Když pražské Divadlo Kalich oznámilo, že jeho dalším projektem bude muzikál MAUGLÍ autorské dvojice Ondřej Soukup – Gabriela Osvaldová, trochu jsem si lámal hlavu, proč právě tento námět. Osobně mne Kiplingův příběh lidského mláděte vychovávaného zákony džungle neoslovil ani v dětství, a pak, máme tu přece již Knihu džungle Radka Balaše a Ondřeje Brouska, která se svého času těšila v Plzni velké divácké přízni. Včerejší premiéra v Kalichu však ukázala, že se nejednalo o špatnou volbu a že se autoři společně s inscenátory dokázali úspěšně poprat i s méně nosným motivem, než jaký jim poskytl hrdinný patos Johanky z Arku či Robina Hooda.
Dobrý základ získal Mauglí především v textařce Gábině Osvaldové. Ne že by se tu a tam její zpěvní texty neuchýlily k jednoduché zkratce, ovšem rozhodně se nejedná o žádné trapné veršovánky. Osvaldová si stále uchovává nadhled, jemnou ironii a především pak svůj osobitý humor, který tak často prokazuje v písních (nejen) pro Lucii Bílou. A právě nejrůznější narážky a skryté slovní hříčky způsobují, že se tohle dítě džungle nebere až tak vážně, že děj působí odlehčeně, že Mauglí není pouze klasickou bajkou, která touží jen poučovat o světě, ve kterém žijeme. Tenhle Mauglí totiž nezastírá, že chce také pobavit a zároveň nabídnout divadlo, které skutečně mluví, zpívá a hlavně se brilantně hýbe. Snad proto se s diváky velmi dobře potkaly nejen hlavní příběhotvorné scény, ale také komediální výstupy džunglí drbny (šakal Tabakí), prvotního slona nebo potravy chtivých supů, zároveň muzikantů i funebráků. Vše samozřejmě rámuje atraktivně napsaná hudba Ondřeje Soukupa, v níž jsem sice zatím neobjevil radiohit typu Mostu přes minulost, výjimečná je ale řadou originálních zvuků, které obstaraly nejrůznější exotické nástroje. V díle tak zní afrikánské a indické rytmy vedle typických muzikálových šlágrů (Nedělní džungle, BU, BU, BU – píseň o strachu, Šér Chán), romantické balady Tajemná bylina (ne nepodobné melodice Johanky), záměrně bulvárních odrhovaček (Supí píseň a Extra sloní blues), aby muzikál vyvrcholil mohutnou sborovkou o řece Vaiganze.
K dalším kladům právě odpremiérovaného muzikálu patří nápaditá režie a strhující choreografie. Režisérskému duu SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) se ve spolupráci s choreografkami Janou Burkiewiczovou a Adélou Laštovkovou Stodolovou podařilo vnést do inscenace prvky akrobacie a moderního cirkusu, celé představení se až neuvěřitelně hýbe, pohybové kreace jsou fascinující. Máme-li se vyjádřit módně, předává jeviště hledišti velkou energii. Bohužel horší už je to s pěveckými výkony, byť se hudebního nastudování ujal zkušený hudebník a dirigent Ľubo Dolný. Většina vystupujících (snad s výjimkou Jana Kříže a Jiřího Korna) neintonuje a tentokrát tato frekventovaná fráze bohužel není výrazem recenzentovy bezradnosti, ale holé skutečnosti. Přestože inscenátoři od začátku předesílali, že pro projekt hledají „zvláštní a divné lidi“, bylo těch vad řeči a různých intonačních a rytmických nepřesností až příliš.
V titulní roli se při slavnostní premiéře představil pohybově nadaný Jan Cina, který zde bohatě zúročil i své zkušenosti z kabaretní skupiny. Všestranný talent, doufejme, že i pěvecký projev během repríz vylepší. Pantera Baghíru ztvárnil podle předpokladů Jiří Korn, jedna z mediálně nejatraktivnějších postav obsazení. Volba Korna ovšem není jen samoúčelným reklamním trikem – pořád prokazuje, že patří k naší muzikálové špičce, téměř se člověku nechce věřit, že jej od legendárního Thénardiera v Divadle na Vinohradech dělí víc jak dvě desítky let… Pokud mluvíme o současné české muzikálové elitě, můžeme rovnou zmínit jméno Jana Kříže. Ten ušel za poměrně krátkou dobu neuvěřitelným uměleckým vývojem a nyní patří k nejkomplexněji vybaveným interpretům zmíněného žánru. Tentokrát exceluje v úloze kulhavého tygra Šér Chána, trochu zhrzeného ex-krále džungle. Kříž je v postavě, která by mohla být obsazena i mnohem starším interpretem zcela přesvědčivý herecky, výrazově i pohybově, jako jeden z mála odzpíval svůj part bez většího zaváhání. Hvězda premiérového obsazení! Role staršího vlčího páru (Rao a Rákšasí) sedly Janu Kaštovskému a Lucii Šoralové, ve výraznějších epizodních rolích často komického charakteru publikum nadšeně tleskalo Jiřímu Zonygovi (dobrácký medvěd Balú), Petru Vančurovi (šakal Tabakí), Richardu Tesaříkovi (slon Háthí), Csongorovi Kassaiovi (opičí král Hanuman) či Janu Vlasovi (had Ká). Úlohu panensky čisté dívky Rashmí ztvárnila velmi uvěřitelně půvabná Brigita Cmuntová. A aby byl ženský element džungle alespoň trochu posílen, přidali autoři do muzikálu převážně tanečně –pantomimickou postavu Zvířátka, které se až s překvapivým úspěchem zhostila zpěvačka Radka Pavlovčinová, přestože bych v této roli očekával spíš tanečnici. A zapomenout nesmím ani na tradičně nejsilnější článek Kalichu – totiž mladistvou, dravou a skvělou company. O vizuální podívanou se pak postaral scénograf Jakub Kopečný, atraktivní zvířecí kostýmy navrhla Simona Rybáková. Uznání zaslouží rovněž umění maskérek.
Producent Michal Kocourek opět prokázal, že na rozdíl od mnoha „nosičů vody“ českého šoubyznysu neztratil svůj cit divadelníka. Po Johance, Touze, Robinu Hoodovi, Osmém světadílu nebo Pomádě opět přivedl na scénu Kalicha atraktivní představení, které sice zatím není bezchybné, ale nelze mu upřít upřímnou snahu o poctivý muzikál, který dělá z pražské Jungmannovy ulice dobrou divadelní adresu. Možná uzrál čas, aby se porozhlédl po větší scéně, kde by mohl realizovat i technicky náročnější projekty s živým orchestrem.
Premiérové obsazení 12. září 2014:
Mauglí: Jan Cina
Panter Baghíra: Jiří Korn
Rašmí: Brigita Cmuntová
Rákšasí (matka vlčice): Lucia Šoralová
Rao (táta vlk) / Sup: Jan Kaštovský
Opičí král / Sup: Csongor Kassai
Tygr Šer Chán: Jan Kříž
Šakal Tabakí / Sup: Petr Vančura
Medvěd Balú: Jiří Zonyga
Had Ká: Jan Vlas
Slon Háthí / Sup: Richard Tesařík
Zvířátko: Radka Pavlovčinová
Foto: Divadlo Kalich Praha
