Právě dnes oslavuje pětašedesátiny významný slovenský herec a divadelní režisér Jozef Bednárik. V Čechách proslul především jako inscenátor velkých muzikálů (Dracula, Monte Cristo, Johanka z Arku, Angelika…). Ale to je jen jedna část jeho tvorby, neboť je neuvěřitelně všestranným divadelním umělcem.
Jozef Bednárik se narodil 17. září 1947 v západoslovenské vesnici Zeleneč. V roce 1970 dostudoval herectví na VŠMU v Bratislavě a letech letech 1971 – 1981 byl aktivním činohercem. Do širšího povědomí diváků se dostal prostřednictvím filmu Ohnivé križovatky, ve kterém ztvárnil postavu Jana Hrču. Tíhnul však také k režii. Debutoval v Divadle Z ze Zelenče, které se pod jeho vedením stalo nejslavnějším slovenským ochotnickým souborem 80. let dvacátého století a vyhrálo celou řadu divadelních přehlídek a festivalů. Odtud zamířil do nitranského Divadla Andreja Bagara, kde vytvořil plejádu fascinujících inscenací. Začal se orientovat na hudebně dramatický žánr, především muzikál a svojí zamilovanou operu. V Nitře režíroval nakonec muzikálů pět a všem vtiskl silný divadelní náboj. Kromě Řeka Zorby, Kabaretu nebo Divotvorného hrnce zde uvedl i původní slovenský muzikál Adam Šangala, který patří k historicky nejúspěšnějším titulům DAB, jeho nahrávka vyšla na CD a přenos z představení uvedla i Česká televize. V roce 1990 se stal Bednárik kmenovým režisérem Nové scény v Bratislavě, kde nastudoval muzikály Evanjelium o Márii, Grand-hotel, Pokrvní bratia, Jozef a jeho zázračný farebný plášť, Klietka bláznov či Donaha.
Kromě toho spolupracoval s Komorní operou v Bratislavě i Slovenským národním divadlem, kde uvedl trilogii francouzských oper Faust a Markétka, Hoffmannovy povídky a Don Quijote. Několikrát spolupracoval s pražským Národním divadlem, jeho inscenace Romea a Julie byla nominována na Cenu Alfréda Radoka coby nejzajímavější operní počin. Velký ohlas vzbudily jeho “pražské muzikály” Rusalka, Monte Cristo, Johanka z Arku, Elixír života, Angelika a zejména legendární Dracula, jenž se stal vůbec nejúspěšnějším českým muzikálem. Jako hostující režisér se představil na festivalech v Německu, Rakousku, Francii, Monaku, Japonsku, Anglii či Izraeli.
Když jsme se s Jozefem Bednárikem potkali na obnovené premiéře Johanky z Arku v Divadle Kalich (dle jeho koncepce režíroval Lubomir Fritz), jako obvykle hýřil vtipen, nápady a fantazií. Na naši otázku, co chystá v divadle do budoucna, odpověděl:
“Nic. Užívám si penze a života. Jezdím se válet do lázní a sem tam zajdu na nějaké pěkné představení jako divák. Jsem rád, že jsem těch čtyřicet let u divadla přežil bez infarktu. To považuji za zázrak. Chci si ještě užít rodinu, cestovat po světě a chodit v Nitře na “rýnek” a na kávičku. Také plánuji konečně navštěvovat všechny párty a rauty, abych si mohl popovídat s papaláši,” směje se Bednárik, známý svým odporem k podobným společenským akcím.
Ilustrační foto:
1) Archiv autora (portrét Jozefa Bednárika)
2) Josef Hrubý (Johanka z Arku 2009 – Jozef Bednárik s Lucií Šoralovou a Bárou Basikovou)
