Vydavatelství Radioservis je u nás momentálně jediným, které vydává mimo jiné nahrávky klasických operet v češtině. Po Mamzelle Nitouche, Netopýrovi, Polské krvi a Cikánském baronovi přišel na řadu u nás méně frekventovaný titul, Paganini Franze Lehára. Historickou nahrávku z roku 1954 pořídil s renomovanými pěvci Národního divadla v Praze a Pražským rozhlasovým orchestrem dirigent Vlastislav Antonín Vipler, slovem provází Oldřich Nový.
Franz Lehár je pokračovatelem zakladatelů vídeňské operety, jako byl Johann Strauss ml., Franz von Suppé a Karl Millöcker a zároveň nejúspěšnějším představitelem tzv. „stříbrného věku operety“. Přezdívalo se mu „skladatel operet v moll”. Lehár je rodákem ze slovenského Komárna, tedy přesněji severní části města Komárom v tehdejším Rakousko-Uhersku. Studoval housle a skladatelství na Pražské konzervatoři, kde mu Antonín Dvořák poradil, aby se věnoval komponování. Po absolutoriu v roce 1899 se připojil k orchestru svého otce ve Vídni, kde působil jako asistent kapelníka. V roce 1902 se stal dirigentem v historickém Vídeňském divadle, kde se ještě v listopadu téhož roku hrála jeho první opereta Vídeňské ženy. Světový triumf mu přinesla v roce 1905 Veselá vdova, která je dosud společně se Straussovým Netopýrem nejhranější operetou světa. Tím, že jeho poslední díla nekončila happy-endem, v podstatě předznamenal muzikálovou vlnu, která vynesla, alespoň v Americe, nový divadelně hudební žánr na vrchol popularity ještě za jeho života. Zatímco ze skladatelova prvního období zábavných operet se nejlépe prosadila Veselá vdova a Hrabě Luxemburg, později sklízel úspěchy s Paganinim, Zemí úsměvů a Giudittou. Zmíněné tituly svou hudební náročností konkurují opeře a jejich sólové party bývají obsazovány operními pěvci.
Zázračný a mýty opředený houslista Niccolo Paganini inspiroval dokonce i operetní tvůrce, konkrétně Franze Lehára a libretisty Paula Kneplera a Bélu Jenbacha. Paganiniho Lehár zkomponoval ve svém posledním tvůrčím období, kdy vznikly také operety Carevič, Země úsměvů a Giuditta, které inklinují stavbou díla i jednotlivých partů hlavních postav k operní tvorbě a společným znakem těchto děl je chybějící happyend. Opereta Paganini měla premiéru 30.10.1925 ve Vídni, ale teprve její uvedení v Berlíně o tři měsíce později otevřelo dílu cestu ke světové slávě.
Téma operety Paganini pracuje volně s jistými životními momenty z první části umělecké kariéry slavného italského virtuóza – Niccoly Paganiniho (27.2.1782 – 27.5.1840) Konkrétně se jedná o umělecké působení slavného houslisty v italském městě Lucca, kde udržoval milostný poměr se sestrou císaře Napoleona, kněžnou Annou Elisou Bonaparte, která se provdala za knížete Felixe Baciocchi. Paganini propadl nejen vášni žen, ale i karbanu, ve kterém prohrál své housle. Pro svou výjimečnost byl v tehdejší společnosti občas označován za ďábla. Úsměvné situace nabízejí postavy primadony opery Belly Giretti a komořího Giacoma Pimpinelliho, které po vzoru starších operet přinášejí do díla uvolnění a humor. Šlágry Vás, ženy jsem líbal rád… a Nikdo v celém světě snad znají nejen příznivci operety po celém světě.
“Původní rozhlasová nahrávka operety Paganini vznikla mezi 22. – 24. únorem roku 1954 v nahrávacím Studiu 1 Československého rozhlasu v Praze. Posluchači a operetní příznivci se s ní mohli poprvé setkat 3. dubna téhož roku, kdy byla odvysílána na stanici Národní okruh Praha. Vynikající hudební nastudování Vlastislava Antonína Viplera podpořily hlasy předních pěvců Národního divadla v hlavních úlohách,” uvádí dramaturg Libor Dřevikovský. Jako bonus naleznete na dvou CD ještě předehru k Lehárově operetě Eva, píseň Goetha z operety Friederika, uherské tance z díla Kde skřivánek zpívá a několik scén z operety Jaro (Frühling).
Franz Lehár: PAGANINI, historická nahrávka operety z roku 1954
Dirigent: Vlastislav Antonín Vipler
Překlad a úprava: Oldřich Nový a Jiří Aplt
Režie: Oldřich Nový
Sbormistr: Jiří Pinkas
Hudební režie: Antonín Šatra
V hlavních rolích:
Nicolo Paganini: Ivo Žídek (hovoří Vladimír Ráž)
Maria Anna Elisa: Jaroslava Procházková
Kníže Felice Bacchiocchi: Karel Berman
Bartucci: Václav Boček
Hédouville: Vladimír Klemens
Markýz Giacomo Pimpinelli: Oldřich Kubart
Bella Giretti: Stanislava Součková
Vypravěč: Oldřich Nový
a další
Ilustrační foto: Archiv autora
