Je léto a divadelní prázdniny jsou v plném proudu. Posledního června divadla zavřela brány a nové návštěvníky přivítají opět začátkem září. Dnes už ale prázdniny pro divadla nejsou tím, čím bývaly dříve. Díky mnoha letním scénám a open air produkcím si můžeme divadelní zážitky vychutnávat i během letních měsíců. Bohužel se tím tak trošku vytratilo kouzlo čekání na první zářijová představení, najednou je divadlo pro lidi méně vzácným. Přicházíme tak o kouzlo dva měsíce vyčkávat a následně stát na konci srpna nekončící frontu na první představení nové sezóny… Ano, nadáváte na dlouhé řady, které musíte vystát, ale ten pocit, když pak v ruce držíte těžce získané lístky, je přece k nezaplacení. Na zmíněné fronty ale můžete narazit i kdykoliv během roku. Stačí jen vybrat to „správné představení.“ To, které je mezi lidmi tak populární, že je vyprodané málem ještě před začátkem předprodeje. Jedním z takových je jistě i inscenace muzikálu Donaha!, která se s podtitulem Hole Dupy hraje v podání činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského na prknech ostravského Divadla Jiřího Myrona.
Muzikál Donaha! autorů Terrence McNallyho a Davida Yazbeka je tak známým titulem, že ho netřeba dlouze představovat. Nicméně pravdou je, že v Ostravě není Donaha! takové, jaké jej známe – ať už z filmového zpracování či z uvedení v jiných divadlech po celé republice. Prvním poměrně zásadním rozdílem, který inscenaci Hole Dupy přidává na výjimečnosti, je fakt, že se zde muzikál nehraje na half playback, ale využívá přítomnosti živého desetičlenného orchestru a hudebních aranží Vlastimila Šmídy. Rozhodně je tenhle krok plusovým bodem, protože – co si budeme namlouvat – hudební divadlo bez živé hudby ztrácí půlku svého kouzla. Druhou, ještě výraznější změnou, je ale lokalizace příběhu a s ní i související překlad do „ostravakovštiny.“ Tentokrát se nenacházíme mezi partou ocelářů v Buffalu, máme skupinku typických „Ostravaku“, dříve zaměstnanců strojíren, hutí či sléváren – z Jerryho se stal Jarek, jeho syn chodí na zápasy Baníku a Vítkovic, a všichni dospělí „chlopi“ se snaží sehnat nějaký ty „chechtaky“. Pokud možno snadno a rychle – proto se taky uchýlí k striptýzovému vystoupení. „Když jsou ženský ochotný dát pětikilo za nějakýho striptéra, tož kolik by tak daly za to, aby viděly opravdový chlopy.“ Nebojí se ničeho, a když vidí, že jde opravdu do tuhého, jsou ochotní zajít až do krajností a celé Ostravě ukázat „hole dupy.“
Představení se hraje v režii Pavla Šimáka a v choreografii Dennyho Ratajského. Překlad Pavla Dominika, který byl užitý při všech dosavadních nastudováních v České republice, převedl do „ostravakovštiny“ známý blogger Ostravak Ostravski. Kulisy, v nichž se příběh odehrává, vytvořil David Bazika. Zde musím vyzdvihnout především vytvoření fabriky, kde chlapi po nocích nacvičují. Navezené palety a sudy s barvou, tu a tam pohozená láhev od piva, to všechno přidává na autentičnosti prostředí. Velice vtipně jsou do představení zakomponované i filmové projekce, ať už se jedná o dokreslení ostravského prostředí, či například „Tour de hospoda“ Davida Buchtely v podání Jiřího Sedláčka, kterému je pivo a párek milejší, než nacvičování nějakého „uhozeného striptýzového představení.“
Vždycky je těžší, když člověk na představení zavítá s určitým očekáváním. Já měla očekávání velká. Ale stejně velké byly i mé obavy. Ze všech stran jsem slyšela, jak je ono představení vtipné, že na něj chodí diváci několikrát po sobě, na druhou stranu jsem byla naplněna obavami, jestli budu ostravskému dialektu rozumět. Přece jen, když byla v Brně uvedena My Fair Lady, která mluvila brněnským hantecem, měla jsem notnou chvíli problém rozluštit některé výrazy, a to v Brně žiji již několik let. S potěšením ale musím říct, že se mé obavy nenaplnily. Naopak všechna má očekávání byla splněna. Hole Dupy jsou jednoduše útokem na vaši bránici. Od prvních tónů předehry, kdy se do sálu začnou s křikem hrnout „nadržené ženské“ (při svém nástupu využívají dokonce i asistence tamních uvaděček), se člověk směje. A ostravští herci mu nedovolí přestat se smát ani na moment. Donaha! si prostě diváka získá od první minuty představení. Proto mě malinko zklamala scéna, kdy se jedná o pohřeb matky jednoho z party „striptérů.“ Pohřeb je smutná záležitost, a divák v sále by pochopil, že se chvíli smát nebude. Možná by dokonce krátkou pauzu pro jeho už tak zmoženou bránici dokonce i uvítal. Nicméně scéna pohřbu je udělaná stejně vtipně, jako celé představení. Je to docela škoda. Proč se snažit si publikum získat v každé scéně, když už pouhých pár minut po zvednutí opony je jasné, že z hlediště nikdo neodejde a na konci se bude tleskat ve stoje?
Představení, trvající bezmála tři a půl hodiny, diváka nenechá vydechnout. A ona obávaná ostravština? Nakonec s ní nebyl žádný problém. Možná na začátku, když všichni křičeli jeden přes druhého, jsem netušila, co kdo říká, a při prvních písničkách jsem měla problém se chytat, ale tomu, co se na scéně děje, jsem rozuměla tak jako tak. A po dvaceti minutách jsem si připadala, že v Ostravě žiju celý život.
Šestici odvážných chlapů ve složení Jarek Lukavski (Igor Orozovič), David Buchtela (Jiří Sedláček), Lexa Mucha (Vladimír Polák), Martin Gregor (František Strnad), Roman (Robert Urban) a Tadeáš Bejk Šmerda (Ota Maňák), kteří se rozhodnou vzít získání financí do svých rukou (nebo spíš těl), zdařile sekunduje například Lada Bělašková v roli Jarkovy bývalé manželky Evy či Veronika Forejtová jako pianistka Žaneta. S potěšením musím konstatovat, že v obsazení není slabého článku. Herci na sebe slyší, a přestože jsou to převážně činoherní herci, i s obtížným pěveckým úkolem se vyrovnali velice dobře. Písně jsou sice trochu upraveny, mnohdy se upouští od složitějších vícehlasů, které můžete slyšet v originální verzi, dokonce je vynechán i jeden song – píseň na pohřbu Květy Gregorové, kterou zpívá její syn – přesto nemám jejich interpretům co vytknout. K herectví, zpěvu a neskutečným tanečním kreacím, mezi kterými nechybí například ani stepařské číslo Roberta Urbana, přidáme výborný ostravský přízvuk všech účinkujících a máme tu multifunkční soubor, který odehraje poměrně náročné představení na opravdu vysoké úrovni. Ani byste nepoznali, že například představitel hlavního hrdiny, Igor Orozovič, je původem z Prahy. Tepláky, cigareta v ruce a „kratky ostravsky zobak“ z něj dělají takřka rodáka ze severu Moravy.
Možná si spousta lidí klade otázku, co je na tomhle muzikálu tak převratného. Tak neobvyklého, že stojí za to jej zhlédnout. Je to uvěřitelnost příběhu? Situace, ve kterých se ocitnul či může ocitnout každý z nás? Nebo nespoutaný humor? Tanec, zpěv nebo ono očekávané striptýzové vystoupení? Možná je to právě kombinace všech těchto faktorů. Více než o nějakém svlékání za peníze je to hra o přátelství, o odvaze, odhodlání a boji proti společnosti, která partu nezaměstnaných chlapů vyhnala až na samý okraj. Nejde o nějaké čekání na vysněný zázrak. Je to příběh o tvrdé práci, která přináší své ovoce. Nějaké ostřejší slůvko či cigaretový kouř jsou sice na scéně taky potřeba, ale vám na zážitku rozhodně neuberou. A ačkoliv je prvoplánový striptýz odsunut trošku na vedlejší linii, nemusíte se bát, že byste se „holych dup“, avizovaných v samotném názvu představení, nedočkali.
Muzikál měl premiéru už 16. 6. 2011. Já navštívila představení 20. 6. tohoto roku, takže jsem měla možnost vidět oceláře v akci rovné dva roky po premiéře. Nevím, jak rychle byly vyprodány první reprízy, ale úspěšnost Donaha! se roznesla tak rychle, že jsou nyní představení beznadějně vyprodána půl roku dopředu. A není se čemu divit. Je to inscenace, která má myšlenku, švih, spád, hýří vtipem, ale i kvalitními hereckými výkony. Tři a půl hodiny vám uběhnou jako nic a bránice vás bude od smíchu bolet ještě dlouho potom, co opustíte prostory divadla. Takže pokud návštěvu Holych Dup zvažujete, rozhodujte se rychle. První volné představení je 22. prosince a i na to zbývá jen pár volných míst! A mohu vám zaručit, že investice časová i finanční, kterou do tohoto představení vložíte, se vám vrátí i s úroky. Já jsem se už dlouho v divadle tak od srdce nezasmála. Ale na ostravské půdě jsem se chechtala jak cyp. A to su z Brna!
Foto: Radovan Šťastný, NDM Ostrava
