O první adventní neděli, 1. prosince, měl na Nové scéně Divadla J.K. Tyla v Plzni premiéru rodinný muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, prvotina jedné z nejslavnějších autorských dvojic světa Andrew Lloyd Webber – Tim Rice z roku 1968. Plzeňské divadlo je po Brně a Ostravě u nás teprve třetí scénou, která tento nesmrtelný příběh nastudovala. Padesát let po světové premiéře.
Josefův příběh má sice kořeny v bibli, ale v muzikálovém zpracování spíš připomíná optimistickou pohádku. Je dílem „odsouzeným k úspěchu“ – barevným, veselým, s chytlavou hudbou a mnoha dětmi na scéně… A krátkým, takže po představení ještě v klidu stihnete návštěvu restaurace. Původně totiž Josef vznikl jako patnáctiminutová pop-kantáta pro školní sbor, následovala dvaatřicetiminutová americká verze, až nakonec dílo dalším připisováním písní dorostlo v roce 1991 v plnokrevný dvouhodinový muzikál. Že je libreto z nastavovaného těsta, je ovšem dodnes znát, přičemž titul na svoje původní poslání nerezignoval a stále patří k velmi oblíbeným školním a univerzitním divadelním kouskům.
Do Čech se Josef dostal kupodivu až dlouho po muzikálovém boomu, v roce 2006, kdy jej s velkým úspěchem odpremiérovalo Městské divadlo Brno. O šest let později pak vpadl mýtický hrdina také do Ostravy. Velkou zásluhu na jeho českém úspěchu má zejména textař a překladatel Michael Prostějovský, který dokázal kouzelným způsobem převést hovorovou neformální originální verzi plnou vtípků a narážek do češtiny. Jeho přebásnění je muzikální a má šmrnc.
V Plzni se na přípravách Josefa podílela část ostravského týmu, byť nejde vyloženě o koprodukci. Poprvé zde režírovala šéfka souboru opereta/muzikál Národního divadla moravskoslezského Gabriela Petráková, jež už má za sebou řadu inscenací muzikálů superlativů (Marguerite, Sunset Boulevard, Rebecca, Kočky…). Její režie vždy slouží dílu v tom nejlepším slova smyslu, což potvrzuje i její plzeňský debut. Žádná inovátorská řešení ani schválnosti nečekejte, zato se můžete těšit z velkolepých scén i propracovaných detailů. Petráková rovněž umí pracovat s dětmi, což je v případě Josefa zásadní. Podobně se k dílu vrací i výtvarníci, Ondřej Zicha dokonce potřetí. Jeho zpracování je oproti ostravské inscenaci méně spektakulární (zejména ve scénách z Egypta), ale i tak atraktivní a pestré. Klasické atributy velmi vtipně s odkazem k dnešní době a sociálním sítím doplnil emotikony. Podobně nápadité je pohádkově nádherné kostýmování Lucie Loosové, mnohdy až zrak přechází. Správně živelné choreografie nastudovali Ladislav Cmorej a Simona Machovičová.
Hlavní role Josefa a Vypravěčky byly v Plzni svěřeny velmi mladým hercům. Titulní postavu sehrál jako rozmařilého chlapce herecky dobrý a pěvecky skvělý Pavel Klimenda. Jeho Josef je uličníkem, který si diváky dokáže získat dobrosrdečností a bezprostředností. O to, abychom se v celém ději orientovali,se stará kultivovaným herectvím a krásně zabarveným hlasem Kateřina Falcová. Divácky nejvděčnější elvisovskou roli Faraona DJKT Plzeň trochu tajemně obsadilo „hosty“. Z pohledu do fermanu je jasné, že jimi budou nejčastěji Tomáš Savka a Petr Vondráček. Ale třeba se jednou dočkáme i Igora Orozoviče, který tuto postavu obdařil snad nejvýraznějším espritem. Premiérový Tomáš Savka je samozřejmě skvělým zpěvákem, který zvládne i daleko náročnější party, výrazově mi v poloze rockenrollového baviče připadal průměrný. Na jedničku je obsazena a hlavně sezpívána jedenáctičlenná rodina Josefových bratří. Jmenujme alespoň Jozefa Hruškociho, Pavla Režného, Radka Antonína Shejbala nebo Ondřeje Kudrnu ve výrazné postavě nejmladšího Benjamina. Dvojrole Jákoba / Putifara sedla Romanu Krebsovi, rámovat scény s dětmi se dařilo Stanislavě Topinkové Fořtové a Haně Spinethové. Na záčátku medley pak coby „malý Josef“ pěvecky zazářil Jaromír Dezort.
A jaký by to byl muzikál bez výborného orchestru (svižný hudební pel-mel dirigoval Pavel Kantořík) a company (sbormistr Sára Bukovská). Dramaturgicky je Josef tak trochu sázkou na jistotu. V podstatě vás nemůže zklamat nebo nepobavit.