Muzikál Bítls
Kdo by neznal skupinu Beatles. Je zajímavé, že i dnešní mladá generace jejich písně ráda poslouchá, pak ještě znají dnešní současníci Elvise Presleyho (kterého obdivovali i mladí Beatles), ale už takový Chuck Berry nebo Beach Boys a Litte Richard naší mládeži už moc neříká. Ostatně mám informace z prvního zdroje, od svých vnoučat, ti se bez „pecek“ v uších nikam nehnou. O Beatles je napsaná spousta knih, populárních i vážně teoretických. Žádná z nich mi však nedala odpověď na to, jak se ti kluci naučili tak geniálně komponovat a hrát na své nástroje. Vždyť jediný z nich, Paul McCartney, byl seznámen s trochou teorie od svého táty, který vedle povolání obchodníka taky hrál v kapele. Jinak byli hoši teorií nedotčeni, praví amatéři, kteří nerozeznali stupnici dur od moll. Čekal jsem, že na premiéře bláznivé férie Bítls (tak zní podtitul inscenace) se něco o tom dozvím. Dost rychle jsem však pochopil, že dílo trojice autorů míří docela jinam.
O čem ta inscenace je? Nejdřív citace od autorů inscenace: Který kluk v šestnácti letech nezakládal kapelu? Který kluk jednou netoužil před zaplněným stadiónem už prvním hrábnutím do strun kytary vyvolat nadšené ječení zástupů fanynek? Který kluk nesnil o dráze rebelského rockera? Juřan, Žanek a Pavlík o něčem takovém sní v malém jihomoravském městečku roku 1967 – místo toho drnkají krotké taneční šlágry, jejich kapele schází bubeník a na místních hodech vystoupí jen díky tomu, že jejich zpěvačkou je dcera předsedy MNV. Jejich život se však změní, když se v městečku objeví dva tajemní cizinci – první, který si v elegantním obleku objednává martini s vodkou (říkejme mu třeba James B.) a druhý, který nápadně připomíná jednoho z členů kluky zuřivě milovaných Beatles. A jsou to právě písně této legendární kapely, které v naší inscenaci budou hrát klíčovou roli: Here Comes the Sun, Love Me Do, Lucy in the Sky with Diamonds, All You Need Is Love, Michelle, Help!, A Hard Day’s Night… Původní jukebox-muzikál osvědčeného autorského tria Slovák-Šotkovský-Štěpán nabídne vydatnou porci radosti z nestárnoucích hitů dua Lennon-McCartney i dosti bláznivý retro příběh o klukovském snění o velkém rockovém světě.
V roce 1967 jsem už byl sice ve druhém ročníku na „vejšce“, ale moc dobře si pamatuji, co s námi mávalo před Beatles i po něm. Rádio Luxemburg a rakouské HIT FM s programem Der Musiksender (poslouchané bez rušení v Bratislavě i na Moravě). Jinak většinu vysílání ze Západu naši bdělí strážci čistoty socialistické ideologie rušili hučením, které umím důvěrné napodobit… Na představení, které jsem premiérově zhlédl, jsem se tetelil radostí, jak přesně a s laskavým humorem uvedli autoři ona šedesátá léta prožitá na malé moravské vesnici v socialistickém Československu. Pachateli této krásné férie jsou dramaturg Jan Šotkovský, režisér a herec Stanislav Slovák a herec Petr Štěpán, který kromě hraní v činohře i v muzikálech už několikrát významně zasáhl i do textů trojice autorů. V prostorách Biskupského dvora v Brně se každé léto v posledních letech představili svou vtipnou tvorbou – Vzpoura hrášků – o Mendelovi, Baron Trenck, Cyril a Metoděj a na toto léto chystají muzikál Brněnské kolo, o jedné hezké místní legendě. Tito tři tvůrci připravili férii, která sice byla o liverpoolských Broucích, ale byla především o našich letech šedesátých. Zněly písničky Beatles v umném nastudování Daniela Kyzlinka a Jiřího Levíčka (živý orchestr v zadní části scény dirigoval František Šterbák). Hlavní protagonisté, vesničtí kluci, kteří začínají ve své partě napodobovat „Bítlsáky“ jsou opravdu mladíci, amatéři, kteří byli vybráni z velkého divadelního konkurzu. Celá inscenace je alternována. Na premiéře se představila trojice Tomáš Dalecký, Jan Dvořák a Miloš Fiala. Výborně vybrané typy, svým vystupováním přesvědčili, že jsou to přesně ti bezmezní obdivovatelé Brouků. Drželi v ruce dobové kytary, dobově se chovali, pohybovali. Snad mám jenom jednu drobnou (technickou) připomínku – v té době se všechny nástroje propojovaly zesilovačem kabely, které stále překážely, pletly se pod nohy, nepouštěly rozšafného hráče s kytarou dál, než byla délka kabelu a to připoutání k zesilovači mohlo být zdrojem nejedné humorné situace.
Muzikál Bítls
Vesnické prostředí dob „budování krásných zítřků“ výborně autorsky i herecky vykresluje předseda MNV Homola, kterého hrál Petr Štěpán a jeho „podržtaška“ Kolóšek, výborně ztvárněný Michalem Isteníkem. Bože můj, s kolika takovými blbci se člověk v těch dobách setkával… On by to byl jenom dobře napsaný komunální humor, na kterém se divák zasměje a nic víc. Ale v inscenaci, kde zní v juxtapozici k té „blbárně“ nádherné, precizně zahrané písně Beatles, se vytváří neopakovatelné kouzlo a vůně doby.
Autoři nezůstali jenom u opisu šedesátých let na moravské vesnici, nezůstali jenom u písniček, které hnuly tou dobou i mládeží v izolovaném Československu. Oni do inscenace připsali i neuvěřitelně střelený příběh o anglické královně (Sára Milfajtová výborně zazpívala Don´t Let Me Down ). Její Veličenstvo obdiv k Beatles dostalo až do moravské vesnice, kam se zatoulala, hledaje jednoho člena Beatles. Je to Ringo Star, který zase na Moravě hledá své předky. A aby toho nebylo málo, po Ringovi pátrá i agent James B. hraný s nadhledem Alešem Slaninou. Do toho všeho se ještě zamotá Rockový Panbůh, mluvící slovensky s hlasem tak trochu podobným Žbirkovi, ovšem vizáží hippie, na premiéře vytvořený Dušanem Vitázkem. Když k tomu přičteme nápaditou choreografii Michala Matěje, tak to všechno dohromady působí jako neuvěřitelně svižná a do sebe bezvadně zapadající bohapustá sranda.
Na odlehčené univerzální scéně Jaroslava Milfajta, s pomocí scénické projekce Petra Hlouška, vidíme zvětšeniny členů Beatles, ale také Brežněva či tehdejší hvězdy naší pop musik, anebo okupační tanky a spartakiádu. Celá lehká a bláznivá atmosféra tak v drobných náznacích popisuje i naši stísněnou dobu, ve které mládež hořela po rock and rollu a po Beatles.
Autoři i vedení divadla měli odvahu pustit se do „guláše“, který nemusel dopadnout dobře. Když jsem se před premiérou od protagonistů dozvěděl, že se na přípravě inscenace neuvěřitelně baví a že se hodně nasmějí, začal jsem se upřímně bát. Je skoro pravidlem, že když se inscenátoři výborně baví, výsledek až tak zábavný není. Naštěstí výjimka asi potvrzuje pravidlo. Na premiéře se diváci upřímně bavili, zasáhlo je ono poselství doby, kde mnoho významů vytvořilo plnokrevní celek. Lze jenom říct: Klobouk dolů a díky!
Muzikál Bítls
Foto: jef a Tino Kratochvilové, MdB
