Dobrých hudebních komedií je nemnoho. Skoro lze snáze najít dobrý „vážný kus“, než něco k pobavení, byť se muzikál historicky považuje za nástupce operety a zábavný žánr. Městské divadlo Brno takovou komedii našlo a dokonce se jedná o úplnou novinku. Jmenuje se Děsnej pátek (Freaky Friday), ale českému publiku bude známá spíš filmová předloha s českým názvem Mezi námi děvčaty.
Přitom se jedná o titul náhradní, MdB mělo v původním dramaturgickém plánu muzikál Catch Me If You Can, jehož práva na exkluzivitu získalo DJKT Plzeň. Podrobnostmi se nebudeme zabývat, koho by zajímaly, jsou k nalezení ZDE. Brňanům tak souhrou šťastných náhod a obratné producentské činnosti spadla do klína světová premiéra muzikálu Freaky Friday (2016) na velké scéně, který se zatím hraje pouze v testovací verzi po Spojených státech amerických. Uvedení na Broadwayi se teprve chystá.
Děj hudební komedie s dílčími změnami koresponduje s filmovou předlohou. Ta staví na oblíbeném generačním rozporu mezi matkou a dcerou. Hlavní hrdinky se jmenují Ellie a Katherine. Ellie chodí na střední, je jí šestnáct a s matkou si vůbec nerozumí. Vlastně si nerozumí s celým světem. „Jaká rodina? Bláznivá matka, její frajer a exot s maňáskem,“ cynicky líčí své nejbližší, tedy matku s přítelem a mladšího bratra. Matka Katherine je pravým opakem své dcery – touží být perfektní, dokonalá a ráda by takovou měla i svou rodinu. Bez kazu musí být i svatba, kterou právě za účasti médií chystá. A pak se stane ta podivná šílenost: Po jedné z hádek si znesvářené ženy prohodí díky kouzlu svá těla! Duše matky vstoupí do těla dcery a naopak. Aby zachránily situaci, musí si jedna zkusit život té druhé, což roztáčí kolotoč naprosto bláznivých situací a scén. Matka se musí vydat zpět na střední školu a bojovat o své místo na slunci mezi svéráznými spolužáky, zatímco dcera zažívá, co všechno musí stihnout dospělá žena den před svojí druhou svatbou.
Celý příběh je vystaven prakticky jako konverzační činohra a režisér Petr Gazdík se musel společně s oběma dramaturgy (Klára Latzková a Miroslav Ondra) postarat zejména o to, aby do hry kompaktně vpravil všechny písně tak, aby se nestaly jen doplňkem, který vlastně příběh zdržuje. Rytmus celé hry je poměrně strhující a jakékoli zásahy by jej mohly snadno narušit. Podobně by se pointa mohla ztratit i v překladu (o ten se postarali Zuzana Čtveráčková společně s Petrem Gazdíkem). Všichni inscenátoři si však se zmíněnými nástrahami mazácky poradili a světlo světa spatřila vtipná a dynamická hra. Režisér se soustředil zejména na vycizelování obou dvou hlavních postav, které musel opatřit poměrně značnou dávkou stylizace, chybět ovšem nemohou ani velká hudebně taneční čísla, která dělají muzikál muzikálem a brněnský soubor je opět předvádí s nevídanou profesionalitou. K největším inscenačním oříškům zřejmě nakonec patřila celá řada typických amerických reálií, jako je příprava svatby či oblíbená noční hra středoškoláků s názvem LOV, která v Česku není známá, ale v celém příběhu hraje důležitou roli.
Scéna Emila Konečného vychází z vertikálního řešení, které umožňuje odehrávat v případě nutnosti různé situace v několika prostředích bez zdlouhavých přestaveb. Její dominantu tvoří supermoderní kuchyň, která se bleskurychle proměňuje třeba ve školní tělocvičnu nebo městský exteriér. Zcela současné kostýmy navrhla Eliška Ondráčková Lupačová. Výtvarné řešení inscenace podporují povedené projekce Dalibora Černáka a Petra Hlouška. Celým souborem krásně hýbou temperamentní a neokoukané choreografie, které secvičila Carli Rebecca Jefferson. Pozornost věnovala i takovým detailům, jako je styl chůze hlavních protagonistek. Tradičně výborný orchestr vedl svižnými gesty dirigent Dan Kalousek.
Městské divadlo Brno našlo ve své nesmírně široké herecké základně ideální představitele všech rolí. Role rebelujícího drzého spratka Ellie se autenticky zhostila Viktória Matušovová. Ze svého přirozeného temperamentu však mohla těžit pouze v úvodu představení, po „pohádkové proměně“ v precizní a ustaranou matku šlo spíš o zajímavý protiúkol. A Matušovová se ho zhostila herecky i pěvecky skvěle, čímž potvrdila, že je jednou z nejzajímavějších figur mladé generace brněnského souboru. O něco snadnější úkol měla Ivana Vaňková (alt. Alena Antalová) coby Katherine Blakeová, matka Ellie, v které mladický ďáblík samozřejmě pořád dříme a tak tuším, že si polohu reinkarnovaného puberťáka nesmírně užila. Výkon obou hereček je o to úctyhodnější, že prakticky neslezou z jeviště a musí striktně dodržovat přesné načasování gagů, protože každá chyba by pohřbila temporytmus hry.
Patrně nejnevděčnější úlohou celého muzikálu je part Katherinina snoubence Rileyho. Jde o seriózního pána, který v podstatě jen mírní bláznivé situace, zabraňuje katastrofám a svým klidem a trpělivostí přináší na scénu alespoň pár minut poklidu. Elegantní Lukáš Vlček trochu plochou figuru opatřil přirozeným šarmem a krásným zpěvem. Jako neřízená střela naopak působil v dětské postavě Fletchera, mladšího bratra Ellie, Josef Gazdík, který se po jevišti už pohybuje naprosto suverénně. Hodně stylizace vyžaduje role ‚typické americké asistentky‘ Torrey v podání Jany Musilové.
Pak jsou tady spolužáci a kamarádi Ellie. Přehlídka mladých, ale již kompletně připravených muzikálových herců – Jan Brožek, Dagmar Křížová, Kristýna Daňhelová, Diana Velčická… Co jméno, to talent. A jak zazářit i v epizodní postavičce předvedla Lenka Bartolšicová v nádherné kreaci drsné tělocvikářky Meyersové.
Žánrově nabízí Děsnej pátek (hudba Tom Kitt, texty Brian Yorkey, libreto Bridbet Carpenter) kombinaci pohádky, bláznivé americké komedie a rodinného muzikálu. Jedná se o divácky vděčnou, vtipnou a po všech stránkách profesionální show o schopnosti podívat se na svět pohledem druhých. Pokud jednou uspěje na Broadwayi, bude brněnské prvenství o to zářivější.