Daniel Rymeš, company
Muzikálů inspirovaných slavnými postavami jsme na české scéně viděli už pěknou řádku. Ať se jednalo o osobnosti umělecké, politické či dokonce biblické. Vzpomeňme namátkou jen Mozarta, Edith Piaf, Mata Hari, Lídu Baarovou, Casanovu, Janu z Arku, ale také Draculu nebo samotného Ježíše Krista. Američané Thomas Meehan (Producenti, Mladý Frankenstein, Rocky) a Cristopher Curtis se rozhodli tam, kde začínal, tedy na divadelní jeviště, vrátit krále grotesky Charlieho Chaplina. Festivalovou premiéru si nové dílo odbylo v Americe v roce 2006, před pěti lety byl muzikál Chaplin poprvé uveden na Broadwayi. Na brněnskou Hudební scénu tedy doputoval prakticky jako horká novinka, navíc v poslední, loňské verzi.
Napsat muzikál o Chaplinovi se ukázalo jako skvělý nápad nejen kvůli všeobecnému povědomí o hrdinovi němé grotesky, ale také díky mimořádně bouřlivému soukromému životu tohoto umělce. Otec mu zemřel coby pětiletému chlapci, matka většinu života prožila v psychiatrických nemocnicích a ústavech. Sám Chaplin proslul jako milovník velmi mladých dívek, byl čtyřikrát ženat a většině svých manželek pomohl buď k umělecké kariéře, nebo jim po rozvodu vyplatil astronomické odškodné. Ve čtyřiapadesáti letech se žení s osmnáctiletou dcerou slavného dramatika Oonou O’Neillovou, se kterou setrvává až do své smrti v roce 1977 a vychovají spolu osm dětí. Americkým bulvárem je označen za „komunistu“, protože zesměšňuje fašismus a veřejně podporuje Sovětský svaz. Po 2. světové válce dokonce jeden poslanec z Kongresu požaduje Chaplinovo vyhoštění z USA a zákaz jeho filmů. Ten reaguje článkem „Vyhlašuji válku Hollywoodu“ a po dalších roztržkách opouští v roce 1952 Ameriku a usazuje se v nemovitosti u Ženevského jezera. V té době už je renomovaným producentem, režisérem a scénáristou. Zároveň se formuje i jako spisovatel a hudební skladatel. Mnoho lidí světa jen obdivuje za politickou odvahu, občanskou statečnost a lidskou autenticitu. Zadostiučinění se mu dostává v roce 1973, kdy získává Oscara za scénář k filmu Světla ramp, o dva roky později jen britská královna povyšuje do šlechtického stavu. Své vazby má i na Československo. V roce 1908 pravděpodobně vystoupil v karlínském Varieté jako člen Karnovy skupiny. V polovině 20. let přijal čestné členství v avantgardním uměleckém sdružení Devětsil a v roce 1946 věnoval Československému kinematografickému muzeu několik rekvizit, které spoluvytvářely vnější podobu jeho tuláka – buřinku, boty a bambusovou hůlku. Jakožto pacifista a antifašista se Charlie Chaplin významně angažoval ve sbírce na znovuvybudování Lidic.
Muzikál je pojat životopisně a téměř striktně chronologicky. Pouze začíná příchodem starého pána na jeviště, jeho pohledem do hlediště a na dobové plakáty. Pak umělec na sklonku života překvapivě k postavě proslulého Tuláka prohlašuje: „Tak moc si dnes přeju, abych ho nikdy nestvořil…“. Vytažením opony se rychle přesouváme do Charlieho dětství a vzápětí přichází jeho první umělecký výstup poté, co jeho matka na pódiu zkolabuje. Děj se díky brilantní režii Stanislava Moši rychle posouvá a divák je svědkem celé řady klíčových okamžiků Chaplinova života – složitého dospívání, prvních divadelních úspěchů, cesty do zámoří a vstupu do hollywoodského neúprosného byznysu. Ač je muzikál vystavěn typicky broadwayským způsobem, brněnská inscenace neprezentuje Chaplina jen jako hereckou ikonu Ameriky, ale naopak klade důraz jinam: Na jeho vztah se starším bratrem Sydneym, věnuje se Charlieho skandálním partnerským poměrům i rozsáhlé politické aktivitě. Je vidět, že Stanislav Moša věnoval studiu Chaplinova života hodně času, a proto je možná druhé dějství, kdy „malý Tulák“ stárne, emočně působivější, než první část show. Negativní postavou je zde zejména bulvární novinářka Hedda Hopperová, která má, alespoň v muzikálu, velký podíl na umělcově politické „nepohodlnosti“ v USA. Přesto dílo končí poklidným soužitím s poslední manželkou Oonou a velkolepým umělcovým návratem do Ameriky prostřednictvím Oscarového večera.
Přes tříhodinovou délku představení se divák ani na chvíli nenudí, snad jen závěrečná scéna z Hollywoodu mohla být o pár minut kratší. Lesk novému muzikálu dodávají nejen výborné herecké výkony, ale také svěží choreografická čísla v nastudování Michala Matěje a jako obvykle v Brně zcela profesionální ozvučení i světelná režie. Mnoho by se dalo napsat o velkolepé scéně Christopha Weyerse, jehož výtvarné řešení je opět ohromující (pracoval zde už na mnoha inscenacích, např. Bídníci, Papežka, Duch, Král Lear, Titanic ad.). Weyers je mistrem velkých pláten. Jednotlivá prostředí líčí sugestivně, ovšem bez sáhodlouhých přestaveb. Dokáže velmi inspirativně naskicovat prostředí londýnského vaudevillu, filmových ateliérů, luxusních kanceláří, až dospěje k téměř autentické scéně proslaveného „červeného koberce“ v Hollywoodu. Vše rámují citlivé citace z grotesek a vkusné dobové kostýmy, jež navrhla Andrea Kučerová.
Barbora Remišová, Jan Mazák
Titulní postavu dělí autoři a inscenátoři mezi tři představitele – malého chlapce, mladého hrdinu němých filmů a stárnoucího muže. Ti se v roli postupně střídají, aby se ve finále objevili na jevišti společně. Zejména v postavě mladého krále grotesky se hlavnímu představiteli nabízí obrovská herecká příležitost. Tu během premiéry zužitkoval po všech stránkách vynikající Daniel Rymeš. Exceloval nejen v promyšlených výstupech malého Tuláka (včetně typické chaplinovské chůze), ale také coby věčně váhající umělec a často využívaný, či zneužívaný milovník mladých dívek. Byl typickým představitelem umělce nadmíru úspěšného, ale občas rozervaného, intuitivního, autentického. Malého Charlieho kouzelně ztvárnil Erik Seďa, toho stárnoucího pak s velkým šarmem Jan Mazák, který díky svým šedinám připomínal věrohodně svou postavu i vizuálně.
Netradiční role se dočkala Hana Holišová, která po mnoha charakterově podobných postavách doslova zazářila v úloze nepříjemně dotěrné a mstivé novinářky Heddy Hopperové. Hereckého protiúkolu se zhostila skvostně. Podobně dobrým partnerem Chaplina byl v postavě jeho bratra Sydneyho Lukáš Janota (dětským představitelem je již jevištně protřelý Josef Gazdík). V úloze producentů Freda Karna a Macka Sennetta vystoupili charismatičtí herci Patrik Bořecký a Petr Štěpán. A zapomenout samozřejmě nemohu ani na po všech stránkách typického Angličana Lukáše Vlčka alias Alfa Reeverse.
Chaplinův osud protnulo několik osudových žen. Markéta Sedláčková vytvořila první z nich, nervově labilní matku Hannah. Stala se postavou dosti excentrickou, milující, ale šílenou, pozapomenutou, ale stále živoucí. Chaplinovou první manželkou byla okouzlující Markéta Pešková, tou poslední pak chápající a neméně herecky přitažlivá Barbora Remišová. Řada dalších vynikajících herců MdB se mihla v menších rolích. Taktovku i zvuk výborně hrajícího orchestru držel pevně v rukou dirigent Martin Procházka.
Muzikál Chaplin patří k nejkvalitnějším muzikálovým novinkám posledních let. Nabízí silný životní příběh (libreto upravil a přeložil Stanislav Moša společně se Zuzanou Čtveráčkovou), výborně zrežírovanou show a perfektní herecké výkony. Charlieho Chaplina představuje publiku nejen jako výraznou uměleckou osobnost, ale hlavně jako charakterního, osobitého a nezaměnitelného muže.
Hana Holišová
Foto: jef a Tino Kratochvilové
