Martin Havelka, Adam Gazdík, Kristýna Daňhelová, foto: Tino Kratochvil
O genocidě a hrůzách 2. světové války už vznikl nespočet uměleckých děl. Literárních, výtvarných, divadelních. Dokumentárních i ryze uměleckých. Ovšem holokaust a život v ghettu jako muzikál? I to je možné.
O pogromech na Židy už jedno dílo muzikálové literatury známe. Ano, mám na mysli světoznámý americký muzikál Šumař na střeše (mnohde hraný pod názvem Anatěvka) z roku 1964. Ten proslul svým lidstvím a humorným nadhledem. Příběh muzikálu Imagine This, který odpremiérovalo Městské divadlo Brno 10. března pod českým názvem Představ si… je ze zcela jiného soudku. Divadlem na divadle, které ze všeho nejvíc připomíná antickou tragédii.
Imagine This je muzikálovým debutem uznávaného izraelského hudebního skladatele Shuki Levyho, libreto napsal Glenn Berenbeim a písňové texty David Goldsmith. Muzikál byl poprvé představen takzvaně na zkoušku, a to v červenci roku 2007 v divadle v Plymouthu. Oficiální světová premiéra pak proběhla 19. listopadu 2008 v londýnském v New London Theatre. Po zpočátku nadšených reakcích se proti představení zvedla vlna kritiky napadající autory ze znevažování holokaustu a muzikál byl po dvou měsících stažen z repertoáru. Brněnská inscenace dokazuje svou naturalistickou syrovostí, ale i něhou nesmyslnost těchto nařčení a potvrzuje domněnku, že hlavní kritici dílo nejspíš vůbec neviděli.
Příběh se odehrává ve dvou hlavních časových rovinách. Tou první je Varšava roku 1942. Nacisté právě likvidují divadelní společnost Daniela Warshowského a herce vyhání s ostatními Židy do nuzných podmínek varšavského ghetta. Daniel se rozhodne i tady v divadelní práci pokračovat, aby dodal obyvatelům trochu naděje i zábavy. Začne tady zkoušet „muzikál“ na téma starého příběhu o obléhání Masady. Právě zde, v roce 66 našeho letopočtu, vypuklo židovské povstání proti římské nadvládě. Na stolové hoře, kousek od Mrtvého moře, skupinka Židů vybudovala pevnost, která se na dlouhá staletí stala symbolem odhodlání a marné touhy po vítězství. Skutečný příběh končí sebevraždou devíti set šedesáti mužů, žen a dětí, ke které se obyvatelé pevnosti rozhodli těsně před zdrcujícím útokem desáté římské legie. Historie se jakoby opakuje. Obyvatelé ghetta stojí před podobným rozhodnutím, jako jejich dávní předci. A divadlo jim pomáhá bránit se nacistické zvůli. Ač jim Hauptsturmführer Blick nabízí výměnou za zdárný průběh představení svobodu, rozhodnou se Warshowského herci varovat ostatní obyvatele před transporty do koncentračních táborů a v závěru svého představení vyvěsí apelační transparent „nenastupujte do vlaků“. Následně jsou nacisty zmasakrováni. Dávný příběh se krutě prolíná s realitou…
Dušan Vitázek, Miloslav Čížek, foto: Tino Kratochvil
Temný děj, v němž sice nechybí humorné scény, ale není jich mnoho, by byl oříškem pro každého režiséra. Sice se hraje o hlubokém lidství, lásce a naději, ale od začátku tušíme, že tady prostě není prostor pro žádný happy end, dokonce ani takový, jaký přináší z jiné doby a jiné „války“ legendární Bídníci. Petr Gazdík, který má za sebou už režii sedmnácti úspěšných titulů, stál zejména před úkolem jak (a zda vůbec…) toto dílo ztvárnit a převyprávět muzikálovému publiku. Vyšel tedy z humorného nadhledu hlavního hrdiny Daniela Warshowského, principála a zároveň „hlavy tradiční rodiny“, jenž dává všem naději, jak přežít nejtěžší chvíle. Hrát o holokaustu muzikál prostě není lehké, ale režisér našel skrze hlavní postavu onen správný inscenační klíč. Jímavé poselství veskrze smutného příběhu vyvážil nejen náznaky humoru, ale zejména velkou vnitřní silou inscenace, která na české muzikálové scéně nemá obdoby. K nejsilnějším momentům představení patří nejen scény obrovského odhodlání židovských obyvatel ghetta, ale také náznaky, nechci říkat přímo tolerance, ale spíš touhy po určitém zklidnění atmosféry ze strany důstojníka SS. A za zcela zásadní považuji, že Petr Gazdík dokázal získat pro příběh celý ansámbl, který v něj evidentně věří. V jeho hloubku, sílu a poselství.
Jak už to v „divadle na divadle“ chodí, hrdinové mají dvě jména. Ústřední postavu Daniela Warshowského alias Eleazara ztvárňuje Martin Havelka. Herecky stále onen „frajer“, který dokáže svým charismatem vtáhnout diváky do děje a udržet živý kontakt s publikem. Jeho Warshowsky je moudrý, odhodlaný a opravdový. Svojí autoritou dokáže udávat směr v těch nejtěžších chvílích. Pěvecky je role na hranici současných Havelkových možností a za vidění (a zejména slyšení) jistě bude stát i bezpochyby hlasově robustnější Petr Gazdík, který roli nastudoval jako understudy.
Diana Velčická, foto: Tino Kratochvil
Danielovu dceru Rebeccu, jež během nácviku představení zahoří láskou k členovi odboje Adamovi, hraje a zpívá strhující způsobem živočišná Kristýna Daňhelová, absolventka JAMU a nová členka souboru. Další z dětí Warshowských (trochu menší roli Danielovy ženy Hannah hraje spolehlivě Monika Světnicová) Leon je další parádní dětskou rolí Adama Gazdíka (alternuje jeho bratr Josef). Více herecky expresivní postavou je pak Sarah, jíž krásně sehrála a odzpívala Ivana Vaňková. Miláčkem publika se stal Lukáš Vlček coby Izzy. Ten se nejen jako „křesťan“ v paralelním příběhu z Masady obětuje za svého „židovského“ přítele, ale zároveň odlehčuje děj prostřednictvím několika humorných scén a hlášek. Jeho protipólem je Rufus, tvrdý a zrádný vojevůdce, jenž se nezastaví před ničím. Krásný protiúkol pro Aleše Slaninu, „klaďase“ mnoha inscenací.
Pronásledovaného člena protinacistického odboje Adama opatřil Dušan Vitázek správnou mírou heroického herectví, coby velitel římských vojsk Silva pak přecházel bez problémů do jemnějších nuancí chápajícího a zamilovaného muže, který je ochoten pro lásku obětovat i svojí vojenskou kariéru. Z menších rolí nemohu opomenout brilantní pěvecko taneční výstup Salome v nastudování Diany Velčické či dalšího ukázkově záporného bídáka Igora Ondříčka (důstojník SS Blick). A také na další protagonisty v menších rolích či učebnicově stmelenou company.
Muzikál Představ si…, foto: Tino Kratochvil
Působivé je i vizuální ztvárnění hry. Orchestr MDB je tentokrát umístěn nad zadním jevištěm, odkud zní zajímavá Levyho hudba opravdu báječně. Premiéru dirigoval autor hudebního nastudování Dan Kalousek, jehož přesná gesta často s radostí sleduji na monitorech. Hudba kupodivu nevychází příliš ze židovských tradic (ve zmíněném Šumařovi na střeše jsou akcentovány mnohem silněji), je opravdu muzikálová, tak trochu i filmová (Levy je autorem hudby k dvěma desítkám filmů a sto třiceti televizním pořadům). Návrhářkou historicky věrných kostýmů je Eliška Ondráčková Lupačová, jež dokázala zajímavým nápadem symbolicky využít i šesticípou hvězdu z izraelské vlajky a dát tak odhodlání hrdinů další historický přesah. Jednoduchá scéna Emila Konečného funkčně vystihuje temnou atmosféru ghetta a zároveň prostřednictvím doplňků vytváří kulisy pro paralelní hru z Masady. Vše doplňují projekce Petra Hlouška a skvělá světelná režie Davida Kachlíře. Choreografie Lucie Holánkové zaujme sepětím s režií, nejvýraznější je ve výstupech římských vojáků a v erotickém tanci Salome.
I režisér Petr Gazdík jistě ví, že muzikál Představ si… není a nikdy nebude mainstreamovou záležitostí. Což neznamená, že nebude úspěšný. Brněnské publikum je vzdělané a už dávno ví, že muzikály nejsou jen veselé. Silný a dojemný příběh je doslova přimrazil k sedadlům.
Martin Havelka, foto: Tino Kratochvil
