Lili je vzpurné a ostentativně otrávené třináctileté děvče. Kreslit s babičkou knihu elfů už jí nebaví, vlastně by chtěla jen virtuálně klábosit s kamarády na facebooku a prostřednictvím sluchátek se „napouštět“ hudbou Justina Biebera. Co víc, babičku, kterou mívala ráda, náhle pokládá za podivínku, pohádky za nesmysly a své rodiče za hádavé trotly. Ostatně, ti na ní nemají příliš čas, stále někam spěchají, a pokud už jsou spolu, většinou se hašteří. Vše a všechny odmítající Lili nakonec u babičky na pohovce usíná a zdá se jí zvláštní sen – vlastně dokonce Let snů. Ocitá se přímo mezi znesvářenými elfy a trolly, které může, samozřejmě s pomocí (kouzelné) babičky, zachránit. I když, není babička v podstatě někým úplně jiným? Vždyť čas plyne v pohádce úplně jinak, než v lidském světě…
Na otázky, kdo je vlastně Amyra, o které se dlouho jen mluví, proč jeden z trollů chce být elfem a kdo jsou rodiče Lili, nejdete odpovědi v nové inscenaci muzikálu Let Snů Lili, který měl českou premiéru 24. ledna na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Dílo německého hudebního skladatele Martina Lingnaua a holandských libretistů Jurriana van Dongena a Koena van Dijka nevzniklo jako většina podobných produkcí pro kamenné divadlo, nýbrž pro obří „elfí“ zábavní park Efteling, kde se muzikál hrál s velkým úspěchem od 9. října 2011 do 9. dubna roku 2012. Brněnští inscenátoři však svou zkušeností a umem prokázali, že se titul dá bez obav hrát i mimo areál parku, jehož nosné téma nese.
Základem muzikálu Let snů Lili je vskutku nádherná, mnohdy až operně vznosná hudba. Ač Martin Lingnau, skladatel divadelní, filmové i populární hudby, zkomponoval už dvanáct muzikálů (např. Heisse Ecke, Ein Sommernachtstraum, Die Koenigs von Kiez či Das Wunder von Bern), není u nás příliš znám. Lili je ovšem důvodem k vyhledání a poslechu jeho další tvorby. Zaujme už působivá předehra, stejně tak jako vytříbená hudební charakteristika jednotlivých postav (od kupletů po rockpopovou operu) i velkolepá ansámblová čísla. Hudební aranžmá Martina Weisnera ve spojení s mohutným zvukem „velkého symfoňáku“ MdB v pečlivém nastudování Dana Kalouska a Františka Šterbáka přináší posluchačům až nečekaný hudební zážitek. Kdyby se udělovaly nějaké ceny za hudební muzikálový objev, Martin Lingnau s Lili by patřil k favoritům! Zásluhou překladu Petra Gazdíka se písně dobře poslouchají i v češtině. A že se v příběhu neztratí ani ti, jenž jsou světem elfů a trollů prakticky nedotčení (tedy i já), je také zásluhou již zkušené dramaturgyně Kláry Latzkové.
Režisér Petr Gazdík se po superkalifradžilistikexpijalidózní a super úspěšné Mary Poppins vrací k tzv. rodinnému muzikálu, tedy k dílu, které je sice primárně určeno dětem, ale zároveň není pouhou pohádkou, na kterou by rodiče své ratolesti jen doprovázeli. Ostatně, s těmito produkcemi má brněnské „Městské“ bohaté zkušenosti, vzpomeňme jen na Josefa, Olivera, Zahradu divů či původní, a opět velmi populární, Sněhurku. Režisér Gazdík zde uplatňuje podobné principy jako v Mary Poppins a sází nejen na dětskou obrazotvornost a občasný dospělácký dvojsmysl, ale zejména na skvělou divadelní podívanou. Příběh rámuje efektními jevištními proměnami, kouzly a světelnými efekty. V tom mu zdatně pomáhá jak vynikající scénograf David Benson, tak kostýmní návrhářka Veronika Hindle a „světelní a projekční mágové“ David Kachlíř, Petr Hloušek a Dalibor Černák. Výsledkem je pohádková imaginace, která zkrátka bere dech. Ocitáme se v barevném světě, vizuálně zcela odlišném od toho našeho, ale přece jen člověčím, protože jej stvořili lidé. A příběh? Ten je vlastně docela prostý, i když brilantně vystavěný. Současné děti určitě pobaví, dospělé možná donutí k zamyšlení. Například, když fanatický Fůrius hovoří o elfech jako o bytostech, které se „rozmnožují jako králíci a zanedlouho převezmou náš svět a naši kulturu“. Odkaz k minoritám, jež se zanedlouho mohou stát majoritami, je více než zřejmý. Nenápadná vsuvka, jíž konkrétní nedávná událost může dát celospolečenský rozměr.
V titulní roli jsem viděl třináctiletou Pamelu Soukupovou, která roli nastudovala jako tzv. understudy. Po premiéře se mluvilo zejména o excelentním výkonu alternující Natálie Grossové, ale ani „třetí“ alternace Lili není rozhodně špatná. Soukupová je velmi suverénní zejména v herecké poloze vše odmítajícího spratka, pěvecky se musí k ideálnímu výkonu ještě vyzpívat. K zajímavostem jistě patří, že všechny tři představitelky této role (Grossová, Filaová, Soukupová) vystupují v trochu odlišném civilním kostýmu, zkrátka tak, aby se cítily přirozeně a dobře. V jejich doslova ideální kouzelnou babičku se proměňuje Jana Gazdíková, lepší by snad z českých hereček už mohla být jen excentrická Květa Fialová, která ovšem netuším, jak zpívá… V dvojroli rodičů a později vládců elfů Oberona a Titánie zazářili přední muzikáloví herci Igor Ondříček a Jana Musilová, oba přesní ve výrazu rozhádaných rodičů i královského páru, jistí herecky i pěvecky. Hvězdou večera se pak stal Jan Apolenář coby pomstychtivý, až směšně rasistický Fůrius. Ve větší muzikálové roli jsem jej delší čas neviděl, a proto potěšilo, že hraje stále se stejným entuziasmem jako v dobách Snů svatojánských nocí a Draculy. Je jednou z nemnoha figur, která dokáže zcela ovládnout jeviště a podmanit si diváka už během prvního výstupu (jen tak mimochodem, dva dny před tím mne podobně uhranul Ivan Kusnjer jako Tonio v Leoncavallových Komediantech). Takové herce a pěvce je radost sledovat! V úloze Fůriusova zdatného pomocníka a špiona Netopýruse pěvecky zazářil Jiří Mach, ve vděčné postavě zdánlivě přihlouplého trolla Nemotoruse diváci fandili roztomile nešikovnému Lukášovi Janotovi. A pak je tu řada muzikálních dětí, z nichž bych rád jmenoval alespoň Dominiku M. Elischerovou, Tomáše Guta a Kateřinu Kolčavovou.
Let snů nebo-li Lili končí podobně jako již zmíněná Mary Poppins: Pokud jste ještě neztratili fantazii, nejste v dnešním uspěchaném a mnohdy falešně přemotivovaném světě ztracení. Udělejte si čas a na dvě a půl hodiny se zasněte. Nová brněnská inscenace, plná okouzlující hudby a magických efektů, za to rozhodně stojí.
Psáno z reprízy 26. ledna od 19 hodin.
Obsazení:
Dirigent: František Šterbák
Lili: Pamela Soukupová
Babička / Amyra: Jana Gazdíková
Tatínek / Oberon: Igor Ondříček
Maminka / Titania: Jana Musilová
Nemotorus: Lukáš Janota
Fůrius: Jan Apolenář
Netopýrus: Jiří Mach
Aloe: Dominika Mina Elischerová
Brem: Tomáš Gut
a další
Foto: Jef a Tino Kratochvilové
