Tak jsem zase během prázdninového úklidu nahlédl do svého skromného archivu, který nyní čítá zhruba 600 divadelních programů (sbírám jen ty inscenace, které jsem viděl) a narazil rovněž na Polskou krev, kterou nově uvede v září Hudební divadlo Karlín. Objevil jsem hned šest kousků – to proto, že Polskou krev jsem si zamiloval už v dětském věku. Tři pochází z plzeňského divadla (1977, 1986 a 1992), dva z Hudebního divadla Karlín (1978, ale jedná se o druhé vydání programu k inscenaci premiérované v sezoně 1973/74 a 1995) a jeden ze Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem (2007). Již ze zmíněných faktů je zřejmé, že klasická opereta Polská krev Oskara Nedbala na libreto Leo Steina patří v Čechách k repertoárově nejoblíbenějším titulům. Jak ale její sláva začala?
POLSKÁ KREV VE VÍDNI
Oskar Nedbal, na rozdíl od svých vrstevníků, nechrlil operety jako na běžícím pásu. Napsal jich za svůj sebevraždou předčasně ukončený život pouhých šest – Cudnou Barboru, Polskou krev, Vinobraní, Krásnou Saskiu, Eriwan a posledním jeho operetním dílem se stala Donna Gloria. Krom skladatelské činnosti (napsal ještě řadu skladeb, pět baletů a jednu operu) byl výkonným instrumentalistou, dirigentem i divadelním hodnostářem. Mezi operetní evergreeny se zařadily dvě jeho operety, zmíněná Polská krev a Vinobraní.
Jak známo, Polskou krev komponoval Nedbal jako svou teprve druhou operetu, ovšem v době, kdy už měl za sebou velký úspěch s balety Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky. K námětu, který vychází z Puškinovy povídky Slečna selka, přišel skladatel náhodou. Během cesty vlakem do Ruska si jeho žena Marie četla německý překlad Puškinových povídek a když došla až k výše zmíněné, vykřikla: Oskare, mám pro tebe libreto! Premiéra ve Vídni byla zadána do Karlova divadla v roce 1912. Zhoršující se vztahy mezi Rakouskem a Ruskem v předvečer 1.světové války měly za následek, že průtahy trvaly téměř rok. Také idea slovanství se cenzorům příliš nezdála. Nakonec se premiéra uskutečnila až 25.října 1913 a za dirigentský pult se postavil sám Oskar Nedbal. Ohlas publika byl obrovský. Polská krev se stala nejúspěšnější operetní novinkou sezony a do konce roku 1915 dosáhla počtu 250 repríz. I vídeňský tisk se předháněl v superlativech:
Die Zeit: „V každém taktu cítíme rukopis jemně smýšlejícího, vysoce kultivovaného muzikanta.“
Reichspots: „Konečně opereta nejen s dramatickým obsahem, ale také mravním!“
Během další sezony hrálo Polskou krev neuvěřitelných 237 divadel po celém světě!
PREMIÉRA V ČECHÁCH
Ihned po vídeňské premiéře se strhl o operetní novinku mezi českými divadly lítý boj, jehož hlavními aktéry se stalo pražské vinohradské a plzeňské divadlo. Kupodivu vyhrála Plzeň. Tehdejší ředitel Veverka přivezl narychlo přímo z Vídně ještě kartáčový otisk klavírního výtahu a nechal zároveň překládat libreto od domácího tenoristy Zdeňka Knittla (mimochodem, tento mimořádně povedený překlad využívá řada divadel dodnes), který po svých večerních představeních vždy celou noc překládal, ráno přinesl texty do divadla a tam se ihned zkoušelo. Dirigent Jan Janota zároveň nacvičoval s orchestrem. Premiéra se uskutečnila v naprosto rekordním čase, který snad v českém divadelnictví nemá obdoby – 26.prosince 1913, tedy dva měsíce po vídeňské premiéře! Tenorista Richard Branald zpíval Popiela a zároveň inscenaci režíroval, roli Heleny nastudovala pěvkyně Marie Vilímová, Bola Antonín Vrba a statkáře Zarembu uznávaný herec Adolf Kreuzmann.
K Plzni se váže i další zajímavá příhoda. Uprostřed jednoho představení, 28.června 1914, které se konalo v přírodním amfiteátru na Lochotíně, přišla zpráva, že byl atentátníky zastřelen následník trůnu Ferdinand d’Este. V hledišti sedělo 4.000 diváků a za dirigentským pultem stál sám Oskar Nedbal, který přijel na návštěvu z Vídně. Představení bylo přerušeno po prvním jednání a byl vyhlášen státní smutek.
Dodejme již jen, že od roku 1913 do současnosti byla v Plzni Polská krev nastudována dvanáctkrát.
POLSKÁ KREV V PRAZE
Ani Praha nakonec nezůstala příliš pozadu. V Městském divadle na Královských Vinohradech proběhla pražská premiéra 25.ledna 1914 v režii V.Marka a hudebním nastudování L.Čelanského. Helenu hrála tehdy velmi slavná Božena Durasová, Bola R.Menšík, Popiela K.Faltys a Zarembu J.Zelenka. Inscenace dosáhla celkového počtu 118 repríz, což byl na svou dobu vynikající výsledek. Znovu se do Prahy Polská krev vrátila v roce 1922, kdy ji dirigoval Rudolf Piskáček, sám autor mnoha oblíbených operet (Perly panny Serafinky, Tulák, Slovácká princezka). Tuto inscenaci uvedla Vinohradská zpěvohra, ovšem na scéně divadla Varieté, což je dnešní HdK. Ve dvacátých letech s Polskou krví v Praze hostovala i dvě další divadla: Slovenské národní divadlo z Bratislavy a Varšavská opereta.
Divadelní krize 30.let přinesla další obdivuhodné nastudování ve Vinohradském divadle. K provozování byla přizvána renomovaná Česká filharmonie s dirigentem Šejnou, sbory zpíval monumentální Hlahol a v hlavních rolích zazářily tehdejší divadelní i filmové hvězdy Meda Valentová, Otomar Korbelář, František Kreuzmann a František Smolík. Dále Polskou krev hrála Velká opereta opět v pronájmu nynější budovy HdK, dvakrát dílo zaznělo v němčině také na scéně Nového německého divadla (dnes Státní opera Praha). V našich úvahách nesmíme přehlédnout fakt, že v meziválečném období v Praze operetu provozovalo pět divadel! Za války pak dílo hrála jak Velká opereta v režii legendárního Karla Smažíka, tak holešovická Uranie. V roce 1945 byla v Praze ustavena nová operetní scéna – Státní divadlo v Karlíně. Od té doby zde byla uvedena Polská krev sedmkrát. Poprvé v září 1946, pak v roce 1948, 1955, 1968 a následně v sezonách 1973/74, 1989/90 a 1994/95. Pamětníci nejraději vzpomínají na provedení z roku 1955 a 1974. To prvně jmenované totiž režíroval operetní specialista Oldřich Nový a mezi sólisty zazářily takové herecké veličiny, jako J.Pospíšil, G.Třešňáková, V.Macků, K.Fiala, M.Karpíšek nebo R.Pellar. V 70.letech se režie ujal Jindřich Janda a hudebního nastudování operetní znalec a dlouholetý šéfdirigent karlínského divadla Miroslav Homolka. Inscenace se udržela na repertoáru plných 12 let /!/ a hrály v ní stávající i právě vycházející velké osobnosti hudebního divadla – Věra Beranová, Helena Cihelníková, Pavla Břínková, Karel Fiala, Zdeněk Matouš, Karel Bláha, Vratislav Kadlec, Joža Walterová, Oldřich Král a řada dalších.
Zbývá už jen dodat, že v některých divadlech režiséři vypouštěli dožínkovou modlitbu, jinde se pouze lehce upravoval její původní text.
Nepočítáme-li tedy dávné pronájmy, zažije karlínské divadlo v září už osmou inscenaci Polské krve, zatímco já od roku 1978 teprve sedmou… Doufejme, že nová úprava nezklame ani mě, ani ostatní milovníky operetního žánru. V našem miniseriálu o nejslavnější operetě českého autora se ještě můžete těšit na krátké rozhovory s mladými protagonisty chystané karlínské inscenace Martinem Slavíkem a Jiřím Rajnišem ml. a na unikátní archivní rozhovor s Karlem Tišnovským /1922-2007/. Ten patřil k nejlepším českým představitelům Bola Baraňského, kterého hrál v mnoha českých divadlech celkem více jak devětsetkrát a dvakrát Polskou krev také režíroval.
Foto:
1. SDOB, Marek Russ – zatím nejnovější inscenace Polské krve na českém jevišti (2007)
2. Titulní stránka programu DJKT Plzeň (1977)
3. Titulní stránka programu HdK (1978, II.vydání)
4. Pavel Křivánek – Jan Ježek a Hana Spinethová jako Bolo a Helena v DJKT Plzeň 1992
