Zatímco na Slovensku se tohle kultovní dílo dočkalo letos v lednu již druhého nastudování v průběhu necelých šesti let a můžete jej i v současné době vidět v divadle Aréna v Bratislavě, u nás od něj dávali inscenátoři a producenti ruce pryč. Témata, o kterých muzikál Rent pojednává, nejsou zrovna pohádková a rozhodně na ně není nazíráno přes růžové brýle. Není proto divu, že dílo, které má asi všechno kromě předpokladu, stát se kasovním trhákem, je v našich podmínkách předem určeno k neúspěchu. Bohužel. Ani hluboký, stále aktuální příběh, geniální hudba Johnatana Larsona a spousta poselství vyslaných k divákům někdy prostě na úspěch nestačí. Proto je téměř malý zázrak, že se objevil americký režisér Steve Josephson, který měl po loňském úspěšném uvedení Sondheimova Sweeneyho Todda tu chuť a odvahu se do nastudování Rentu pustit. Obklopil se lidmi, kteří stejně jako on tento muzikál milují a rozhodl se do Prahy přinést trochu Broadwaye. Rozhodl se ukázat městu, které je přeplněno nespočtem původních muzikálů a „písničkálů“, že ve světě jsou stále díla, která by neměla unikat naší pozornosti. Taková, mezi která patří i Rent, nyní uváděný v původním anglickém znění v Divadle Na Prádle. Josephson věděl, že samotné uvedení Rentu je obrovským rizikem, a v originálním znění možná ještě větším. Nicméně už první představení, 8. a 9. srpna ukázaly nejen to, že riskovat je někdy potřeba, ale že se to i vyplácí.
Zmíněné riziko se týká především toho, že ne každý má rád přílišnou otevřenost, ne každému může vyhovovat bezmála tříhodinové vyprávění o lidech s AIDS, o lidech závislých na drogách, o barové tanečnici, homosexuálech či lesbách. Ne každý pochopí, že jsou to pouze lidi, které v životě potkalo něco, co už se nedá vrátit, přesto se ale neustále dívají dopředu a chtějí si užívat každý den, jako by byl jejich poslední. Ne nadarmo je tím největším poselstvím Rentu „No day but today.“
Co se ovšem konkrétního pražského nastudování týče, Josephson vsadil na jistotu. Výraznou inspiraci originální broadwayskou verzí, která sklízela v New Yorku úspěchy bezmála dvanáct let, rozhodně nelze nezpozorovat. Povedlo se mu kus velkolepé Broadwaye přenést na prkna miniaturního divadla, což ale inscenaci rozhodně neubírá, spíše naopak. Práce s prostorem je výborná a herci využívají každého milimetru jeviště, postranních balkonů i prostorů pod jevištěm a vedle diváků. Snaží se s lidmi navázat kontakt, chtějí jim ukázat, že to, co se na jevišti odehrává, není jen o nějakých smyšlených lidech, ale že je to příběh celé naší společnosti. Musím nicméně konstatovat, že lidé, co od Rentu budou čekat něco originálního, něco nového, můžou být malinko zklamaní (tu originalitu hledejte právě v úvodu zmiňované Bratislavě). Naopak fanoušci originální verze budou příběh bez nadechnutí sledovat od začátku do konce s otevřenou pusou. Nádech Ameriky je cítit ze všech stran. Lzejen těžko uvěřit, jak je skoro dvacet let staré dílo pořád aktuální, že má stále co říct. Ono průlomové nemusí být vždy jen to, co je nové. Ale to, co dokáže oslovit lidi po několik generací.
Jistým blokem může ovšem být angličtina. Je sice krásné, že se představení uvádí v originálním znění, pro spoustu potencionálních návštěvníků to může být ovšem důvod, proč Rent nenavštívit. Nad jevištěm jsou umístěny české titulky, které ale například z balkonu nejsou vůbec vidět a pokud divák sedí v přízemí, je naopak nucen neustále zvedat hlavu nahoru, čímž mu pak uniká dění na jevišti. Pokud tedy neovládáte angličtinu, doporučila bych si předem nastudovat minimálně obsah díla. Sice vám možná unikne, proč zrovna Mark a Joanne tančí vášnivé tango s obrovským napětím, které mezi nimi vládne, možná nebudete vědět, proč se Mimi k Rogerovi stále vrací, proč ale ve chvílích krize utíká k Bennymu… Ale přesto všechno pochopíte, proč publikum s herci pláče, proč všichni milují Angela a proč jsou ve svém neštěstí vlastně neskutečně šťastní – protože milují život. O emoce a poselství nepřijdete, a to je na Rentu to nejkrásnější.
Nyní ale věc, která je ze všeho nejdůležitější. Rent je hlavně o lidech, takže lidé, kteří se na něm podílí, to musí dělat s láskou. A to se v Praze povedlo. Vždycky se najde někdo, kdo bude mít k někomu výhrady, ale co se ani jednomu účinkujícímu nemůže odpárat, je nadšení. Nadšení, se kterým stojí na jevišti. Od posledního člena company, až po hlavní představitele, na všech je na první pohled vidět, že Rent rozhodně nedělají pro peníze, že ho dělají sami pro sebe a pro lidi, kterým chtějí něco předat. Na premiéře a první repríze se představilo až na pár výjimek stejné obsazení. HIV pozitivního rockera Rogera, který se léčí ze závislosti na drogách, si zahrál Roman Tomeš. V roli jeho velké lásky, tanečnice u tyče, kterou s Rogerem sblíží právě drogová závislost, se objevila Michaela Doubravová. Mezi oběma protagonisty byl velice blízký vztah, když byli na jevišti spolu, měli oči jen pro sebe a nevnímali okolní svět, vyzařovalo z nich, jak jsou pro sebe přitažliví, ale zároveň se bojí jeden druhému ublížit. Collinse, HIV pozitivního učitele informatiky, si zahrál Oldřich Smysl. Pěvecky i herecky se s rolí vyrovnal velice dobře, bohužel mu ale chybí jisté „Collinsovské charisma“. Collins má působit i pro Angela takovým ochranitelským dojmem, má dodávat potřebnou jistotu, což v jejich jinak velice intenzivním vztahu trochu chybělo. Role excentrické bisexuální herečky Maureen se ujala Michaela Nosková. Ano, je taková jako má Maureen být. Drzá, sprostá, nebojí se ukázat divákům holý zadek. Má pocit, že právě ona musí mít poslední slovo, což jim ve vztahu s Joanne přináší nemálo problémů.
Záměrně nakonec jsem si nechala postavy Angela, Marka a Joanne. Angel, pouliční transvestita umírající na AIDS, který se jednoduše umí radovat ze života. Toho si zahrál Lukáš Pečenka. Nejde proti němu říct jediného slova. Když bubnující na ulici potká Collinse, je to mladý hezký kluk, ve svém klasickém kožichu ve stylu Santa Clause je zase charismatickou a vtipnou holkou, která se vždycky zastane svých přátel. S těžkými pěveckými party Angela se vyrovnal taktéž velice dobře a to, že Angel patří k nejsvětlejším bodům představení, rozhodně není jen tím, že je to skvěle napsaná role. Druhým z trojice, která na jevišti nejvíce oslní, je Mark Cohen, kameraman, který je vlastně vypravěčem celého příběhu. Musí být nad věcí, musí být ochotný svým přátelům pomoci za každou cenu, i když je to někdy na úkor jeho samého. Ondřej Izdný, který se představil premiérovému publiku, všechny tyhle vlastnosti měl. Nicméně přesto zůstal ve stínu svého mladšího alternanta, který se na podiu objevil v pátek. Tomáš Vaněk, loňský absolvent DAMU, ho jednoduše strčí do kapsy. Dává totiž Markovi ještě něco navíc. Možná jistou naivitu, se kterou neustále přihlíží jednání svých přátel. Vaňkovo pojetí Marka probouzí v lidech lítost a soucit. On je tím, který při všech stojí, který každému pomůže a který jako jediný paradoxně zůstane sám. Snaží se radovat ze života jako všichni ostatní, přesto není jedním z nich, je jiný – jak sám říká Rogerovi – on je jediný zdravý. On jediný přežije. A nakonec právnička Joanne – Tereza Martinková. Jediná, která nemá ani oficiální alternaci a až na dvě výjimky, kdy ji zastoupí Michaela Nosková, hraje všechna představení. A režisér moc dobře věděl proč. Brněnská herečka září každý moment, který stráví na jevišti. Od začátku dává najevo svou dominanci a tu mužskou stránku osobnosti, kterou ve vztahu s Maureen zastupuje. A když se najde tak kvalitní představitelka, je škoda ji alternovat. Diváci, kteří by na ni nenatrefili, by přišli o obrovský zážitek. Nutno říct, že takhle se dělá muzikálové divadlo. Přesně takhle. Bravo, Joanne!
„Pražský“ Rent rozhodně stojí za vidění. Je uveden v pouhých dvanácti limitovaných představeních do konce srpna. Uvažuje se sice i o jeho budoucím uvedení v českém jazyce, dokonce se již pracuje na překladu, ale buďme realisté – když nevyprodá ani malé divadlo Na Prádle, který český producent se bude chtít pustit do něčeho, co má sice kvalitu, ale chybí mu potenciál k vydělání peněz? V dnešní době jsou bohužel finance na prvním místě. Nicméně Rent má velký potenciál v tom, co může lidem dát, otázkou zůstává jen to, jak s ním české publikum naloží. Jak dokáže přijmout, co mu tvůrci a herci nabídnou. Nejsem si jistá, jestli je české publikum na Rent připraveno, na druhou stranu neustále se snažíme být světoví, tak proč nezačít zrovna takhle? Tím, že přijmeme něco, co v Americe přijímají lidé různých generací už několik let? A Rent je stoprocentně jedna z nejlepších věcí, co se v současné době dá v Praze vidět. Konečně tu není jen původní tvorba, konečně někdo nesází jen na známá jména, konečně je tu někdo, kdo se snaží být světovým tvůrcem a ukázat, jak se muzikál dělá „venku“. Ale jestli budou takhle světoví i diváci? V to nezbývá než doufat.
Foto: Martin J. Polák (snímky laskavě poskytla produkce muzikálu Rent)
