Pražské Hudební divadlo Karlín se po dlouhých letech rozhodlo zariskovat, když po celosvětově známých a prověřených muzikálových a operetních titulech sáhlo po původním námětu. Z jukeboxu vytáhlo písničky legendární kapely Lucie, na které „narouboval“ originální příběh textař a libretista Tomáš Belko (napsal už pro hradecké Klicperovo divadlo tam velmi oblíbený muzikál Ještěři). Vznikl nový hitmuzikál Lucie – větší než malé množství lásky, který si odbyl slavnostní premiéru ve čtvrtek 31. října. Zatímco na jedné straně nám může být karlínská „sázka na nejistotu“ sympatická, zároveň litujeme odklonu od velkého světového muzikálu a doufáme, že je jen dočasný – HdK má totiž jako jediné v Praze pro velké produkce potřebné zázemí, totiž dobrý sál a velký orchestr.
Ovšem zpět k takzvaným hitmuzikálům, jejichž historii v programu velmi dobře popisuje dramaturg Patrick Fridrichovský. Zásadní otázkou , i po zhlédnutí recenzovaného představení zůstává, zda vůbec lze na již existujících písních postavit dobrý příběh. A opět se ukazuje, že stěží. Povedlo se to téměř geniálně v Mamma Mia! (ABBA), už hůře ve We Will Rock You (Queen – spíš než muzikál je to kostýmovaná show), řada dalších titulů skončila v propadlišti divadelních dějin. U nás už to nevyšlo s Olympicem, Michalem Davidem (i když jako stroj na peníze některé z projektů fungují), o něco lépe dopadli Eláni, a prozradím rovnou, nejnověji i Lucie. Zejména ve své první polovině, kdy se muzikál hraje téměř činoherně (a za vydatné podpory hodně dobrých herců). Nahození příběhu, kdy je vtipným způsobem k mladíkovi stojícímu na Nuseláku povolán rovnou z divadla policejní vyjednavač Boris (při premiéře Karel Roden), je velmi slibné. Děj se pak odvíjí retrospektivně jako Danielovo vyprávění, prostřednictvím kterého se jej poněkud vyhořelý Boris pokouší přimět ke komunikaci, aby zjistil, co ho za zábradlí nechvalně proslulého místa sebevrahů přivedlo. Ukazuje se, že patrně tajemná Lucie (Barbora Poláková), o níž nikdo neví, odkud se vzala v grafickém studiu, které ovládá excentrický Šéf (Jiří Korn). A první jednání opravdu šlape, hláška střídá hlášku, scénář připomíná některé úspěšné černé komedie posledních let. Hezkou činohru jen „občas“ přeruší písnička, vždy však energicky a brilantně zazpívaná, ve velmi citlivých a povedených aranžích pro větší orchestr (Martin Kumžák a Jan Valta za spolupráce kapely Lucie). Čím méně se v prvním dějství zpívá, tím více se mluví, některý výstup vyzní skvěle, jiný triviálně, na hranici trapnosti se ocitáme jen občas. Premiérové publikum se ve valné většině ovšem bavilo. Zejména během vstupů Pavla Lišky (Danielův kamarád Jáchym), jehož role byla pojata v podstatě jako série stand upů, do kterých zapojí i publikum. A Liška je opravdu skvělý herec, který onu pomyslnou čáru mezi humorem a blbostí umí vybalancovat víc než bravurně. Bohužel, je až tak dobrý, že prvoplánový humor rodičovské dvojice (Ivana Andrlová a Rudolf Kubík) působí křečovitě.
Sportovní terminologií řečeno, v druhém poločase začal inscenaci humor trochu docházet a příběh ztrácel dech. Zato se začaly výrazněji uplatňovat hitovky Lucie o drogách, sexu a melancholických náladách, které před koncem představení inscenátoři sází doslova jednu za druhou. Konečně se začal uplatňovat famózně zpívající Václav Noid Bárta v postavě hlavního mužského hrdiny Daniela, který i přes veškerou snahu režiséra Petra Novotného mohl v činoherních pasážích Rodenovi, Liškovi a Polákové herecky konkurovat jen stěží. Koneckonců pěvecké party odvedli téměř bezchybně všichni, mnozí až překvapivě kvalitně, rovněž kapela vedená Kryštofem Markem šlapala bezvadně, takže představení postupně gradovalo jako rockový koncert. Divák opravdu dle přání autorů odcházel s písní na rtech. Samozřejmě s písní od Lucie, ať už máte raději Medvídka, Terezu, Srdce, Chci zas v tobě spát nebo Pohyby.
Ještě jsem se nezmínil o ženských rolích v muzikálu. Ty zásadní jsou dvě. Tajemnou Lucii hraje i zpívá výborná Bára Poláková, nikoli typická krasavice, ale typově velmi uhrančivá dívka, režisérem správně vedená k úspornému až intimnímu herectví. Podobně úspěšně se s postavou ustarané Danielovy snoubenky popasovala Kateřina Sedláková, jakoby trochu nudná a seriózní „nevěsta,“ což není role snadná, ani divácky příliš vděčná. V tomhle ohledu měl jistě daleko snazší úlohu Jiří Korn, kterému byla role Šéfa napsána tak, že mohl vystačit s bílou parukou, párem teatrálních gest, dobře zahranou bodrostí a jednou písničkou, aby se stal miláčkem publika. Podobně nepřestávají bavit během celé inscenace brilantní, více méně komické etudy Karla Rodena.
A pokud, jak jsem naznačil, občas přece jen představení ztrácí dynamiku, nastupuje taneční company v jako vždy promyšlené a atraktivní choreografii Pavla Strouhala. Mimochodem, kolik muzikálových inscenací už tento taneční mág zachránil…? Moderní, výrazový tanec před závěrem díla přechází až k téměř tradičnímu působivému baletnímu číslu, které sklízí potlesk na otevřené scéně. Strhující, báječné – opravdu klobouk dolů! Velkou pochvalu zaslouží i Michaela Horáčková Hořejší. Její výprava, která projde proměnou od strohé mostní konstrukce v barvitou a velkolepou podívanou, může směle konkurovat scénám, které jsme zvyklí vídat v muzikálech v Londýně, Vídni či Berlíně.
Jak ukázala už premiéra, muzikál Lucie – větší než malé množství lásky není úplně pro každého. Většina diváků se znamenitě bavila, pár jich ale o přestávce odešlo. Přes několik výhrad ovšem risk karlínských umělců vyšel. Herci konečně hrají, zpěváci zpívají, orchestr i sbor maká, příležitost dostal režisér, který bezpečně ví, o čem je divadlo. Písně Lucie posloužily jako berlička k příběhu, který by si možná zasloužil vlastní hudbu, daleko lepší prokomponování, byť chápu, že právě ony budou pro publikum hlavním prodejním artiklem. Snad jednou i v Praze někdo nalezne odvahu zinscenovat původní současný příběh s původní a současnou muzikou.
Lucie, větší než malé množství lásky
Hudba a texty: David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák, P.B.Ch
Libreto: Tomáš Belko
Orchestrace: Martin Kumžák, Jan Valta a Lucie
Režie: Petr Novotný
Hudební nastudování: Martin Kumžák
Dirigenti: Kryštof Marek, Martin Kumžák, Jan Chalupecký
Choreografie: Pavel Strouhal
Scéna a kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší
Sbormistr: Sára Bukovská
Dramaturgie: Patrick Fridrichovský
Premiérové obsazení ze dne 31. října 2013:
Dirigent: Kryštof Marek
Lucie: Barbora Poláková
Daniel: Václav Noid Bárta
Jáchym: Pavel Liška
Andrea: Kateřina Sedláková
Boris: Karel Roden
Šéf: Jiří Korn
Otec: Rudolf Kubík
Matka: Ivana Andrlová
Foto: David Kraus, Hudební divadlo Karlín
