Foto: Archiv Gabriely Demeterové
Proslulá houslistka Gabriela Demeterová provede ve čtvrtek 7. června v Měšťanské besedě v Plzni s Plzeňskou filharmonií Koncert pro housle a orchestr D dur Johannese Brahmse. V druhé polovině koncertu zazní Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka. Filharmonii bude řídit Tomáš Brauner a tento koncert je poslední, který řídí jako šéfdirigent. Od nové sezóny bude s orchestrem spolupracovat jako hlavní hostující dirigent. Šéfdirigentem filharmonie se stává Belgičan Ronald Zollman.
Zařazení skladeb těchto Johannese Brahmse a Antonína Dvořáka do jednoho večera není náhodné. Brahms byl objevitelem Dvořákova talentu. Jako člen umělecké komise se zasloužil o udělení rakouského státního stipendia mladému skladateli. Díky svým uměleckým kontaktům rozšiřoval následně Dvořákův věhlas a seznámil jej s významnými osobnostmi, jakými byl například vydavatel Fritz Simrock či houslista Joseph Joachim. „Antonín Dvořák si Brahmse nesmírně vážil (dedikoval mu svůj smyčcový kvartet d moll) a v mnohém se jím inspiroval. Pomyslný kruh se uzavřel, když byl po Brahmsově smrti jmenován členem rakouské státní komise, která před dvaceti lety významně spoluurčila jeho vlastní vzestup ke slávě,“ říká muzikoložka Lenka Bočanová.
Podobnou roli jako později ve vztahu Brahms – Dvořák sehrál v životě mladého Johannese Brahmse Robert Schumann, který si všiml Brahmsova talentu a vyzdvihl jej ve svých recenzích. Se světem houslí se Brahms setkal blíže především jako doprovazeč významných interpretů Eduarda Hoffmanna známého pod jménem Reményi a jednoho z největších houslových virtuosů své doby Josepha Joachima. Právě Joachimova osobnost a jeho umění inspirovalo v roce 1878 skladatele k vytvoření houslového Koncertu D dur. Stejně jako i v jiných velkých instrumentálních kompozicích byl také zde Brahmsovi vzorem Ludwig van Beethoven. „Symfonicky pojatý koncert tak má klasicky čistou a vyváženou stavbu, vyniká velkorysostí, hloubkou výrazu i dokonalou tematickou prací a brilantní orchestrací. Dnes se tento koncert řadí právem ke klenotům romantického houslového repertoáru,“ charakterizuje Lenka Bočanová.
Symfonii č. 7 d moll psal Antonín Dvořák na objednávku londýnské Filharmonické společnosti, která v červnu 1884 jmenovala Dvořáka svým čestným členem a zároveň jej poprosila o vytvoření symfonického díla. „Myšlenku na novou kompozici nosil v sobě skladatel již dlouho, touha napsat ji zesílila zvláště poté, kdy se v roce 1883 seznámil s novou Brahmsovou 3. symfonií F dur,“ připomíná Lenka Bočanová. Objednávka z Londýna tak jen uspíšila realizaci skladatelova záměru. Svou práci začal s odhodláním dát světu něco výjimečného, co by předčilo jeho dosavadní symfonickou tvorbu a co by se v jeho očích vyrovnalo Brahmsovi. V dopise to popsal slovy: “Nyní právě mne zaměstnává nová Sinfonie (pro Londýn) a všudy, kudy chodím, jiného nemám na mysli nežli právě svou práci, která má být také taková, aby hýbala světem, no a dá Pán Bůh, že bude!“ A dnes patří k nejpopulárnějším z jeho devíti symfonií.
