městsVe všech recenzích, v hodnocení krásného pohádkového příběhu Prodaný smích, se autoři obracejí ke zdroji, k inspiraci, kterou je samozřejmě příběh doktora Fausta. Bylo by nošením sov do Athén stále opakovat, jaký měl tento putující sujet vliv na německého pohádkáře Jamese Krüsse při psaní dnes už slavného příběhu o chlapci Timmovi, který neuváženě prodal svůj smích záhadnému baronovi. Ale je to jediný inspirační zdroj? Jistě ve světové literatuře najdeme hodně podobných, i předfaustovských motivů, od indického eposu Šakuntala (v češtině Ztracený prsten, autorem je básník a filozof Kálidása – asi rok 400, přebásnil František Hrubín) až po Lúkianovy satirické, skoro sci-fi Pravdivé příběhy (psané kolem roku 100), které přeložil a do evropské kultury přinesl Erasmus Rotterdamský (kolem roku 1500). Není to náhodou doba, kdy se po německých dvorech motal skutečný alchymista Johann Georg Faust? Už v roce 1587 vyšel první příběh o alchymistovi Faustovi v kalendářovém Lidovém čtení (Volksbuch) a ve stejné době hráli potulní italští loutkáři upravenu verzi Fausta od alžbětinského dramatika Christophera Marlowa.
Nás ale může při pátrání po inspiračních zdrojích Prodaného smíchu zajímat také jiné a pozdější dílo – Podivuhodný příběh Petera Schlemihla, německého romantického spisovatele a botanika Adelberta von Chamissoa (1781-1838). Pohádková novela byla poprvé vydána v r. 1814. V češtině vyšla naposledy v r. 1981 v nakladatelství Odeon. Podívejme se na obsah podrobnění. Má s Prodaným smíchem hodně společného:
Chudý Petr se setká s podivným starým mužem, který jej požádá, aby mu prodal svůj stín. Nabízí mu za něj bezedný měšec, a protože Petr považuje stín za něco bezcenného, rád nabídku přijme. Lidé si však brzy povšimnou, že nemá stín a začnou jím pro jeho odlišnost pohrdat, vysmívat se mu a stranit se jej. Petr zjišťuje, že udělal chybu a postupně si uvědomuje, že podivín, který od něj stín odkoupil, nebyl obyčejný muž, ale ďábel. Petr uprchne z města a usadí se na venkově, kde mu jeho věrný sluha Bendl pomáhá před lidmi utajit jeho odlišnost a Petr se díky svému nezměrnému bohatství stane ve vsi oblíbený. Zamiluje se do dívky Míny, ale když ji požádá o ruku, jeho druhý, zrádný sluha Raskal, prozradí lidem, že Petr nemá stín. Mína a zejména její rodiče Petra zavrhnou a otec slíbí její ruku Raskalovi, který si v Petrových službách naloupil značné jmění. Petra vyhledá ďábel a nabídne mu, že s ním jeho stín smění za jeho duši, avšak Petr jej zavrhne a zahodí bezedný měšec do propasti. Za poslední peníze si koupí staré boty a náhle zjistí, že jsou to boty sedmimílové. Uvědomí si, že s nimi může snadno procestovat celý svět, stane se badatelem a po světě sbírá botanické vzorky. Jednoho dne onemocní a dostane se do nemocnice, kterou za jeho peníze postavil jeho věrný sluha Bendl a v níž je Mína ošetřovatelkou. Dozví se, že Raskal si Mínu skutečně proti její vůli vzal, ale později byl za své zločiny popraven. Petr tak žije po zbytek života sice osaměle, ale celkem spokojeně, protože nachází uspokojení ve své badatelské práci.
Pravda, Chamissova „pohádka“ nemá šťastný konec, jak by se v romantickém díle očekávalo. Tady se už probouzí kořínek kritického realismu, hledající sice životní pravdy, ovšem bez vítězství pravdy a spravedlnosti. Tak se raději vraťme k příběhu o prodaném smíchu. Tam vše končí dle zásluh, jako v každé správné pohádce, tedy dobře.
Patnáctiletý chlapec Timm Thaler, který se umí nádherně smát, učiní v nouzi nešťastnou dohodu s neznámým baronem Tretschem, kterému prodá svůj smích a získá tak možnost vyhrát každou sázku. Timm rychle pochopí, v čem je kouzlo sázení a stane se nejbohatším člověkem na světě. Ale není šťastný. Schází mu právě smích. Rozhodne se tedy získat ho zpátky… Následuje dobrodružná cesta, plná nástrah, zrad, lásky i přátelské pomocí, díky které nakonec zvítězí pomocí rafinované sázky nad ďábelským baronem a dostane se zpátky ke svému nádhernému smíchu.
Ideální látky pro muzikál se ujal německý libretista Markus Heitz, známý sérií románů s fantasy tematikou Trpaslíci, která vychází na celém světě. Spolu se skladatelem Michaelem Herbergerem a textařem, zpěvákem a skladatelem Xavierem Naidoo se pustili do Prodaného smíchu. Zárukou úspěchu bylo už to, že Naidoo patří dnes k nejoblíbenějším hudebním skladatelům. Vhodný námět, dobrý autorský tým a nakonec výběr režiséra byli zárukou, že se stane Prodaný smích v Německu úspěšným dílem. Tím režisérem byl ředitel Městského divadla v Brně Stanislav Moša se svým brněnským realizačním týmem, známý v Německu už několika předchozími inscenacemi.
Světovou premiéru měl muzikál v roce 2013 v Darmstadtu. Úspěch byl očekávaný a zasloužený. Městské divadlo v Brně uvádí muzikál jako druhá scéna na světě, v režijní koncepci Stanislava Moši a s týmem spolupracovníků, kteří se podíleli i na té německé světové premiéře. Scéna a kostýmy Christoph Weyers, hudební nastudování Dan Kalousek, choreografie Aneta Mayerová. V Brně byla dramaturgem Klára Latzková, hudební nastudování měli na starosti Ema Mikešková a Jakub Žídek. Režíruje zkušený Petr Gazdík. Tak velký muzikál byl samozřejmě nastudován komplet s alternacemi. Zde se zmíníme jenom o několika interpretech, protože je už o ansámblu tohoto divadla známé, že výkony umělců jsou na vysoké úrovni. Jejich příprava pěvecká, herecká i pohybová je výborná. Stěžejní rolí je postava Timma. Hrál Jan Brožek (alternace Jonáš Florián). Absolvent sportovního gymnázia a pak JAMU je v angažmá od roku 2014 a zde poprvé ukázal, jak kvalitního interpreta s věrohodným herectvím a kultivovaným zpěvem divadlo získalo. Marii, Timmovu věrnou kamarádku, která s ním bojuje o získání prodaného smíchu zpátky, hrála Eliška Skálová (alternuje Barbora Remišová). Po absolutoriu konzervatoře se v roce 2014 zařadila do omlazeného kolektivu MdB a už má za sebou několik úspěšných rolí, zde však dostala velkou příležitost zpěvní i hereckou. Zvládla ji s jistotou a krásným nasazením, určitě diváky přesvědčila, že je pro divadlo ziskem. Barona coby strašidelnou pohádkovou postavu převtěleného ďábla si s chutí zahrál Martin Havelka. Strašit, to umí. Saskií, převtělené do ďábelské Lilith, byla ve jmenovaném představení Viktoria Matušovová, od roku 2013 členka MdB. Ovládá více hudebních nástrojů, je vítězkou několika pěveckých soutěží, má už na svůj věk hodně divadelních zkušeností a „na place“ to bylo herecky, pěvecky i pohybově znát. Energickou přisluhovačku barona si zahrála opravdu s mimořádnou chutí. Výrazný part má v muzikálu také kamarád Alexandr, kterého hrál Lukáš Janota, jedna z opor divadla. Všestranný umělec, který i zde ukázal, kolik talentu v něm je. Ještě jednu úlohu nelze opomenout. Je to dětská role Timma, kterou alternují Josef Gazdík a Adam Gazdík – synové režiséra. Už v nastudovaném muzikálu Pískání po větru obě děti ukázaly, že nespadlo jablko daleko od stromu. To Adam dokázal i v tomto představení. Děti jsou k nerozeznání vzhledem i talentem, takže jenom podle vyvěšeného obsazení zjistíte, který blonďatý klučina tak bezvadně zrovna hraje.
Hodnocení muzikálu na konec? Hudba je podle očekávání klasicky muzikálová, nevybočuje z obvyklého rámce. Nejsou tu vyslovené hity, které by si člověk broukal po představení, ale svým obsahem i formou diváka určitě uspokojí. Orchestr řízený Emou Mikeškovou hrál výborně, v plné barvě a s citlivým využitím pasáží adagio, až po výrazné agitato. Některé texty písní uchu trochu překážely. Až po přečtení velmi hezkého a hodnotného programu (sestavila Klára Latzková) lze zjistit, že obsahy písňových textů nejsou zvlášť bohaté na metafory a také verš někde vázne. Zda je tomu tak i v původním textu, nelze bez znalosti originálu posoudit. Herecké výkony výborné, choreografie dle očekávání také. Nápaditá scéna ze zvětšené stavebnice Merkur je výborným a atraktivním nápadem, jenž nám připomíná dětství. Světla, zvuky, vše do sebe správně zapadá. Přestože jsem tentokrát navštívil reprízu, vyprovodil herce z divadla dlouhý potlesk ve stoje.
Foto: jef a Tino Kratochvilové
