Slzy, pot a dřina. Šikana, předsudky a pokrytectví. Rákoska jako jediný argument. A láska. Vlastně hodně lásky. Takový je muzikál Probuzení jara, který v premiéře uvedl muzikálový soubor Divadla J.K. Tyla v Plzni na Malé scéně v neděli 31. května.
Muzikál napsali pro Off-Broadway hudební skladatel Duncan Sheik a textař Steven Sater v roce 2006 podle více než sto let staré hry Frühlings Erwachen (1891) německého dramatika Franka Wedekinda. Ta byla pro svojí šokující otevřenost v mnoha zemích dlouho zakázaná. Wedekind v ní veřejně mluví o prvních vztazích, masturbaci, homosexualitě i sebevraždách náctiletých, jejichž touhy staví do ostrého střetu s pokryteckou morálkou světa dospělých. Muzikálová podoba díla děj nikam nepřesouvá, jen jazzrockovými písněmi a modernějšími výrazovými prostředky naznačuje, že mezigenerační nepochopení bohužel přežilo až do současnosti. Snad proto se muzikál Spring Awakening brzo přesunul na Broadway, získal osm prestižních cen Tony a rozletěl se do celého světa. Londýn, Tokio, Rio de Janeiro, Sydney, Brno… Všude, kde byl uveden, boří mýty.
Režisér Roman Meluzín inscenuje Probuzení jara v Plzni devět let po světové premiéře a necelých šest let po premiéře české (Městské divadlo Brno). Rozhodl se jej trochu riskantně uvést na Malé scéně Nového divadla, tedy v prostoru, na který si diváci teprve zvykají a jehož repertoár zatím není jednoznačně vyprofilován. Netradiční uspořádání sedadel a jeviště trochu připomíná arénu, nebo také ulici. Hraje se v sevřeném prostoru, na dvě protilehlé strany, face to face, jedinými rekvizitami jsou palandy, školní tabule a čtyři postele. Není kam uniknout, divadelní fantazie pracuje naplno. Menší prostor ani skromné rekvizity nevadí, naopak, zvyšují účinnost příběhu. Ač ústřední dvojice leží na posteli, vidíme, jak Wendla s Melchiorem polehává v mechu, opírají se o dub a nad hlavou jim svítí měsíc. Litujeme těhotnou dívku, jíž matka zahrne výčitkami a zmíněnými „nemocničními lůžky“ doslova sevře. Stačí efektní přítmí, čtyři světelné kříže a pár cárů černé látky, a z postelí jsou rázem hroby. Bez már a rakví pohřby Morice Stiefela i Wendly Bergmanové dohání k slzám. Bez zbytečné veteše se hraje neskutečně živé divadlo. S bezvadnou živou kapelou, kterou řídí Jiří Petrdlík.
Obávané sexuální scény, jimiž původní Wedekindovy hry prosluly, inscenuje Meluzín až překvapivě decentně a opatrně, vše se odehrává v náznacích a hlavním vyjadřovacím prostředkem se stává stylizovaný pohyb (choreografie Lukáš Vilt). I trestání „dětí“ ze stran rodičů a učitelů je symbolické, rákoskou se švihá jen tak do vzduchu a facky končí v půli cesty. To trochu vadí jen v jedné z klíčových scén, kdy Melchior sešlehá Wendlu na její vlastní prosbu proutkem.
Wendlu Bergmanovou hrála při premiéře Petra Vraspírová. Vynikající ve výrazu, pěvecky jistá, hrající bez jakéhokoli zaváhání. Zjevem i hlasovým zabarvením dospělá a vyzrálá herečka. Paradoxně proto bych možná dal přednost alternující Karolině Gudasové, jež působí více dětsky a její naivita je pro mě uvěřitelnější. I v kontrastu s poučenějším a v liberální rodině vyrůstajícím Melchiorem, jehož strhujícím způsobem hraje a zpívá Pavel Režný. Zasněného a rozháraného repetenta Morice Stiefela ztvárňují opět dva výborní představitelé: Zatímco Adam Rezner se k sebevražednému úmyslu postupně propracovává, Aleš Kohout působí psychicky labilnějším dojmem od samého začátku. V decentní homosexuální etudě pak září Jozef Hruškoci a Richard Pekárek. Exceluje ostatně celý herecký ansámbl Probuzení jara. Mladí herci a herečky se vydávají všanc v bezprostřední blízkosti diváků, svým postavám bez výjimky propůjčují pravdivost, lásku a cit. Hrají tak, že strčí do kapsy mnohé činoherní hvězdy. Bravo! V důsledném protikladu k jejich mládí prezentují falešný svět dospělých v mnoha epizodních rolích Stanislava Topinková Fořtová a Radek Štědronský Shejbal.
Z Probuzení jara na plzeňské Malé scéně mrazí. Touhy, frustrace, komplexy, rebelantství, ale i naivita, pokrytectví, vzájemné nepochopení, předsudky a maloměšťáctví zde zaznívají s šokující naléhavostí. Nezbývá než doufat, že stejnou odvahu jako herci a inscenátoři projeví i diváci a na jeden z nejobjevnějších broadwayských muzikálů 21. století přijdou.
PLZEŇSKÝ DENÍK ZE DNE 24. června 2015
Duncan Sheik, Steven Sater: PROBUZENÍ JARA (SPRING AWAKENING)
Překlad a české texty: Jiří Josek
Režie: Roman Meluzín
Dirigent: Jiří Petrdlík
Choreografie: Lukáš Vilt
Scéna: Jiří Karásek
Kostýmy: Helena Tavelová
Osoby a obsazení:
Wendla Bergmanová: Petra Vraspírová / Karolina Gudasová
Melchior Gabor: Pavel Režný
Moric Stiefel: Aleš Kohout / Adam Rezner
Otto Majer: Lukáš Ondruš
Georg Zimmer: Jan Fanta
Jenda Rilke: Jozef Hruškoci
Ernst: Richard Pekárek
Thea: Lucie Zvoníková
Anna: Veronika Zelníčková
Marta Besselová: Kateřina Falcová¨
Elsa Neumanová: Eva Staškovičová
Profesorka Zubatá a další: Stanislava Topinková Fořtová
Ředitel Kostohryz a další: Radek Štědronský Shejbal
Foto: Pavel Křivánek
