Addamsova rodina působí hodně netradičně a bizarně. Bydlí v ponurém domě u Central parku poblíž hřbitova (vlastně nevíme, zda je to dům, nebo jakási velká krypta), miluje černou barvu, utrpení, zármutek a vše morbidní. Děti se nejraději natahují na skřipec. A všichni se svorně těší, až umřou. Chod téhle hrůzostrašné party se razantně změní až ve chvíli, kdy si mladá Wednesday najde svého prvního přítele Lucase. Na návštěvu do démonické domácnosti mají navíc zavítat i Lucasovi rodiče. Zamilovaná Wednesday tuší malér a snaží se přesvědčit své příbuzné, aby se chovali alespoň jeden večer „normálně“. Jako běžní Američané – tedy úplně jinak, než jsou dosud zvyklí.
Postavy téhle podivné rodinky se zrodily už v roce 1938, kdy je začal kreslit Charles Addams do komiksů pro časopis The New Yorker. Popularita komiksů postupně vyburcovala další tvůrce, takže si Gomez, Morticia, Fester a všichni ostatní našlápli do světa seriálu či hraných i kreslených filmů. Značná obliba bizarních postaviček nemohla uniknout ani muzikálovým producentům, byť na broadwayské jeviště dorazily poměrně pozdě: Divadelní muzikál, jehož autory jsou Andrew Lippa (hudba a původní texty), Marshall Brickman a Rick Elice (libreto) měl po prvním uvedení v Chicagu oficiální premiéru na Broadwayi 8. dubna 2010, v Čechách jej pak uvedlo zatím v jediném nastudování Hudební divadlo Karlín v roce 2014 s Lucií Bílou v roli Morticie.
Městské divadlo Brno uvedlo v poslední době celou řadu velkých dramatických muzikálů, například Medicus, Jane Eyrová nebo Devět křížů. Bylo proto jasné, že musí přijít nějaká odlehčená komedie, která doplní a v blízké době nahradí dohrávané muzikály Spamalot a Mamma Mia. The Addams Family je výbornou volbou. I přes hororovou nadsázku totiž téma ve vzácné souhře láká dospělé i děti, které jsou dnes jaksi otrlejší a dospělejší než dříve a už premiéra ukázala, že většinu gagů dokáží pochopit a zasmát se jim. Rodiče si pak mohou být jistí, že ač u nás nejsou Addamsovi zdaleka tak populární, jako v Americe a Británii, přijmou jejich ratolesti nabídku k návštěvě představení s radostí, protože vědí, že to nebude žádná „pruda“. Dějová linka je navíc poměrně originální, neboť věrně nekopíruje ani jeden ze dvou populárních filmů z 90. let.
Brněnští divadelníci si pro své nastudování opatřili nový překlad již ostřílené Zuzany Čtveráčkové, který je zpěvnější, než ten pražský a zachovává více původních reálií. Například dcera Addamsových tady zůstává Wednesday a nestává se „pražskou Středou“, protože už prostá záměna tříslabičného slova za dvouslabičné nutně v textech tahá za uši. Vedle humoru situačního se vtip odehrává ve slovíčkách, a proto Zuzana Čtveráčková musela některé typické americké reálie nahradit jinými, aby je český divák pochopil. Úlohu měla trochu snazší v tom, že v nás americká kultura a anglická slovíčka rezonují více, jak před deseti a více lety. Vždyť kdo kdysi věděl, že existuje nějaký Halloween…? Nezastupitelnou úlohu v inscenačním týmu sehrál i zkušený dramaturg Miroslav Ondra, ostatně často zdůrazňuji, jak je dobré, že MdB tuhle profesi ctí, nezužuje ji jen na tvorbu tištěného programu a nepokládá jí za zbytečnou, jako mnohé pražské scény.
Důležitou součástí představení je hudba, která je velmi hravá. Muzikál samozřejmě zahajuje populární „luskací“ melodie známá už z filmů a seriálů, k dalším působivým kouskům patří Festerova zamilovaná óda k Měsíci nebo strhující tango Gomeze a Morticie. Škoda, že autoři nepřidali ještě alespoň jeden dva hity, které by si divák broukal při odchodu z divadla. Většina písní zlehka propluje dějem, ale delší dojem nezanechá, ač jsou velkým muzikálovým orchestrem vedeným Františkem Šterbákem (alternuje dirigentka Ema Javorová) interpretovány s maximálním temperamentem a muzikálností. Skvělé jsou i choreografie Martina Packa, zejména hromadné taneční scény s duchy nabízí neotřelou a velkolepou podívanou. Již zmíněné „usmiřovací tango“ patří k naprostým vrcholům představení. Vizuální vjem podtrhuje působivá scéna Christopha Weyerse s mnoha hororovými prvky. Obvyklých addamsovských reálií se drží kostýmní návrhy (Andrea Kučerová a Adéla Kučerová). Upnuté černé šaty Morticie a proužkované sako Gomeze prostě není čím nahradit, takže si obě výtvarnice více vyhrály až s barevnými kreacemi oblečení Beinekeovy rodiny. Velmi povedené je i líčení všech postav.
Režisér Stanislav Slovák nepodlehl dvěma svodům: Z představení neudělal lacinou estrádu, ani hororovou parodii, kterými se to zejména ve světě filmu jen hemží. Děj soustředil kolem postavy mladé Wednesday, které je teď díky seriálu na Netflixu nesmírně populární. Zejména první jednání je doslova smrští gagů, v druhém se pak děj poněkud zklidní a rozmotává k očekávanému, ale nikoli sladkobolnému happyendu, kdy zjišťujeme, že Addamsova parta je přes všechny výstřednosti vlastně sympatickou rodinou, která sice pojídá krysy a miluje smrt, ale jinak si nás získává svou pravdomluvností, upřímností a vlastně i svými úchylkami. Ač se s „železnou nepravidelností“ zabývám myšlenkou, proč každý muzikál od doby Bídníků (což je ovšem mnohasetstránkový román) musí nutně trvat tři hodiny, u Slovákovy inscenace jsem se nenudil ani minutu.
Zatímco v Karlíně se mediálně vše točilo kolem Morticie Lucie Bílé, v Brně je hlavní postavou představení jednoznačně Wednesday. Premiéru odehrála Esther Mertová, která se postupně stává mladou hvězdou brněnské muzikálové scény. Nejenže svou roli excelentně odzpívala, ale naprosto přesvědčivě ve všech okamžicích udržela depresivní, zádumčivý a tajemný výraz, který jen tu a tam prozářil paprsek čerstvé zamilovanosti. Opravdu parádní výkon! Herecky i pěvecky vyvážený pár Morticie a Gomeze tvoří atraktivní Svetlana Janotová a hispánsky temperamentní Alan Novotný. Oba baví výrazem, zpěvem i bravurně zvládnutými tanečními prvky, včetně ohnivého tanga v závěru představení. Velkým překvapením pro mě byl dospělácký výkon šestnáctiletého Adama Gazdíka, jehož sleduji od prvních jevištních krůčku. Stále jsem jej měl spojeného s mnoha dětskými rolemi, a najednou před diváky stojí elegantní mladý muž s již perfektně posazeným hlasem. Jako bych před sebou viděl jeho otce Petra v dobách, kdy (samozřejmě v trochu vyšším věku) účinkoval ve West Side Story. Bravo!
Roli dobrácké zrůdičky Festera si v dokonalé masce užívá Tomáš Sagher, jenž roztomile odzpíval romantickou píseň Luna má a já a byl i hybatel děje, který mladý pár postrkoval ke šťastnému konci. Úlohu tradičního, trochu přepjatého páru Lucasových rodičů si s velkou chutí zahráli Lenka Janíková a Robert Jícha. V již epizodních rolích huhlajícího sošného Lurche a ztřeštěné Babičky se vždy v pravou chvíli zjevili Ladislav Kolář či Evelína Studénková a společně s Kryštofem Helbichem (Pugsley) dotvořili panoptikum Addamsovy rodiny k potemněle vtipné dokonalosti.
Na muzikálu The Addams Family je sympatické, že si na nic nehraje. Přijde a pobaví. Netváří se vážně ani intelektuálsky. V tomto duchu jej brněnští inscenátoři a herci také hrají. Dobrá muzikálová komedie se zdá být trefou do černého.
