Stephen Sondheim. Jeden z největších velikánů muzikálové Broadwaye není v Čechách tolik znám. Většina českých diváků o něm vím, že napsal texty k Bernsteinově West Side Story a že byl gay. Maximálně znají jeho Sweeneyho Todda. Česká verze Wikipedie mu věnuje pouhých sedm řádků. Naprostá většina jeho slavných muzikálů, jako Follies, A Little Night Music, Pacific Overtures, Assassins nebo Passion se u nás nikdy nehrála. Dokonce i jeho muzikálová, a hudebně velmi přístupná komedie Company, na svou českou premiéru čekala přes padesát let, kdy si na ní konečně v únoru 2024 trouflo plzeňské Divadlo J.K. Tyla. Ovšem s jistou opatrností – rozsahem, formou i pěveckou a hudební náročností „velký muzikál“ uvedl muzikálový soubor na Malé scéně s kapacitou pouhých 120 diváků. Divácké přijetí ovšem bylo natolik vřelé, že jsou všechny dosud nabízené reprízy beznadějně vyprodané.
Muzikál Company vznikl v roce 1970, libreto napsal George Furth. Dílo je složeno z jednotlivých na sebe navazujících skečí, kterým chybí klasické operetně muzikálové schéma a také vysloveně milostná zápletka. Muzikál se stal jedním z prvních a zároveň nejvýznamnějších koncepčních titulů, které mají diváky nutit k zamýšlení nad prezentovanými tématy. Nejde však prozatím o nijak hlubokou psychologickou sondu, pořád se ještě jedná o výsostnou hudební komedii. Proto zaráží, že přes zábavnost titulu se o jeho inscenování (zejména v posledních dvaceti letech) u nás nikdo nepokusil.
Děj se točí kolem solitéra Roberta. Ten právě slaví pětatřicáté narozeniny, užívá si života, prožívá náhodné známosti, a v podstatě mu nic nechybí. Akorát není ženatý, na rozdíl od všech svých přátel. V sedmdesátkách byl tedy pro většinu kamarádů „divný“, Sondheim se však ještě dožil doby, kdy stejným stylem života běžně žijí nejen třicátníci, ale i čtyřicátníci a padesátníci. Muzikál ale vznikl ještě dávno před hyperkorektní dobou, takže nijak neřeší homosexualitu, ani jiná dnes oblíbená témata. Dokonce se v něm nikdo nepohybuje na invalidním vozíku ani neřeší změnu pohlaví. Jaký to, v koncepčním muzikálu, oddych! Američané zde žijí životy nás, dnešních českých padesátníků. Prostě chlastají, hádají se, souloží a maximálně hulí trávu… Robert tedy slaví, a všichni jeho přátelé se neustále ptají: Proč si ještě nenašel tu pravou? Není už čas, aby se usadil a založil rodinu? Odpovědi na tyto otázky Bobby hledá během několika návštěv, večeří a drinků u svých ženatých a vdaných přátel, zatímco sleduje jejich partnerský život a poznává klady i zápory manželství. Během řady komediálních situací uvažuje o svém vlastním životě a budoucnosti a zároveň pozoruje, že zdaleka není všechno zlato, co se třpytí.
Plzeňský muzikálový soubor má pro Company ideální generační předpoklady. Jádro souboru totiž tvoří právě třicátníci. Mnohé z nich už přivedl do Plzně předchozí šéf souboru Roman Meluzín (Jozefa Hruškociho, Soňu Hanzlíčkovou, Adama Reznera, Pavla Režného, Evu Staškovičovou…), všichni se tu zabydleli a zůstali déle než 10 let. Lumír Olšovský dobrý základ trvale doplňuje o další talentované herce. Tentokrát se navíc se svým dvorním dramaturgem Pavle Bárem podílel na českých textech Company. Díky nim zvládli všichni protagonisté obrovské množství textů s noblesou a se ctí. Velmi šťastná je i volba režiséra představení. Vilém Dubnička ukázal, že i mimo hlavní český muzikálový proud se mohou odehrát velké věci. Hlavnímu hrdinovi, alespoň náznakově, přidal profesi (malíře), což mu umožnilo rozehrát působivé finále. Nebudu úplně prozrazovat, ale následně se mohou zapojit do hry i diváci. Dubničkova režie vychází z poctivých činoherních základů, je veskrze civilní, ovšem k Sodheimově hudbě přistupuje s respektem. Přes značnou délku prvního jednání se divák ani vteřinu nenudí a hltá každý, ve své podstatě vtipný výstup. Nenásilnou formou do děje zasahuje i choreografie (a vůbec pohybová spolupráce) Evy Rezové. Krom herců za dirigentský pultem doslova tančí také Jiří Petrdlík, který orchestr přivedl s velkým porozuměním pro Sondheimovu kompozici k autentickému hudebnímu výkonu. Velmi jednoduchou scénu Lukáše Kuchinky tvoří několik textilních závěsů, velká postel a rozlehlá terasa newyorského bytu. Jistou kuriozitou je po celou dobu otevřený průhled na orchestr hrající na zadní scéně. Výborný nápad! Kostýmy Andrey Pavlovičové jsou samozřejmě současné, ale všem účinkujícím dokonale a slušivě padnou. Jako skvělá akvizice se jeví po několika premiérách i angažování muzikanta a hudebního skladatele Vojtěcha Adamčíka na pozici sbormistra.
Lukáš Ondruš se v úloze Roberta patrně potkal se svojí životní rolí, přestože je mladší než titulní hrdina, kterého představuje (28) – většinou tomu bývá naopak. Nezastírám, že mne příliš neoslnil jako Lucheni a Jidáš, ovšem zde se stává naprosto ideálním představitelem Bobbyho – bohéma, který si prostě užívá života, neví, jestli na něm chce cokoli měnit, tápe, ale zároveň mu to nijak nevadí. Ondrušův lehce zastřený hlas nesnadný hudební part bravurně zvládá a podobně mu sedl i prostor Malé scény. Pak zde máme pět manželských nebo partnerských párů, účastníků jednotlivých epizod. Každý z nich má prakticky stejný prostor a všichni jsou jedním slovem skvělí. Soňa Hanzlíčková hraje s Jozefem Hruškocim, Karolína Krausová s Adamem Reznerem, Kateřina Chrenková s Pavlem Režným, Charlotta Režná s Martinem Holcem a Hana Holišová s Pavlem Klimendou. Pokud bych měl poukázat na dva opravdu mimořádné výkony v těchto velmi vyrovnaných dvojicích, pak by šlo o Charlottu Režnou a Hanu Holišovou. Režná je herecky i pěvecky opravdu vynikající, zejména v hysterickém výstupu neurotické nevěsty, během kterého sklízí ovace za rychlou drmolivou árii, kterou se Sondheim přiklonil ke stylu Gilberta a Sullivana, podobně, jako třeba Jim Steinman v hudebním čísle Profesora z Plesu upírů. Účinek bývá vždy velmi vděčný. Muzikálová hvězda, držitelka dvou Thálií, Hana Holišová, přijala poprvé hostování v plzeňském divadle, ač nezískala hlavní roli. I na menším prostoru, kdy tvoří lehce zhýralý a ironický pár s Pavlem Klimendou, ovšem prokázala, že je, sportovní terminologií řečeno, oním Messim v dresu Sparty. Stále hraje pomyslnou Ligu mistrů a dokázala by na sebe upozornit diváky i na střídačce. Trojici Robertových kamarádek a příležitostných milenek vytváří Eva Staškovičová, Alexandra Vostrejžová a Lucie Pragerová. Posledně jmenovaná herečka dokonale okouzlila půvabem i naivitou poněkud přihlouplé letušky April.
Česká premiéra Company v podstatě nemohla dopadnout lépe. Půl století starý muzikál diváky okouzlil a jednoznačně je baví. V kvalitním hudebním nastudování a s parádními hereckými výkony.
