Muzikál Liduschka (Baarová)
Životní osudy jedné z nejslavnější i nejproklínanějších českých hereček Lídy Baarové přitahují pozornost tvůrců dodnes. Velkofilm, který přišel do kin v lednu tohoto roku, zájem o divu, jež se zapletla s nacisty, znovu přiživil. A od poslední listopadové soboty, kdy měla Liduschka (Baarová) Aleše Březiny, Karla Steigerwalda a Jiřiho Ornesta světovou premiéru na Nové scéně Divadla J.K. Tyla v Plzni, je krásná Lída dokonce i muzikálovou postavou.
Myšlenky Romana Meluzína na původní český muzikál sice předběhly zmíněný film režiséra Filipa Renče, jenže od snu k realizaci často uběhne dlouhá doba. Příběh je vystavěn na libretu Karla Steigerwalda, z jehož pera často pocházejí pěkně ostré glosy a komentáře. Liduschku často inzeroval jako buffu nebo dadaoperu, ve výsledném tvaru (a ve spolupráci s režisérem Meluzínem) nakonec divákům předložil plnokrevný muzikál. Jistě, dějem nás provázejí dva klauni a příběh se odehrává v jakési kabaretní nadsázce, ale pořád se tu střídají velké sborové scény s tklivými skladbami a rychlé písničky s pomalejšími, jak už to vymysleli Rodgers s Hammersteinem. Na pozadí filmového pozlátka se vzpíná drama, ne nepodobné tomu z Cabaretu či Sound of Music, jedna z největších tragédií 20. století. V muzikálu, který by se neměl stydět, „že je muzikálem“, se neodehrává jen krutý osud jedné české herečky, ale tragická hra nás všech, celé Evropy. Steigerwald napsal scénář působivě a zručně, zajímavě například konfrontuje osud herečky s bohorovností Jana Wericha. Snad jen některé scény, myšlenky a potažmo i peprnější výrazy se nemusely opakovat tak často. Nikoli, aby nepobouřily moralisty, ale aby nezevšedněly. Je také s podivem, že dílo nikterak nereflektuje hořkou životní etapu Baarové, od 50. let minulého století libreto přešlo obloukem až k její smrti v roce 2000.
Velmi dobrou úroveň mají písňové texty Jiřího Ornesta (s přispěním Karla Steigerwalda). Nejde o žádné primitivní rýmovačky, ale přesto se dobře zpívají i pamatují. Svým sarkasmem skvěle zapadají do libreta i zvolené režijní koncepce, v níž Roman Meluzín zúročil své dlouholeté zkušenosti s hudebním divadlem. S divadlem, které už dávno není lehkovážnou operetou, ale rádo se směje na vlnách slz. V Baarové se často stepuje a tančí (znamenité choreografie vytvořili Lukáš Daňha Vild a Kateřina Marešové), ale jde o tanec života, nebo už o křeč smrti? Hranice je mnohdy tenká…
Muzikál Liduschka (Baarová)
Nejsilnější stránkou nového díla je ale hudba Aleše Březiny. Tak jako v každém dobrém muzikálu se zde střídá mnoho žánrů, od operních nápěvů přes velká muzikálová čísla až po nenápadné náznaky rapu a beatboxu. Každá píseň vychází z konkrétní nálady, z jedinečnosti situace, melodie jsou neoposlouchané, ale dobře zapamatovatelné. Vychází z dobových reálií, ne však striktně. Ne právě jednoduchou partituru hraje orchestr vedený Jiřím Petrdlíkem (alt. Dalibor Bárta) strhujícím způsobem, časem se snad zlepší i nazvučení inscenace, jehož úroveň v různých částech sálu značně kolísá. Jednoduchou základní „krabicovou“ scénu Daniela Dvořáka oživují barevná světla, řada nápaditých doplňků i efektní proměny za pomoci jevištních stolů. Na lesku celé inscenaci přidávají efektní a slušivé kostýmy Ivany Brádkové.
Titulní postavu kontroverzní české herečky ztvárňuje zatím bez alternace strhujícím způsobem pětadvacetiletá rodačka ze slovenského Púchova Alžbeta Bartošová. Coby filmová hvězda téměř nesleze z jeviště, brilantně zpívá náročné Březinovy party, herecky je přesvědčivá, oslňující. Možná naivní, ne však hloupá. Femme fatale, jež v nesprávný čas milovala a využívala nesprávné muže. Dokonalým Goebbelsem je pak herec Petr Jeništa,
který zde není monstrem nebo zrůdou, ale mužem věčně tápajícím mezi kázní a láskou. Velkou hereckou a pohybovou nadsázku prokazuje v songu „To Magda nikdy nezkusí.“ V onu démonicky striktní Goebbelsovu manželku se proměňuje mrazivě chladná Kateřina Sedláková, Lídina milence Fröhlicha vystřihl bez zaváhání Daniel Bambas. O kabaretní ráz inscenace se starají dva klauni, zároveň komentátoři a glosátoři děje. V ideálním obsazení Romanem Říčařem a Jozefem Hruškocim se pohybují na tenkém ledě legendárních forbín, aniž by sklouzli za hranici trapnosti. Bez povšimnutí by neměly zůstat ani kreace Radka Štědronského Shejbala (Werich), Ondřeje Černého, Petra Šudomy, Stanislavy Fořtové Topinkové a zejména Aleše Kohouta v mimicky vděčné úloze Adolfa Hitlera. Vše rámuje výborně sezpívaná company.
Dlouho před premiérou se o Liduschce mluvilo jako o díle vulgárním a pokleslém. Pokud nedáte na zákulisní řeči, rozkryjete v novém muzikálu příběh velké lásky, nepřízně osudu a také až bizarní tragiku dějin 20. století, jež se bolestně dotkla nás všech.
PLZEŇSKÝ DENÍK ze dne 7. prosince 2016
Muzikál Liduschka (Baarová)
Foto: Pavel Křivánek
