CD Vinobraní
Vydavatelství Radioservis a.s. vydává další klenot klasické operety. Po historických nahrávkách Netopýra, Mamzelle Nitouche, Cikánského barona, Polské krve a Paganiniho vychází tentokrát na dvou CD Vinobraní Oskara Nedbala v rozhlasové nahrávce z roku 1958. Operetní album doplňují bonusy v podobě hudby z Nedbalova populárního baletu Z pohádky do pohádky.
Vyslovíme – li jméno hudebního skladatele Oskara Nedbala, většině návštěvníků divadelních produkcí se zřejmě okamžitě vybaví jeho nejúspěšnější opereta Polská krev, případně ještě balety Z pohádky do pohádky nebo Pohádka o Honzovi. Táborský rodák Oskar Nedbal ovšem napsal operet celkem sedm, přičemž Vinobraní je jeho druhou nejúspěšnější, hned po legendární Polské krvi. Je s podivem, že na rozdíl od ní se na česká jeviště v poslední době vrací velmi sporadicky. Patrně je to tím, že přestože po hudební stránce Vinobraní Polské krvi zdárně konkuruje, libreto je z dnešního pohledu inscenačně problematické. Oskar Nedbal (1874 – 1930) všechny své operety zkomponoval na německá libreta a bylo spíše dílem náhody, že jeho první opereta Cudná Barbora měla premiéru v roce 1910 v pražském Vinohradském divadle. Vzápětí toto dílo uvedlo s úspěchem Raimundovo divadlo ve Vídni. Svým způsobem šlo o senzaci, spousta divadelních hodnostářů se přijela podívat, jak to dopadne, když slavný interpret Čajkovského, Dvořáka i Beethovena, přezdívaný “král violy”, napíše operetu. A dopadlo to výborně – další dílo už Nedbal zkomponoval přímo pro slavné Karlovo divadlo ve Vídni. Ano, jednalo se o Polskou krev, která zde měla premiéru 25. října 1913 za řízení samotného skladatele. Úspěch měla tak pronikavý, že ji kritici srovnávali s premiérou Pucciniho opery Děvče ze zlatého západu, kterou uvedla o den dříve Dvorní opera.
11. února 1916 nastudovalo Divadlo na Vídeňce další Nedbalovu operetu, Vinobraní. Libreto k ní napsal už proslavený Leo Stein s Josefem Wilhelmem. Děj umístili do Chorvatska v době oslav Vinobraní, což skladateli umožnilo inspirovat se jihoslovanským koloritem. Vedle něj ovšem uplatnil i polku, neopomenutelný valčík či svižný pochod. Ústřední postavou Vinobraní je mladá dívka Líza, jež přijme pozvání lehkovážného Bogdana a hodlá nastoupit na místo společnice neexistující hraběnky. Když se Bogdanovo dvoření změní v obtěžování, zastane se Lízy stárnoucí elegán Milan. Dívka se do něho zamiluje, načež on naopak opouští zpěvačku Julju. Na scéně se ovšem objevuje Milanův syn Nikola, který zná Lízu už z Vídně a začne o ni usilovat. Nedorozumění se záhy jako v každé dobré operetě vyjasní – Milan s Lízou se milují a Nikola nachází novou lásku… Přestože premiéra zaznamenala famózní úspěch, popularitu Polské krve Vinobraní nikdy nepředčilo, podobně jako další skladatelovy operety Krásná Saskia, Erivan, Mamzelle Napoleon a Donna Gloria. Snad skladatel už nenašel tak inspirativní téma, jako v Puškinově Povídce Slečna selka, ze které příběh Polské krve vychází. Na konci sil a na základě pomluv a intrik finančně vyčerpaný Oskar Nedbal spáchal ráno na Štědrý den roku 1930 sebevraždu skokem z okna divadla v chorvatském Záhřebu. Ještě večer předtím zde řídil premiéru své Pohádky o Honzovi. Pohřben je na tamním hřbitově Mirogoj.
„Zábavné hudební divadlo je produktem městského prostředí a jeho sociálních, ekonomických i politických podmínek. Platí to pro tři hlavní kategorie dějin operety, francouzskou, vídeňskou i operetu berlínskou. Vídeňská opereta vyrostla na podhoubí lidové komedie předměstských divadel, jejichž publikum bylo velmi různorodé. V operetě se tato rozmanitost projevila integrací podnětů z různých částí monarchie, především využitím tanečních forem. Žádný jiný divadelní žánr nedokládá heterogenitu mnohonárodnostního státu tak intenzivně jako opereta, v níž vedle sebe žily polka, mazurka, polonéza, valčík i čardáš, a v pozdějším stadiu přistoupily i moderní tance jako foxtrot ap.
Libretistou Vinobraní se stal autor textové předlohy Polské krve Leo Stein (1861–1921). V originále se opereta jmenuje Vinařská nevěsta (Die Winzerbraut); tou je dívka z Vídně Líza, která v době sklizně hroznů přijede do šlechtického sídla blízko Záhřebu, a najde zde – jak jinak – svou velkou lásku. Zatímco však, jak také kritika poznamenala, Polská krev předvedla zdařilou variantu „zkrocení zlé ženy“, je děj Vinobraní poněkud nesouvislý. Hlavní motiv je opředen řadou odboček, které oddalují rozuzlení (ostatně předem jasné), neboť je třeba vyplnit potřebný čas. Vedlejší postavy doplňují obvyklé operetní schema, jejich zapojení do děje však vyvolává dojem, že jsou zde hlavně proto, aby se k sobě v závěru dostaly tři páry. Vinobraní vznikalo uprostřed první světové války a hlad po zábavě – která by dovolila na chvíli zapomenout na otce, manžely a syny na frontě a utlumila sílící vědomí o zbytečnosti celého válečného krveprolití –, byl větší než hlad skutečný. Vídeňské operety a hudební komedie napsané během první světové války plnily úlohu chvilkového odreagování,“ uvádí dramaturgyně a publicistka Vlasta Reittererová.
Oskar Nedbal
Oskar Nedbal: VINOBRANÍ
libreto Leo Stein a Julius Wilhelm
český překlad Karel Hašler
rozhlasová úprava Zdeněk Knittl a Jiří Aplt
OSOBY A OBSAZENÍ
Hrabě Milan Mikolić ZDENĚK ŠVEHLA
Baronka Sofi ja, jeho matka VALJA PETROVÁ
Hrabě Nikola Mikolić, jeho syn MILOTA HOLCMAN
Baron Bogdan Lukovać JAROSLAV POSPÍŠIL
Franjo Svečak, velkoobchodník jižním ovocem JOSEF BEK
Julja Rella, herečka EVA ŠENKOVÁ
Mizzi Müllerová, bývalá primabalerína vídeňské dvorní opery LÍDA SLANÁ
Líza Müllerová, její dcera VĚRA MACKŮ
Jermenski, ředitel divadla BEDŘICH ULRICH
Nessa Marko, herečka VĚRA NÁCHODSKÁ
Kvirin, správce u barona Bogdana MARTIN RAUS
Titus Malzer, bývalý divadelní nápověda JINDŘICH DOLEŽAL
Truda DRAHOMÍRA HŮRKOVÁ
Iwo JAN SOUMAR
Sluha JAROSLAV SYNÁK
Činoherní sbor Československého rozhlasu v Praze, umělecký vedoucí Jaroslav Synák
Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Miroslav Matějo
Pražský rozhlasový orchestr
Vlastislav Antonín Vipler
Režie František Paul
Nahráno v Československém rozhlase v Praze v roce 1958
BONUS: Z pohádky do pohádky
Scény z původní rozhlasové adaptace taneční báchorky
Unikátní historická nahrávka z roku 1948
(Otýlie Beníšková, Maria Tauberová, Bořek Rujan, Štefa Petrová, Karel Kalaš a další
