.. :). Nooo, v Postřižinách devět!!”
Herci v dnešní době moc neplánují. Přesto – tušíte, co přijde po Kabaretu a Angelice?
LJ: “V plánu byli Bídnici v Bratislavě, na které jsem se moc těšila, měli mít premiéru v dubnu. Ale bohužel se to zatím odsunulo, takže nevím. Ale pokud nic nepřijde, tak někoho donutím udělat vlastní projekt. :)”
Na závěr nemohu si odpustit vůbec nejfrekventovanější otázku – máte vysněnou roli?
LJ: “Anitu z West Side Story! A moc by se mi líbilo, kdyby někdo udělal (pokud se tak už nestalo) Nezkrotnou, tu pohádku, na divadle. Chtěla bych střílet z luku a hrát krásný příběh matky a dcery.”
Díky a „Zlomte vaz!“
LJ: Děkuji já! A „Čert vás vem!“
Foto:
1) Michal Škvor (Lucia Jagerčíková)
2) Anton Pshemets´kyy (ve hře Postřižiny)
3) Anton Pshemets´kyy (v muzikálu Cabaret)
4) Městské divadlo Most (Cabaret)
